Ahoj, ahoj jsem tu zpět. A jdu odvyprávět další část o mém životě. Kde bych začala. Už to mám!
Tohle období u mě začalo už někdy v listopadu. Táhne se se mnou už sakra dlouho. Nejspíš to bylo tím jak se mi začal s prominutím srát život.Otec se mnou nemluví...celá ta polovina rodiny od něj taky ne, což mi značně ublížilo. Ve škole co si budeme povídat, nezvládám to. U koní? Řekněme to, že nachází fáze strachu, že nejsem bůh ví jak dobrá. Za tu dobu se toho stalo tolik. Nevím pořádně jak to celé shrnout, tak aby to dávalo smysl.
Nový rok! Všichni si určitě říkáte, že nový rok je začátek všeho. Že se do něj má vkročit pozitivně. Kolikáteho je? 5.1 a mě se pomalu zase hroutí leden. Proč? Divný pocit, když se vracíte domů a sestra tu není. Vaše malá ségra bydlí jinde. Rozhodla se pro otce a mě jen vrazila ostří do srdce. Není to absurdní? Člověk, kterého milujete nadevše...a ona vám řekne, že nemá zájem se s vámi stýkat a bavit se. Vy by jste pro ni udělali cokoliv a takhle to dopadá. Přijdu si zničenější a prázdnější než kdy před tím. Jak se dá všechno v minutě ztratit. Jak může zapomenout na ty chvíle, kdy jsme se spolu smáli. Jak za mnou chodila a povídali sme si tajemství, své obavy a sny. Kde je moje malá ségra?
Tolik zvratů najednou a jak to člověka vysaje a dožene na pokraj těch zbylých sil, aby se udržel a nebylo na něm nic znát. Proto to motto: Za každým úsměvem je tolik bolesti. Ne...nikdo to nepochopil. Všichni jsou tu pro mě, ale jak by mi tak mohli pomoct. Tady by se musel stát zázrak. Chci, aby se sestra vrátila domů. Chci na vše zapomenout. Chci, aby ve stáji zůstala ta kobča co tolik miluju. Chci mamku vidět se opravdu zase smát
Chci zpět svůj život.
