Switch Hearts [The Maze Runner]

Chapter 3. [Amnesia]

Maria P.O.V

Uplynulo několik dlouhých hodin během kterých Maria pozorovala Newta jak se zmítá v bolestech. I když mu podali sérum, pořád vyváděl jako smyslů zbavený. Medici už začínali být zoufalí a pomalu ztrácet naděje že by se mohl vzpamatovat. Drake přicházela zkontrolovat jeho stav co každou hodinu a poté zase odcházela aniž by prohodila s kýmkoliv jediného slova. Nikdo neměl tušení co se tedy u klece stalo ale Marai věděla že by jí tuhle otázku mohl lehce zodpovědět Pierre. Ten však byl pryč, někde na druhé straně Placu postavit další postel pro nováčka, pokud se vůbec probudí. Seděla zde několik dlouhých hodin a tak není divu že pomalu upadala do hlubokého spánku.

Probudilo ji až prudké lapání po dechu a zvuky bolesti. Vzhlédla k posteli na které se pomalu probouzel Newt. Nenápadně se natáhla pro tyč která ležela vedle ní. Člověk nikdy neví jestli sérum zabere a už vůbec ne co způsobí za škody. Rozhodně však nechtěla aby byla nucena Newta zpacifikovat. Naštěstí k ničemu takovému nedošlo. Newt se zmateně rozhlížel po místnosti a v jeho očích se začala značit panika.

"Kde to jsem" zeptal se zmateně. Maria si oddechla že nebude muset nijak zasahovat a pouze se na něj jemně usmála.

"Klid, jsi v bezpečí" pokusila se ho uklidnit, stále s úsměvem na tváři. Newt však nevypadal že by se mu chtělo jejím slovům věřit.

"Proč si nic nepamatuji ? Kdo jsem, a vůbec, kdo jsi ty ?" začal ze sebe chrlit otázky typické pro každého nováčka který se na Place za několik let objevil. V té samé chvíli vešla do pokoje Beth. Dělala zde hlavního léčitele, starala se o to aby vše klapalo a tak přirozeně kontrolovala i Newtův stav.

"Tak jak to s ním vypadá ? Drake už zač.." ani nedořekla svoji větu když uviděla že Newt je vzhůru. Maria na ni pouze kývnula a ona se vzápětí otočila a vykráčela ze dveří ven ani by se obtěžovala je za sebou zavřít.

"Kam šla ?" připomněl se Newt a Maria mu okamžitě začala věnovat svoji pozornost.

"Pro Drake" odpověděla mu stručně. Zajímala ji jeho reakce když mu řekne pouze její jméno. Minule když ji uviděl tak se ji málem pokusil zabít. Newt se na ni nechápavě podíval.

"Je něco jako naše velitelka, stará se o chod všech věcí tady na Place" objasnila mu tedy a pokračovala protože Newt nevypadal že by se zrovna nějak dvakrát chytal.

"Nacházíš se na Place, místě, kde máme vše potřebné pro přežití.

"Proč tu jsme ?" zeptal se po chvíli. Maria si povzdechla.

"To nikdo z nás neví. Můžeme jenom diskutovat. Je tu ještě jedno stejné místo jako tohle. Podobně postavené s lidmy jako jsme my. Nikdo nic neví. Jediné co nás od sebe dělí je složitá a dlouhé cesta.."

"Labyrint" přerušil ji Newt jako kdyby si najednou vzpomněl na něco dávného a podíval se na Mariu. "Je to Labyrint, že ano ?"

"Správně...jak to víš ? Pamatuješ si něco ?" zeptala se ho Maria rychle. Třeba mi jim mohl vysvětlit co se vlastně ve skutečnosti stalo že skončil v kleci pobodaný.

"Netuším" odpověděl zmatený Newt a pohledem sklouzl k zemi.

"Začni vzpomínat" ozval se hlas ode dveří. Drake se opírala o rám dveří a pohledem skenovala Newta jako kdyby byl nějaké monstrum. Což ostatně možná také byl. Nikdo si teď nebyl ničím jistý. "Je tu několik věcí které budeš muset vysvětlovat" pokračovala a pomalu vstoupila do místnosti. Přitáhla si židli, usedla na ni  a opřela si ruce o opěrku.

"Nic si nepamatuje. Drake, jak by nám mohl něco vysvětlovat ?" zastala se ho okamžitě Maria. Drake po ní střelila pohledem a Maria hned stáhla rty do čárky. Vůbec se jí nelíbilo jak se k němu stavěla. Newt zmateně sledoval situaci.

"Co jsem provedl ?" zeptal se Drake. Chvíli se na sebe jenom dívali a ticho v místnosti přerušil až hlas který patři Pierrovi.

"Před dvěma měsíci. Zemřel jsi"