Jakým problémům bude čelit teenagerka s né úplně lehkým životem? To se dozvíš v příběhu.
Budou se vyskytovat sprostá slova.
Taky je to můj první příběh tak od toho zas tolik nečekejte, ale mám v plánu že to bude asi hodně dlouhý příběh, nebo minimá...
S tou myšlenkou jsem usnul. ___________________________________________________________________
Tenshi pov.
"Uaaa " Podívala jsem se okolo sebe a zjistila jsem že nejsem venku.
Hmmm Jak jsem se sem dostala? Usnula jsem venku ne? Todoroki. Nejspíš mě sem odnesl.
Nad tou myšlenkou jsem se začala červenat. Podívala jsem se vedle postele. A hádejte kdo tam byl Shoto. On normálně usnul na mí posteli. "Todoroki vstávej je ráno. " Pošeptala jsem. Ospale otevřel oči a podíval se na mě. "Ahoj. " "Proč sis nelehl vedle mě? Ta postel je dost velká. " To už mi ale neodpověděl, protože mi začal pípat mobil. Byl to Bakugou. Napsal mi že se setkáme v parku že nemám na výběr že vím co mě jinak čeká. "Todoroki promiň musím jít. Psal mi Bakugou. " "Počkej přece nemůžeš jít ven s tím psychopatem. " "Oprava musím. "
Už tady na něj čekám snad půl hodiny.
A hele támhle je. Zamávala jsem na něj.
"Čus " "Ahoj, tak co po mě chceš? " Najednou se sklidnil. "Nechceš si se mnou někam zajít? ""Um co?! " "Vím že si mě slyšela dobře. A nemáš na výběr. " "To jsem si taky myslela. A čas? " "Zítra. " "Vždyť zítra je škola. " "Tak v úterý večer po škole. " "A přesnější čas? " "Třeba v 20:00. " "A sraz? " "Tady v parku. To je vše. "
Chápete to on si jen tak odejde, ani se nerozloučil. Dobrá jde se domů.
"Už jsem doma. " "Tak co jak to šlo? " Přiběhl ke mě snad rychlostí světla. "Pozval mě....kam mě to vlastně pozval. Už vím ven. " "Aha. "
Potom jsem mu zdělila zbytek informací.
Pak jsem šla spát. Todoroki nebyl zrovna nadšený že jdu zrovna s Kachanem.
Ráno
Hurá škola. Přesně tuhle ironickou větu mi říkal můj hlas v hlavě. Sedla jsem si do lavice a čekala na učitele.
Mám se vlastně na to pozvání nějak vyfiknout?
"Čau Tenshi nad čím přemýšlíš? " "Ahoj Violet, to není nic podstatného. " "Ale je tak to vyklop. " "No jo, mám s Bakugem vpodstatě rande, ale ne dobrovolný. " Dodala jsem rychle. "Hádám že nemáš co na sebe. " "Tak to jsi se trefila přímo do černého. "
Tak jsme se domluvili že se sejdeme u mě doma. Btw vím že by bylo lehčí být u ní, ale ona z neznámého důvodu chtěla k nám.
"Uch promiň mám zpoždění. " "To nevadí ukaž vezmu ti ty tašky. " Použila jsem telekinezi. Pokaždé když jí použiju rozsvítí se mi oči. "Díky. " "Nemáš zač. "
Přišli jsme ke mě do pokoje. "Tak můžeme začít. " "Jenom tě předem upozorňuju že na tohle nejsem dobrá. " Zasmála se a začala vytahovat šaty.
Vyskoušila jsem si asi deset šatů, ale žádné mi neslušely. "Myslím že bychom se na to měli vyprdnout. " "Ještě poslední, slibuji. " "Tak dobře. "
Zrovna jsem si je oblékla a dveře mého pokoje se otevřeli. Stál tam Todoroki. "Ááá rychle vypadni a zapomeň na to! " On se však ani nehnul.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi takhle vypadaly ty šaty.
"Říkám ať vypadneš! " Zase bez odezvy. Prostě mě jenom skenoval pohledem. "Řekla jsem ať vypadneš! " Použila jsem telekinezi a začala jsem po něm házet tužky. "Au au au au. " "Já tě varovala. "
Ha. To už ho probralo. Ten ale krásně utíkal.
"Tak co Violet co si o nich myslíš? " "To stejný co Todoroki. " "Jak jako? " "To brzo zjistíš. Prostě je ber. " "A ty za to nic nechceš? " "Ne. " "Tak dík. "
Dobře Todorokiho řešit nebudu.
Violet už před hodinou odešla a zase se nudím.
Nejspíš půjdu zase ven.
"Co si vezmu? Už vím. " Vytáhla jsem ze skříně dlouhou mikinu s kapucí, nandala jsem si jí a vyrazila.
