6 a 7 kapitola...duo story

219 9 7
                                    

6 kapitola- Moje tajné sny o tom co sem chtěla dělat aneb asi se to nesplní

Tak jste si vybrali tuhle kapitolu jo ? Pf, hajzlíci jste ! :D Tak jo jdeme na to. Nevím jak to bude dlouhé a taky nic neslibuju. Neslíbím vám, že to bude nějak velká sranda, poučné, zajímavé prostě nic neslibuji. Tak jdeme psát.

  Asi začnu snem co mi vydržel od mých pěti let až dodnes, co říkáte ? Já jsem pro !

    V mých pěti letech, když už jsem začala něco málo uvažovat jsem si přála být něčemu oddaná. Oddaná jednomu sportu, koním ! Vím zní to směšně, ale dřív jsem nevěděla, že to může být i sport. Jen jsem věděla, že koně mě fascinují. Začalo to u mě ve tří letech, kdy mě děda poprvé vysadil na koně. (Samo sebou mě přidržoval.) Od té doby jsem pořád lezla do stáje a byla u koní. Prý jsem i brečela, že od nich nechci.

  To je asi první zmínka o koních. Dále to už znáte o tom můžu pak napsat celou kapitolu Já a koně, když bude zájem.

  Mým dalším snem což už sem jistě někde psala, bylo být veterinářkou. Hah, někdy se vážně nechápu. Vydrželo mi to asi 2 roky ? Nevím kdy asi od sedmi do osmi let ? Nevím přesně.

 Pamatuju si jak jsme se sestrou dělali klícky pro plyšáky. Ona byla sestřička a já zvěrolékařka. Vždy mi podala plyšáka a já udělala vyšetření. Byla to sranda a hezky se na to vzpomíná.

  A kdy, že jsem přestala chtít být zvěrolékařem ? Viděla jsem zabíjačky, krev, vnitřnosti, pár operací na internetu a řekla jsem si, že to fakt nedám. (waa, jako vážne? Já a krev to nejde dohromady)

  Dále jsem měla sen, že budu doktorka. Nejdřív to byla normální doktorka a pak se to změnilo na psycholožku. No později se to také změnilo, protože bych to také nevydržela a nespala bych třeba i. Víte kolik problémů mají lidé a chodí je říct psychologovi ? Uf…brr. Jdeme dál.

  Přání, které mám poslední dobou jsou asi více realistická. Aby se vše urovnalo, a abych našla někoho kdo mě bude mít rád takovou jaká jsem. A vůbec, abych se dostala na tu školu ! Joj, z toho mám asi největší strach, že se mi to nesplní. Taky jsem měla přání být dobrá u koní což se mi taky zatím nesplnilo….bůh ví jestli někdy splní, ale tak miluju to a nevzdám to jen tak ! Prostě zatnout zuby a opřít se do toho.

  Jo málem bych zapomněla ještě moje velké přání tajné hodně tajné přání sem napsat. Úplně co si přeju ohledně mě nejvíc je pěkná postava(podle některých už jí mám, ale tak moje okolí ve škole má problém). Vím zní to směšně, ale i když jsem tak nějak se sebou spokojená okolí mi to dává někdy pěkně sežrat. Ať už ohledně postavy, oblečení a podobně. Pořád jen hejty na mojí hlavu.

Tak jestli to nevadí zapojím sem i 7 kapitolu rovnou.

7 kapitola- Co se týče mé postavy aneb můj vývin ? :D

   Tak jak bych asi začala. Jo mám to !

  Tak ohledně toho jak jsem vypadala. Vypadala jsem asi jako, no prostě byla sem jedním slovem tlustá ! A to vážně nekecám. (Pak jsem vám dám obrázek….ale nebude tam zrovna to jak sem byla tlustá, protože to máme jen na fotkách a album je u babči, takže bude pak muset postačit ta moje koláž.)

  Takže co dál to, že jsem byla tlustá už víte a teď něco málo  mém psychickém vývinu.

Jelikož už víte o mém otci a mamce tak asi víte jaké šrámy to na mě nechalo. To, že třeba teď blbnu pořád jako malá, hah to je asi tím, že jsem musela dospět trochu rychle a teď si to vybírám kravinama co dělám teď. (Jop, sem prej zlobidlo 3:/ ) Dále asi to, že beru svět úplně jinak než ostatní co znám. A možná proto malinko nezapadám. Mám jiné argumenty, jinak se hádám (a to že se hádám fakt hodně málo), jiný pohled na věc a tak dále.

  Hmm, ne myslím, že to, že jsem blbá neudělal otec :D takže to psát nebudu. Né, sranda.

  Tak jinak celkově o mém vývinu. (tohle bude krátká kapitola proto to přidávám k té předchozí.) Můj vývin byl tak nějak normální až na ten psychický. Do dneška se třeba bojím kluků jak už jsem psala ve více kapitolách. Tohle vám možná trochu objasním. Bojím s ejich třeba tak, že když jsem chtěla jednoho oslovit, automaticky mi v mozku naskakovali obrázky, že mě třeba uhodí, nebo že mi bude říkat nadávky. A to mám pořád.

  Díky tomuhle mám taky celkově hooodně nízké sebevědomí takže pozor co mi někdy říkáte, beru si to až moc k srdíčku.

Tak to je asi tak vše co jsem chtěla napsat....další kapitola nevím kdy bude a nevím očem bude... asi by bylo nejlepší kdyby jste mi napsali otázky sem dolu do komentášů a já na ně odpovím :)

  uff za dva dny mám tedy soud takže palečky mi držte :* mám vás ráda :)

Equestrian_eliss

°Motivation°Kde žijí příběhy. Začni objevovat