My Hero Academia: Two sides

13. Procházka

Minule jste četli:

V tu chvíli přišel ten pán a někam mě odtáhl.
______________________________________

Byla to místnost která vypadala jako u zubaře. "Lehni si ano? Za chvilku se vrátím. " Až teď mi došlo že to výlet úplně není, bylo ale pozdě.

Ten pán přišel a okamžitě mě uspal. Vůbec nevím co se dělo viděla jsem jen tmu.

Po nějaký době jsem mohla konečně mohla otevřít oči. Bolelo mě úplně všechno. Měla jsem velké jizvy a řezné rány. Vůbec si ale nepamatuju co se dělo.

End flashback

To všechno jsem mu řekla. Nevěřícně na mě teď čuměl. "A potom už se nic nestalo? " "Ne ještě se to furt děje, ale hodně málo, protože všichni říkají že by měl Endeavor s tím přestat. Jsem prý nebezpečná. Každý mu to říká. "Ale to není fér. Mám nápad budu tě hlídat aby tě nemohl odnést. " "Hej! A co moje soukromí. " "Tvé soukromí musí počkat. " "Sorry, ale před tebou se převlékat nebudu. " Úplně rudne, docela mě baví ho škádlit.

Dnes je pátek už po škole. Docela se nudím. Mám nápad zeptám se Violet jestli nechce nikam jít, a zeptám se i kluků.

Tori🕊️
Čau nechceš dneska někam
zajít ? Hrozně se nudím 😭

Violet💜
Ahoj jo jsem pro, ale kam?
Tori 🕊️
Třeba do města a pozvala
bych i Denkiho, taky si
nikoho pozvy.
Violet💜
Ok

Tak hurá domluveno zbytek jsme domluvili přes telefon. Vezme sebou Kiriho, mám pocit že spolu něco mají.
Kaminari mohl takže teď čekám před jeho domem. Btw nevím jak jsem zjistila kde bydlí.

"Denki! Dělej nebo přijdeme pozdě. " "Vždyť už jdu. " "Jdem. " Vyšli jsme docela rychle. "Tak co jak to jde s tátou? " "Furt stejně špatně. "

Po nějaký době jsme došli na místo srazu. "Koukej, už jdou. " Začala sem mávat na Violet, a kdo vedle ní nestál? No hádejte. "Kiri. čau kámo. " Taky jsem pozdravila a šli jsme dál. "Ahoj tak jak se máš? " " Hele docela to jde. Ta škola je taky v pohodě. A ty? " "Jo je to v pohodě, ale včera jsem se pohádala s Todorokim. " "Neboj to bude dobrý. Jak se vlastně chová Todoroki když není ve škole? " "Tak je hodný. Mám ho hodně ráda. " V tu chvíli se na mě otočila Violet a já si uvědomila co jsem řekla. Začala jsem rychlostí světla nabírat červený odstín. Nejednou byla ta zem hrozně zajímavá. "M-my-my-myslela jsem jako kamaráda. " "Dokážeš si představit že bys o něj přišla? " "Ne, nedokážu udělala bych cokoliv abych ho dostala zpět. Je pro mě hrozná představa že by odešel nebo by se mu něco stalo. Je my hodně blízký. Už z té představy jsem byla smutná. Sklopila jsem smutně hlavu.

Po nějaký době jsme se rozloučili a šli domů. Byla jsem smutná i doma. Už jsem si šla lehnout. Furt jsem o tom přemýšlela. Co bych vlastně dělala? Upřímně nevím. Todoroki je pro mě vším. Když o tom tak přemýšlím byl to zajímaví rozhovor.