My Hero Academia: Two sides

15. Překvapení

Chytla jsem mu ruku a šli jsme.
___________________________________

Todoroki pov.

Šli jsme nějakou dobu. Po dlouhý době je doopravdy šťastná a jenom to nepředstírá. Jsem rád. Zajímá mě kam mě to vlastně táhne, ale říct mi to nechce. Vlastně mi to ani nevadí. Vždy mi bylo líto když jsme se hádali. Najednou zastavila. "Jsme tu. " Byli jsme u srázu byl tu krásný výhled na nebe. Bylo tu fakt nádherně.

Tenshi pov.

"Tak jak se ti tu líbí? " Chvíli jsem čekala na odpověď ,ale furt nic. Otočila jsem se jeho směrem, byl úplně mimo.

Hmmm
Co mu udělám aby poslouchal?
Úžasná odpověď, nevím
Co do něj žďuchnout?
Jo skvělý nápad.

Tak a žďuch. "Um promiň říkala jsi něco? " "Jo. Ptala jsem se jak se ti tady líbí. " "Jo je to tu super. " Bezeslova jsme se oba dva sedli ke srázu a podívali se do očí. Měl v nich takové jiskřičky. Teď se otočil i on mím směrem. Jenom jsme tam tak seděli a koukali se na sebe. Je to krásný pocit.

Má krásné oči.
Takoví.
Takoví.
Takoví.
Prostě má hezké oči.

Flashback

"Vždycky jsem věděla že jsi stejný jako tvůj otec! " Slyšela jsem brečení a řev. Šla jsem za tím hlukem. Bylo to v kuchyni. Shoto tam ležel na zemi a držel si levé oko. Potom tam byla i jeho máma s konvicí.
Rozběhla jsem se za ním a obejmula ho.

End flashback

Nikdy jsem si nemyslela že jsi monstrum.
Nikdy.

To jsem mu toužila říct, že ta jizva ho nekazí, ale nemám na to odvahu. Chtěla jsem mu to říct. Vím že si to myslí že je monstrum.

"Um já vím že je to divná otázka, ale můžu si na tebe položit hlavu? " Na chvilku se zarazil. "Jo klidně. " A podrbal se na krku.

Hej Tenshi to jsi nemohla vymyslet nic lepšího?
No co jsem unavená a teď odprejskni.

Položila jsem si na něj hlavu a během chvilky usla.

Todoroki pov.

"Tenshi už bychom měli jít domů. "
Neodpovídá podíval jsem se na ní a zjistil že spí.

A co teď?
Spát tady nemůže.
Odnesu jí domů.

Opatrně jsem vstal, tak abych jí nevzbudil. Vzal jsem si jí do náruče. Tentokrát spala klidně.

Musí to mít hodně těžký, když nemá rodiče který by jí milovali. Ani je vlastně nezná.

Nevím jak ale náhodou jsem si zapamatoval cestu. Když o tom tak přemýšlím je docela lehká.

Ani si nepamatuju že ta cesta tam byla tak hezká. Taky bych jí mohl někam vytáhnout. Je to od ní hezký.

Po nějaké době jsem došel s Tenshi v náručí domů. Šel jsem dozadu a pak jsem si to uvědomil.

Kam jí vlastně dám?
Ke mně nebo k ní.
Asi k ní.

Tak a šel jsem dál. Položil jsem jí na postel a chystal se odejít.

Mohl bych tu chvilku zůstat.
Vypadá docela roztomile když spí.

Sedl jsem si k její posteli na zem a položil si hlavu na postel.

Vypadá tak nevině.

Natáhl jsem ruku a odendal jsem jí vlasy z obličeje.

Chovám se zvláštně když jsem s ní.
Jsem takový pozitivní.
Když jsem viděl jak Touya umřel byl jsem na tom špatně.
Až když jsme oba dva trochu vyrostli tak mi hodně pomohla.
Dal bych za ní cokoliv na světě.
Nedokážu si představit že by neexistovala.
Možná na mě už působí únava, ale je to pravda.
Nedovolím aby jí nikdo nebo kdokoli ublížil.

S tou myšlenkou jsem usnul.
___________________________________________
Hi taková trochu dojemná kapitola. Mimochodem omlouvám se za další zpoždění. A ten hlas tam bude u Tenshi docela důležitý, ale až v dalších kapitolách.