My Hero Academia: Two sides

8. Písmeno A

Ráno:
Už je škola. Bylo to nudný a tak jsem se nesoustředila. (Jak z mého života) Nebyla ani hrdinská hodina. Po poslední hodině jsem utíkala po chodbě domů, ale nikdo mi podrazil nohy, spadla jsem ale stáhla jsem ho sebou.

"Co to kurva děláš ?" Kurva byl to Bakugou. "Já ........ promiň já tě neviděla ." "Dneska večer v parku, v 21:00 ." Jelikož jsem byla mimo tak jsem jenom přikývla. Bylo to divný jelikož mě Bokugou nemá moc rád a jako malou mě šikanovali společně s jeho kamarády.

Přišla jsem domů okolo 19:00. Super mám hodně času, pustila jsem si písničky a přemýšlela. Co po mě chce ? Proč se chce se mnou sejít ? A spousta dalších otázek. Sakra čas, to už je za 2 minuty 21:00 jej bude naštvaný.

Rychle jsem vyběhla ven do parku za chvilku jsem tam byla, ale Kachan nikde.
Kde kruciš je ? No nic šla jsem domů. Šla jsem okolo takoví temný uličky a z ní se vynořili ruce které mě stáhli sebou. Seděla jsem na zemi opřená o zeď. "Tak přeci jenom jsi sem přišla. "

Ten hlas je mi povědomí. Pak se ukázal, byl to Kachan.

Chytil mě pod krkem a začal mě škrtit. Začala jsem sebou škubat. "Chytněte ji líp. " Byli tam ještě dva kluci které jsem neznala. Chytli mě za ruce. "Podej mi to. " Bakugou mi zavázal oči, abych nemohla použít telekinezi. Nějakej kluk vytáhl nůž a podal ho Bakugovi. "Přestaň prosím. " "Á už jsem si myslel že nemluvíš, za všechno si stejně můžeš sama. " Bodl mi nůž do levé klíční kosti a začal mi tam něco vyřezávat. Cítila jsem jak mi po ruce teče teplá tekutina. Krev. "Aaaaaaaaaa" "Pst ještě někoho přilákáš. " Hrozně divně se na mě smál.

Přes tu bolest a slzy jsem už skoro nic nevnímala. Bakugou těm klukům asi řekl ať mě už pustí a odejdou, protože z ničeho nic odešli. "P-p-pro-prosím......p-p-pře-přstaň. " nějak jsem to ze sebe dostala. "Proč bych měl ?" "P-p-pro-protože to h-h-hro-hrozně bolí. " "Víš kolikrát jsi mi ty způsobovala bolest ?, Hodně krát. "
Najednou přestal. Podívala jsem se na něj a to co jsem viděla jsem nečekala. V jeho očích byl smíšený strach s lítosti, ale jak jsem se na něj podívala zmizelo to a pokračoval. Do očí se mi nahrnuli další slzy.

Furt to utrpení nekončilo zdálo se mi to jako hodiny.

Konečně přestal. Když jsem se chtěla podívat co tam je, ale zastavila mě velká bolest. "Jestli mě budeš štvát za chvíli tam bude celá abeceda. " Vůbec jsem nevěděla co tím myslí. Než jsem omdlela podívala jsem se na klíční kost, bylo tam velké tiskací A.

Konec zase jsem se trochu rozepsala. Já vím je to trochu morbidní, ale to se zlepší.

Bye

462 slov