My Hero Academia: Two sides

1. Výcvik

Ráno

Ráno mě probudilo řvaní, řvaní mého jména. "Tenshiiiiii". Sakra já zapomněla. Za to že jsem včera naštvala svého "otce" jsem dostala trest a já jakožto lenoch na něj zapomněla. "Kde kurva jsi". Zase zařval. "Už jdu" odpověděla jsem.

Rychle jsem vstala a vylezla z postele.

"Jdeš pozdě" "hihi" "To není vtipné" aj a mám problém. Že já si nenařídila budík."Promiň Endeavore"ach jo. "Tak jdeme"

"Takhle to s tebou skončí špatně." "Já vím už jsi mi to říkal mockrát ach." povzdechla jsem si. "A furt se to nezlepšilo." "Co budeme dělat dnes ?" "Trénink bez schopností." Ach jo, to mám ráda že všeho nejmíň, a ano musím umět bojovat i bez schopností. Probíhá to asi takhle Endeavor můj "milovaný otec" na mě útočí ohněm a já se musím bez schopností bránit.

"Tak začni" "Dobře" vyskočila jsem do vzduchu a snažila se ho kopnout, samozřejmě nepovedlo se. Ten parchant mě bouchl do břicha takovou silou že jsem se málem pozvracela. Zkusila jsem to znovu a dopadlo to tak že na mě zaútočil ohněm. Málem mě to zasáhlo, ale na poslední chvíli jsem uhnula.
Na podruhý jsem to nezvládla a ten podelanej oheň 🔥 mi spálil křídla. "Aaaaaaaaaa" zařvala jsem a spadla v křečích k zemi. Sakra bolelo to jak blázen. (Všechno co se stane s jejíma křídlama a nebo i jenom pírkem se stane i jí) Přiběhl k nám Shoto a pomohl mi na nohy. Moje záda dost krvácely. "Pro dnešek končíme" řekl Endeavor, a Shoto mě odnesl do jeho pokoje, proč ne sakra do mého? To jsem ale přes bolest nedokázala říct. Hned potom jsem usnula.

Probudilo mě vedro. Ležela jsem na Todorokiho posteli a vejral na mě. "Ahoj" překvapeně se na mě otočil, mezitím jsem se snažila posadit. "Hej, počkej seď"
Tak jsem si lehla zpátky. Křídla už mi dorůstala. "Počkej ošetřím ti to" Kývla jsem na souhlas a ustaraný Shoto mi to začal dezinfikovat a vázat. Bolelo to jak ďas a občas mi unikl i výkřik.

"Hotovo" řekl Shoto "Díky" řekla jsem mu na oplátku a chtěla se posadit, ale Shoto mi řekl "Lež a nehýbej se" "No dobře" řekla jsem nepříjemným tónem. "Hej, ale no tak to můj otec to přehnal a né já " "No jo ty citlivko" "Hej" "no jo, ale je to pravda" "No jo ty chytrolíne, mám tě prostě rád, nebo i to ti vadí ?" "Ne to mi nevadí"

timeskip

"Co....budem...... dělat?" "Nevim ptáš se mě už postý." "Protože je s tebou nuda." "Tak si něco vymysli." "Nemůžu, protože mi pořád říkáš ať nic nedělám“protože máš zraněný záda“, přitom mě ty záda už vůbec nebolí." "Tak se můžeme koukat na film" "No to je nápad, jakto že nás to nenapadlo dřív?" "No to nevím." Shoto tam něco pustil, ale to už si nepamatuju, proč?, Protože jsem usnula a ano u Shota v pokoji.

Super první díl hotov, ale nečekejte že takhle to půjde dál vážně nic moc nestíhám , ale tady je už delší díl.
Tak zatím ahoj u dalšího dílu
501 slov