SAVE ME

- 21. kapitola -

Zastavili jsme před nechutně vyhlížející ubytovnou.

"A jsme doma." ukázala mi ta žena její "dokonalé" zuby. Nechce se mi věřit, že tohle je moje matka. 

Prostě ne. 

V tichosti jsem si vzala svůj batoh a šla za ní. 

Přišli jsme ke dveřím, které vypadli jako ohořelé.  Uvnitř to vypadalo jako... na skládce. 

Jsem tady asi deset minut a už chci pryč.

Chci k Tomovi, za Danem, Kubou i Nikem. 

Do očí se mi nahrnou slzy a já se je snažím rozmrkat. 

Je to úplně jiný prostředí, kde se necítím hezky a komfortně. 

"Věci si nech v tašce a budeš spát s námi támhle na gauči." ukázala na polo rozpadající se kus nábytku. 

Na such jsem polkla a hledala telefon v kapse.

'Můžu se prosím stavit?'  napsala jsem Tomovi. Potřebuju podporu. 

'Že se ptáš.' přišla mi okamžitě odpověď. 

"Já... se půjdu projít." tiše jsem šeptla a už vyrážela ke dveřím. "Klíče jsou pod rohožkou..." slyšela jsem jen za sebou. 

Strčila jsem ruce do kapes a šla automaticky k bytu. 

Přišla jsem ke známým dveřím a vybavila se mi vzpomínka. 

Seděla jsem parku, našel mě Kuba. Vzal si mne k sobě.

Ale proč v parku? Jaký to má důvod? Utekla jsem?

Zvoním na zvonek a hned na to  mi jsou otevřeny dveře. Vyjdu do schodů k bytu a tam na mě už čeká Kuba. 

Beze slova ho obejmu a zavrtám hlavu do jeho obnažené hrudi. 

"Neboj, Tomášek má plán jak tě od ní dostat." tiše mi šeptá do vlasů a postupuje do bytu, aby mohl zavřít dveře. 

Kouknu na něj a jen kývnu. 

"V obýváku sedí Dan, jdi za ním." pohladí mě po zádech a pomalu pouští z objetí. 

Vydám se do obýváku a fakt tam sedí Dan. 

"Princezno..." usměje se sladce a obejme mě. 

"Mě se tam nelíbí Dane." tiše mu pošeptám do břicha. 

"Neboj  bude dobře. Všechno dobře dopadne, budeme zase jako dřív. Vzpomněla sis na něco?" ptá se jemně.

"Do bytu mě dones Kuba, po tom co mě našel  v parku na lavičce. Nevím proč jsem tam byla." začnou mi padat slzy z očí a hned se vsakují do jeho trika. 

"Ššš... nebreč bude dobře princezno." lehce s námi houpe.

"Lau?!" ozve se ode dveří.

Odtrhnu uslzené tváře od Dana a kouknu na Toma.

Dojdu k němu a taky ho silně obejmu. 

Nakonec se obejmeme všichni dohromady, i Nik, který nevím kde se tady vzal se přidal. 

A tak tam stojím, mezi svými rytíři. 

Malá

Ubrečená

Plná divné bolesti

IG - tacobell967