Switch Hearts [The Maze Runner]

Chapter 5. [Hate Me]

Teresa P.O.V

Slunce se právě vylouplo nad obzorem. Brány se začaly pomalu otevírat a běžci opustili pohodlí Placu. Začal nový den, další den s nadějí že se jim podaří najít odpovědi na otázky které již několik let vyseli nad hlavami všech přítomných. Teresa se s povzdechnutí otočila, a zamířila zpátky do středu Placu. Dnes se měla postarat aby Iréne našla svoji práci a všichni mohli opět normálně fungovat. Napětí mezi těmito dvěma bylo znát a brzy ho začali pociťovat všichni obyvatelé Placu. Nikdo se však neodvážil cokoliv říct, Teresa byla přeci jenom postavená dost vysoko a riskovat vyhození z Placu nepatřilo mezi oblíbené aktivity v místním kolektivu.

"Ahoj" Ozvalo se za jejími zády a Teresa mírně povyskočila. Po otočení zjistila že její drahá svěřenkyně Iréne je již vzhůru a rozhodla se jí zřejmě naprosto úmyslně vyděsit. Její mysl tak alespoň fungovala, cokoliv Iréne udělala, pozdravila ji nebo někoho na Place, usmála se, dýchala, všechno dělala jenom poroto aby Teresu zaručeně vytočila. Stejně jako když se tu poprvé objevila.

"A tady chováme zvířata" Dokončil prohlídku Placu Thomas. Teresa stála opodál a pozorovala ty dva. Iréne se na Thomase zářivě usmála a začala se chichotat.

"Jsi úžasný průvodce Thomasi, díky tobě se tady určitě vyznám i do budoucna a nebude mi muset nikdo připomínat cestu" Lichotila mu Iréne. Thomas nevypadal že by mu tato přehnaná pozornost zrovna vadila.

"Je to přeci malé místo, tady se nikdo ztratit ani nemůže.." Nervózně se zasmál Thomas ale jeho tváře byly stále červené od všech předchozích pochval. Iréne mu opět začala něco říkat ale Teresa už byla dávno pryč..

"Tereso ? Jsi v pořádku ?" Otravný hlas vrátil Teresu z myšlenek zpátky do reality. Podívala se na Iréne a změřila si ji pohledem..

"Tak začneme" Rozhodla a zamířila na první místo. Rozhodně jí nebude šetřit, rychle přemýšlela kam ji vzít aby dnešek byl začátkem toho nejhoršího. Plány jí však přerušil Gally který, jak neušlo pozornosti obyvatel, měl pro modrookou blondýnku slabost.

"Ahoj Iréne" pozdravil ji s tím nejzářivějším úsměvem jaký na něm Teresa kdy viděla za poslední tři roky.

"Promiň Gally ale musím tě požádat aby jsi šel zase zpátky pracovat. Dneska musím Iréne provést kolem abychom zjistili která práce ji nejvíce sedne a.."

"To nevadí, já vám rád pomůžu a vezmu ji dneska k nám !" Nenechal ji ani domluvit a už překotně nabízel svoji pomoc. Iréne se zasmála a Teresa měla v té chvíli co dělat aby je na místě nenechala zavřít oba dva. Už se mu chystala něco namítnout, když tu jí v hlavě přistála geniální myšlenka. Proč by se s ní měla trápit sama když to za ni může udělat někdo jiný a ona se může jenom dívat. Usmála se.

"Dobře, když na tom tak trváš, proč by jsi nám nemohl pomoc. Jestli to tedy Iréne nevadí" nadhodila a přesně jak čekala, Iréne už cupitala za Gallym. Se spokojeným výrazem pozorovala jak se vrchní stavitel snaží tu křehuli naučit zatloukat hřebíky a nosit těžké trámy.

Teresa si od toho slibovala náramnou podívanou na neschopnost této blondýnky. Po chvíli se však nestačila divit jak moc se v ní spletla. Iréne s přehled zvládala všechny úkoly které jí Gally zadal, svazovala těžké trámy, zatloukala do nich hlavičky hřebíků jako kdyby se nechumelilo. Když to došlo na tahání těžkých věcí ke stavbě vznikající opodál, začala mít Iréne problémy s jejich váhou. Teresa už si začala myslet že by se konečně na něčem mohla pobavit, vítr z plachet jí tentokrát vzali kluci pracující s Gallym kteří ochotně přiložili ruku k dílu a odnesli to za ni. Už se na to nemohla dívat, vstala a rozhodla se jít projít do lesa.

Vlastně mohla být ráda že se všichni snaží Iréne mezi sebe začlenit a pomoc jí. Když sem poprvé přišla, nebyl tu skoro nikdo. Pár kluků a jedna holka. Nikdo se s nikým nebavil, všichni se snažili dělat svoje pro přežití. Až s příchodem jednoho chlapce se vše změnilo. Vypadal spíše jako někdo dospělý než jeden z nich. A taky se tak i choval. Začal jim ukazovat co je třeba dělat pokud zde nechtějí zemřít hlady. Nakonec je i zavedl na druhý Plac kde se žilo naprosto jiným životem, všichni se snažili udělat co nejvíce pro komunitu a také zde bylo mnohem více lidí. Po několika dnech zmizel. Teresa později převzala jeho funkci ale nikdy nikomu neřekla že jejich vůdce zmizel. Prostě se o něm nemluví, po Place koluje pověst že je to jeden z nich, jen se o tom neví.

"V pořádku ?" Ozval se známý hlas. Beth byla jednou z dobrých přítelkyní Teresy. Starala se o všechny raněné na Place. Padly si do oka už první den co Beth přijela na Plac. Znala Teresu lépe než kdokoliv jiný, stačilo sebemenší gesto a poznala co její kamarádku trápí.

"Neber si to tak" Poradila svojí kamarádce. Poznala že si s Iréne nesedly, i když netušila proč. Teresa se jen pousmála.

"Jestli chceš slyšet něco co tě potěší, při přenášení věcí zakopla a podvrtla si kotník. Skončila u nás na ošetřovně. Nakonec se jí tam tak zalíbilo že tě žádá jestli by od zítra nemohla nastoupit rovnou tam. Spíš tedy až se jí uzdraví noha, ale zaučit ji můžu klidně zítra."

Teresa se rozesmála. Beth se kdo ví jak podařilo ji opět vrátit na tvář úsměv.

"Ať si ta holka pro mě za mě jde běhat do labyrintu, je mi to jedno." Prohodila do vzduchu. Obě dvě se rozesmály a rozhodly se za západu slunce přivítat běžce u večeře. Poslední sluneční paprsky tak daly zaniknout blonďatým vlasům schovaných v hlubinách lesa.

[I do not have writer's block, my writer just hates the clock]

Ano, je to krátké, ale..Fallout 4..

Omlouvám se za ty měsíční prodlevy (2 měsíce ? o.O" vážně jsem strašný člověk) ale znáte to, člověk má dost věcí které se dějí v jeho životě a já s překvapení zjistila že nemám skoro žádný čas který bych mohla strávit na internetu. Ale jsem zpátky. Pro všechny kteří si říkají co se stalo na druhém Place, nebojte se, brzy se tam zase vrátíme a dozvíme se další střípky co se stalo. Takže, někdo kdo má tenhle příběh stále rád ? ^^