Switch Hearts [The Maze Runner]

Chapter 6. [First Clue]

Maria P.O.V

Rána na Place byla vždy nejhorší. Maria se neklidně převalovala v posteli, zatímco běžkyně pomalu odcházely z pokoje. Posledních pár dní nebylo nic v pořádku. Neustále se něco rozpadalo, sprchy začali nekontrolovatelně téct, příbytky se rozpadaly a nikdo nebyl v dobré náladě. Jako kdyby každý očekával něco špatného.

Když Thomas a Minhem odešli zpátky na svůj Plac, Maria se snažila všemocně z Newta něco dostat. Každý, kdo byl svědkem jeho výbuchu se neustále vyptával na podrobnosti, nikdo však neměl tu odvahu pátrat po příčině osobně. Prostě na to začali zapomínat a většinu jejich pozornosti zaměřovali na svoji práci. Jediná Maria se vždy snažila získat alespoň malinký střípek informací o tom, odkud se tito dva znají. Drake jí odmítala říct cokoliv o tom, že Newt už na Place jednou byl a že ho znají.

"Jsou si jenom podobní" řekla jednou a tím rozhovor skončil. Maria s povzdechem vstala z postele. Dnes by se mělo rozhodnout kam se Newt přidá. Ještě nezkoušel běhat a medicínu. Nevypadalo to však, že by se na tyto práce těšil, takže se začalo uvažovat, že nakonec skončí někde u rostlinek, kde bude mít klid pro svoji hlavu. Jakmile začal nad něčím více přemýšlet, bylo vidět, že naprosto upadá do svého světa a nereaguje na nikoho jiného. Což je fajn když se zabere do práce, ale ne když uvaří tolik jídla, že to nejsou schopni do večera spořádat.

"Dobré ráno" zamumlala ospale a šoupavým krokem přešla místnost do koupelny. Její plavé vlasy se začali barvit do světlejších barev, někde dokonce šedivěli. Vyčesala těchto pár šedivých vlásků a stáhla je do vysokého culíku. Opět na sebe navlékla svůj každodenní oděv a vytratila se do nově začínajícího dne mezi stromy, kterých se dotýkaly první sluneční paprsky toho dne. Brány byly otevřené dokořán a nikde ani živáčka. S dalším dlouhým povzdechem se Maria začala brodit přes spadané listí, až k usedlosti kde se podávala snídaně. Byla vzhůru neobvykle brzo. Počasí bylo chladnější než kdy jindy a to ji vytáčelo. Přitiskla si svetr více k tělu a začala svoji cestu. Nebylo to tak daleko, ale pro ni se cesta zdála delší než by měla být. Ticho občas přerušil nějaký hlas, který se k ní zatoulal větrem z klučičích sprch.

„Nechci být běžec" ozvalo se z nenadání, až Maria málem upadla. Šok, který tento hlas způsobil, by se dal přirovnat k tomu, který prožila, když poprvé dojela na Plac. Vedle ní stál Newt, jeho blond vlasy rozcuchané od větru a mikina špinavější než si ji pamatovala. Díval se na ni výrazem odhodlaným, přesto vypadal jako ztracené štěně, které doufá, že mu nikdo neublíží. Pozorovala ho ještě chvíli, než se chlapec rozhodl vydat úprkem na druhou stranu. Maria ještě pěknou chvíli stála na tom samém místě jako před tím a dívala se již na prázdné místo, které po něm zbylo.

U snídaně pozorovala vchod, kdy se v něm objeví blonďatá hlava chlapce, který ji ráno překvapil. Vcházelo čím dál tím více lidí, každý snažíc se urvat si trochu jídla pro sebe. Nebylo ho málo, na každého se vždy dostalo, strava však byla velmi barvitá a dostat to, co si člověk ten den přál, bylo občas nemožné. Maria si vychutnávala cereálií když si k ní přisedla Drake. To se stávalo málo kdy, vlastně, pro Mariu to bylo poprvé, co si mohla dovolit snídat s někým tak vysoce postaveným jako je právě Drake.

