My Hero Academia: Two sides

22. Ztráta otce

Ráno nejhorší začátek dne je asi středa takže nic moc. Vlastně vždyť já do školy nejdu, mám dneska tu schůzku. Ach jo a zítra se školou jedem někam do takový haly.

Udělala jsem si ranní hygienu a oblíkla jsem do svého oblíbeného oblečení.

Bylo docela brzo takže všichni ještě spali.
Vzala jsem si barvy ve spreji a šla jsem ven. No co zábava je zábava a ještě když je tak brzo no to se musí přece využít.

Mám už i oblíbené místa, porozhlédla jsem se a když jsem zjistila že tu někdo není tak jsem vyrazila. Měla jsem samozřejmě takovou tu masku na půl obličeje. No tak kdybych měla smůlu a někdo mě potkal tak aby mě nepřistihli.

Jestli si vzpomínám správně tak Shoto má dneska hlídku. Já vím že ještě hrdinové nejsme, ale Endeavor nás už posílá na hlídky. Taky nechápu proč.

Došla jsem na mé oblíbené místo a začala jsem malovat. Vznikla z toho galaxie. Bylo tady neobvyklé ticho no i když na jednu stranu je to dobře aspoň mám čas přemýšlet o tom co všechno se poslední dobou stalo. Bakugou se choval strašně zvláštně a pak ještě ta pusa a rozhovor s Violet. Co tím jako myslela že se to dozvím brzo. Mohla bych se na to zeptat samotnýho Todorokiho. Jo dobrý nápad, s Bakugem bych si to taky měla vyříkat, jako co to sakra znamenalo. Todorokiho vyřeším po škole.

Když už jsem domalovávala tak jsem zaslechla kroky. "Copak to tady máme? "
Prudce jsem se o točila a za mnou byl Todoroki, samozřejmě že Shoto.

"Co tady děláš? " "Neměl bych se spíš ptát já? " "To mě nezajímá! " Byla jsem naštvaná, to mě ani na chvilku nemůže někdo otravovat? "No takže mi odpovíš a nebo ti to mám říct znovu. " "Hej, notak uklidni se. " "Mě nikdo nebude říkat co mám dělat! Víš tak mi řekni co se mnou furt máš!? " Vyštěkla jsem. To bylo už moc. Znehybněl a jenom na mě koukal. " Promiň " otočila jsem se a utekla i se svýma věcmi. Když jsem utíkala uviděla jsem periferním viděním jak se otočil natahnul ruku a asi chtěl něco říct, ale neřekl to a tak jsem utíkala se slzami v očích.

Uběhlo už pár hodinách hodin a já zrovna šla na setkání s mým otcem, ani jsem se nepřevlíkla, nechci si na nikoho hrát. Bylo mi to úplně jedno.

Co se to furt děje? Nemůžu mít na chvilku klid? Momentálně se mi chce umřít.

Došla jsem na místo setkání, ale nikdo tu nebyl. Podívala jsem se na hodiny na mobilu a zjistila jsem že jsem tu o 10 min později.

Neměl by chodit v čas když je to hrdina?
Jo měl taky mi to přijde divný.

Sedla jsem si na lavičku a čekala, už jsem to asi 30 minut a on furt nikde. Nemám dobrou náladu a tak jsem se na to vyprdla a šla domů.

Lehla jsem si na postel a protože jsem se nudila vytáhla jsem mobil a projížděla sociální sítě. Pak mě to začalo nudit tak jsem se chtěla podívat co je ve světě nového, ale to co byl hned první nadpis to jsem opravdu nečekala.

Jej opět se omlouvám, ale mám pocit že jsem opět chytla psací náladu.😁