"Vy jste moje máma?" ptám se, ale koukám na osobu za tou ženou.
"Ano, ano. Lauren jsem tvoje máma, ty si mě nepamatuješ?" sleduju jak se jí lesknou oči.
"Ne." pronesu chladně a nevím, kde se to ve mě bere.
"Tak a dost, slečna Cameron potřebuje klid. Všichni ven." sestra vyšachuje všechny lidi v místnosti a zůstala jsem tady sama.
Opravdu je ta zašlá žena moje matka?
- autor POV -
Tomáš stojí celý nervózní na chodbě nemocnice a nemůže uvěřit tomu, že tady je ona. Celou dobu na svoji dceru sere a teď se z ničeho nic objeví.
V mysli se mu ukáže onen důležitý papír ležící na dně šuplíku pracovního stolu. Proč ho už neposlal?
To kdyby věděl.....
Teď ale už nebude čekat ani minutu.
Bere bundu a se slovy "Čau, beru si auto." jede směr kancl a studio.
Všichni za ním jen nechápavě koukají a otáčí se na ženu co vychází ze dveří onoho nejdůležitějšího pokoje.
"Co tak čumíte!?" vykřikne a odhalí tak žluté zbylé zuby.
Všichni od ní odvrátí pohled a nic neřeknout.
Danovi se zhoupnou mohutná ramena pod náporem povzdechu.
Tohle si jeho princezna nezaslouží, už si toho prožila dost.
Dost špatných věcí.
'Zaslouží si všechnu lásku světa' probleskne mu hlavou a všichni by s ním souhlasily.
Krátký, VÍM TO! ale to už jste si asi zvykli
Chci oznámit, že se blížíme ke konci příběhu
A taky chci strašně moc poděkovat za 1k přečtení, děkuju!
ČTEŠ
SAVE ME
FanfictionSeděla na lavičce. Kapky deště jí smáčeli vlasy. Neměla kam jít. Někdo ji pozve k sobě domů.... Dopadne to dobře? Příběh je asi dost depresivní :)