SAVE ME

- 18. kapitola -

Procitnu a kolem mě zase pípá hromada přístrojů. 

Cítím, že v místnosti nejsem sama. To mě lehce vyděsí a zároveň potěší. 

Otevřu oči - až moc jednoduše - a jsem oslepena jasným světlem. 

"Slečna Cameron se probudila, prosím jděte všichni pryč." uslyším tlumeně. "Ne proč..." dál větu neslyším, protože někdo hlasitě zabouchnul dveře. Tento zvuk mi vyšle vlnu tepající bolesti do hlavy a já se stáhnu do klubíčka. 

"Slečno, prosím slečno otočte se na mě." mluvil na mě příjemně hluboký hlas. Se silnou bolestí jsem ho uposlechla a bolest začala ustupovat. 

"Teď vám provedeme malé vyšetření, nemusíte se ničeho bát. Spala jste den a půl, víte co je za den?" začal mi baterkou svíti do očí. 

Parchant, bolí to. 

"Je úterý..." odhadla jsem, vůbec nemám tušení. "Ne je čtvrtek. Víte co je za měsíc?" dal si tu hroznou baterku do kapsy pláště a do ruky si vzal desky. "Září..." spíš jsem zase hádala. 

"Správně. Víte proč jste tady?" odložil desky, podvázal mi ruku a zapíchnul kapačku.

Přemýšlela jsem , hodně. 

Pamatuju si poslední tři měsíce, jinak nic. Nic, jako bych se prostě najednou objevila u Tomáše, potkala Dana a život byl nádherný. 

"Nevím, pamatuju si pouze první setkání s Tomášem a co bylo dál. Co bylo před tím nevím." odpověděla jsem po pravdě a koukala nepřítomně do zdi. 

"Kdo je Tomáš?" ptá se mě. "Můj bratranec." odpovídám a najednou se rozletí dveře. 

Stojí v nich žena, mě neznámá, ale vypadá staře a ošuntěle.

"Kdo jste?" ptá se nepříjemně doktor. "Její matka."  

Tamtadadááááá dramatické ukončení :P 

But sorry guys, že jste museli tak dlouho čekat, moje klasický kecy: neměla jsem náladu a pak jsem byla týden na dovolený, kde jsem byla ráda, že načtu DM's 

Tož to mě vede k tomu, že ig - tacobell967