Harém

Část 6

Senbi, absolutně vyvedený z míry oním dotykem, se s vytřeštěnýma očima snažil vyprostit ze sevření, protože se mu nelíbilo, že by na něj měl sahat někdo jiný než Byakuya. Náhle prudce oči zavřel, jako by se snažil situaci nevidět a tím se trochu odprostit od strachu, což samozřejmě nevyšlo, a Sousukeho praštil loktem do břicha. Tím se objetí uvolnilo a Senbonzakura byl volný. Okamžitě přiskočil k Byakuyovi, jemuž se vrhl do náruče. Do očí se mu tlačily slzy.

Byakuya ho objal, a jednou rukou ho začal hladit po vlasech, stále byl však ostražitý. ,,Co... tu chceš?!" zavrčel na Sojuna, který doposud nepromluvil ani slovo.

,,Zdravím tě, Byakuyo, můj synu. Již dlouhá doba uplynula od našeho posledního setkání..." začal černovlásek po této otázce.

V tónu jeho hlasu bylo něco, co Kageyoshiho donutilo se zarazit. Celý se napjal, zvláštně po oznámení, kdo je ten muž vlastně zač. Co tady proboha dělal? 

Aizen mezitím pokynul Ginovi, aby opustil místnost, a sám ho následoval. Pokud si Sojun přítomnost toho druhého nebude přát, vyhodí ho sám.

,,Přišel jsem tě hledat, abych tě mohl odvést zpět domů, zpět do Říma. Pamatuješ, co jsi mi tehdy před lety řekl? Slíbil jsi, že se vrátíš..." pokračoval.

,,To ti nedošlo, že jsem utekl? Odešel do dobrovolného exilu, chceš-li?" zavrčel Kuchiki mladší na oplátku, Sojun to však ignoroval.

,,Řekl bych, že tohle je ten otrok, o kterém se Aizen zmiňoval. Opravdu vypadá jako ten bastard Kei..."

Senbonzakura sebou při vyslovení onoho jména cukl. Krom toho, že už něco podobného kdysi zmiňoval Byaki, ho ještě zarazila jedna věc. Jak se o jeho existenci mohl dozvědět Aizen? Nechával snad Byakuyu sledovat, že věděl, že si ho koupil?

,,On není Kei... A proto mu nemůžeš nic udělat," odsekl mu na to Byakuya ledově, ačkoliv uvnitř se chvěl strachy. Proč se tady Sojun objevil? Co chce?

,,Ublí....žit mi?" zašeptal skoro neslyšně Senbonzakura, jehož tvář mohla konkurovat bílé zdi. Instinktivně se zavrtal do Byakuyovy náruče ještě více, ruce mu omotávajíc kolem pasu. ,,Prosím ne..."

,,Neboj... nedovolím, aby se k tobě byť jen na krok přiblížil," slíbil mu Byakuya a pak se obrátil na Sojuna. ,,Vypadni, utíkej, zachraň se, neboť pokud zůstaneš, zem zabarví potoky tvé krve."

Senbi se rozhodl mu věřit, přesto se však nemohl zbavit toho děsivého pocitu, že se na něj někdo vrhá s nožem, aby ho potrestal za neposlušnost. Znovu mu přeběhl mráz po zádech, značíc, že se dostali do špatné situace.

,,Silná slova, od někoho s tvou silou..." ušklíbl se nejstarší, což byla jeho první grimasa. ,,Počítej s tím, že pokud zaútočíš, dopadne to jako posledně."

,,Byakuya je silný!" Senbon si ani nestihl všimnout, že zareagoval, a už stál otočený čelem k Sojunovi. Zůstával stále v Byakuyově objetí. Pořád se celý třásl, ale ve tváři měl odhodlaný výraz. Byl připraven svého pána bránit při střetu za každou cenu, a to i přesto, že věděl, že by ho to bolelo.

,,Není," oponoval mu nejstarší a na svého syna se zadíval. ,,Viď, Byakuyo?"

,,Ale je!" opáčil Senbonzakura, který si byl svým názorem zcela jistý. Prostě si nemohl připustit, že by jeho pán byl nějaký slaboch. Byakuya ne.

Kuchiki mladší, o kterém se po celou dobu mluvilo, jen sklopil oči a sklonil se k mladšího uchu. ,,Prosím, uteč. Vrať se do sídla."

,,Cože?!" vypískl Kageyoshi nad jeho náhlou žádostí, jelikož nic takového nečekal. K černovláskovi se otočil čelem a natáhl svou dlaň k jeho tváři. ,,Co to proboha říkáš?"