Switch Hearts [The Maze Runner]

Chapter 2. [Newbie]

Teresa P.O.V

Na Place byl po ránu nádherný klid. Teresa si povzdechla a naposledy objala Thomase spolu s Minhem, než se brány otevřely, a oni vyběhli ven do Labyrintu. V jakýkoliv jiný den by běžela s nimi, dnes měla ovšem den volna, hlavně pro to že se měla postarat o výběr nového běžce, jelikož si jeden z nich poranil nohu a nejspíš již nebude mít možnost více běhat. Měla už několik tipů koho by uvítala na jeho místě, ale jak jim velel zavedený řád, musela dát šanci každému. Naštěstí zde nebylo tolik bláznů kteří by do toho šli dobrovolně. 

Bylo ještě příliš brzy na to aby se kdokoliv jiný rozhodl vstávat a jít pracovat. Teresa tedy zamířila do kuchyně. Cesta o brány netrvala příliš dlouho ale přesto se jí zdálo jako kdyby to trvalo celou věčnost.  Každou chvíli se však otáčela a pozorovala klec. Dnes měl dojet další nováček a ona stále nemohla přijít na to proč pořád posílají další. Byla na Place něco přes rok a tento syl života jí nesednul ani za mák. Vstát, nachystat se a vyběhnout za brány. Vyhnout se všem pastím, šplhat přes nízké stěny, běžet kilometry denně a doufat že se včas vrátí než se brány zavřou. Přečkat noc v Labyrintu bylo stále více než nemožné. Pár lidem se sice tento kousek povedl ale nikdo nestál o to zopakovat si tento zážitek. Zakroutila hlavou a nechala myšlenku na nováčka ležet tam kde byla.

Dveře od jídelny byly otevřené a ven s elinula vůně lahodně připraveného masa a míchaných vajíček. Teresa se spokojeně usmála. Jedna z výhod Gladerů kteří nemuseli každé ráno vyběhnout ven byly i tyto lahodné snídaně. A také obědy, každý den jíst jedno a to samé člověka brzy unaví. Byla ráda za každý den volna a zároveň ho nesnášela. Uvnitř se začali shromažďovat první lidé kteří připravovali stravu pro celý Plac a 

Sirény začala zvonit jako šílené až to málem Terese utrhlo uši. Rychle se zvedla ze země a rozběhla se směrem ke kleci kde už někdo otvíral dveře aby pomohl nováčkovy ven. Během pár vteřin byla na místě i ona a podívala se koho jim poslali tentokrát. V kleci ležela dívka. Při bližším pohledu si Teresa povšimla až nezdravé barvy jejích vlasů které zářili platinovou blond i přes temnotu která se nacházela v kleci. Byla tu ještě jedna věc co ji zarazila. Nehýbala se. Ležela mírumilovně jako kdyby právě usnula na zádech a na tváři jí hrál mírný úsměv. U klece se zatím shromáždilo o něco více lidí než bylo pro Teresu nutné. Rozhodla se proto jednat.

"Rozchod, není tu nic k vidění. Winstone, zaběhni k ošetřovatelům ať najdou nějaké nosítka a pomůžou jí" začala organizovat chod na Place a lidé ji poslechli. Pár i nadále okounělo kolem ale většina se rozhodla vydat na večeři či zpátky k nedokončené práci. Stávalo se že některý z lidí to prostě v kleci nedal a museli ho probudit násilím. Gladeři si na to už prostě za tu dobu zvykli.

"Co se děje?" ozvalo se za ní a Teresa s leknutím nadskočila. Vedle ní stál Thomas a pomalým krokem k nim mířil i Minho. Až tehdy jí došlo jak pozdě k nim dorazil nový člověk, brány už se skoro zavíraly. Všichni tři se nyní dívali na dívku která dole ležela a zřejmě si spánek  užívala. Po chvíli seskočil Thomas dolů aby jí mohl vyzvednout nahorů. Dívka na sobě měla prostý oděv, šedé volné kraťasy a bílé plátěné triko s dlouhým rukávem. Nic speciálního. Na ruce měla gumičku, což bylo logické vzhledem k délce jejích vlasů. Jeho oči upoutal malinký detail. Sehnul se a povšimnul si náramku který měla dívka ovázaný kolem ruky. Opatrně ji nadzvedl a přečetl co na něm bylo napsáno.

"Myslím že vím jak se jmenuje" oznámil a podíval se na své přátele kteří stáli nahoře a diskutovali nad bůh ví čím. Až po chvíli se mu podařilo upoutat jejich pozornost. Teresa na něj pokývla aby pokračoval ve své větě.

"Je tu něco napsaného, soudím že to bude její jméno" upustil její ruku a postavil se. "Iréne" prohlásil a v té chvíli jako zázrakem dívka otevřela oči. Její úsměv se ve vteřině ještě více roztáhl a ona upřela své modré oči k Thomasovi. Všichni překvapenými pohledy skenovali co se děje. Bylo to až moc nepřirozené a přitom se to všechno právě dělo. Dívka pomalu vstala a rozhlédla se po Kleci. Její pohled skončil u Thomase. Mile se na něj pousmála a zamrkala svými panenkovskými očky.

mohl by jsi mě provést ?

Thomas se poškrábal na hlavě a usmál se na ni.

"Myslím že by to šlo..co myslíš Tereso ?" otočil se na ni s výmluvným úsměvem. Teresa jenom protočila oči ale stále nespouštěla pohled z dívky. Něco na ní jí přišlo podezřelé. A ona se rozhodně nemínila nechat připravit o své místo, ať už bylo jakékoliv.