„Chci, abys na něj dnes dávala pozor" prohodila k ní. Obě dvě se podívali ve stejný okamžik. Seděl v koutku místnosti a žmoulal kousek housky v ruce.

„Bude běhat, jenom pár koleček kolem Placu. Chtěla bych ho mezi běžci, jestli je ten za koho ho tady všichni máme, měl by poznat v Labyrintu cestu. Možná bychom se mohli dozvědět, co se mu tehdy stalo, víš, jak jsme o něj přišli.." rozpovídala se, na její poměry až moc Drake.

„Je to vlastně jedno, prostě ho sleduj" řekla jí narychlo a zmizela ven z jídelny. Maria se vydala ke stolu kde se nervózně ošíval Newt. Podíval se na ni, s náznakem jestli si pamatuje jejich ranní rozhovor. Maria jen smutně zavrtěla hlavou a Newtovi koutky poklesly z mírného úsměvu do ztracena.

„Pojď, uděláš několik koleček kolem Placu, budeš to mít na čas, pak se uvidí" řekla mu a oba dva se vydali pomalým krokem ven.

„START!" vykřikla Maria a Newt se rozběhl pomalým tempem kolem Placu. Den byl právě v plném proudu, všichni pracovali na svých pozicích, jen oni dva se věnovali něčemu jinému. Správně by na něj měl dohlížet někdo z běžců, ale vypadalo to, že se něco chystá. Něco velkého. Maria to cítila v kostech, dny se zdáli nekonečně dlouhé a prázdné, něco chybělo. Newt dokončoval své první kolečko.

„Ještě jedno, pojď, přidej!" pobízela ho, když kolem ní probíhal. Neuniklo jí však, že začíná mít problémy. Zdálo se, jako kdyby jeho levá noha odmítala spolupracovat. Kulhání začínalo být čím dál tím více patrné. Když byl v polovině druhého kola, zastavil úplně. Maria se k němu rozběhla.

„Nemůžu.." dostal ze sebe Newt než padl na zem v bolestech. Tiskl si kotník a obličej se mu křivil bolestí.

„Pojď, dostanu tě na ošetřovnu" pobídla ho Maria a společným silami se začali belhat k sídlu.

„Bude potřebovat tak den odpočinku, není to nic vážného, vypadá to, že má poraněný kotník, těžko určit z čeho. Chodit bude normálně, běhu však může říct sbohem určitě." Maria seděla s Beth na večeři. Přes den se věnovala svému, Newt ležel na ošetřovně a nic se nezměnilo, den jako každý jiný.

„Kde je?" ozvalo se za jejich zády. Drake měla svoji obvyklou naštvanou náladu.

„Drake, běžec z něj nebude.. „ začala opatrně Beth, ale Drake ji nenechala domluvit.

„Ten kluk musí do Labyrintu, prostě musí" začala na ně štěkat nesmyslné příkazy.

„Má poraněný kotník, nedokázal uběhnout ani dvě kola" promluvila Maria. Drake sebou mírně škubla. Nasadila kamenný výraz a odešla.

„Bude se staviteli" rozhodla, ještě než zmizela z budovy a nechala obě dívky zmatenější, než byly před tím.

[It's going down]

Nepřidávám. Skoro vůbec. Motivuje mě každá vaše zpráva a často si říkám ano, udělám další díl. Ale nikdy se k tomu nedostanu. Tuhle povídku jsem začala psát už strašně dávno jen tak, pro zábavu ale zjišťuji, že to není přesně to ono. Mám určité nápady, ale přijde mi, že to nebude mít takový ten správný směr. Je to ale těžké když člověk ztratí všechny svoje poznámky a v hlavě má něco naprosto jiného. Budu se snažit udělat to nejlepší co umím ^^