Harém

Epilog

No, tak vám přinášíme epilog. *kope sobě i Noriko hrob* :D Užijte si poslední dílek^^

Byakuya tento jeho krok zaregistroval, nedal to však na sobě znát. Místo toho mu triko obratně svlékl a okamžitě začal jeho tělo mapovat svými rty.

To bylo pro mladšího něco tak nepopsatelně úžasného, že se mu bezděčně skrze rty vydral tichý vzdech. Ačkoliv ho děsilo, že se před ním nacházel polonahý, tak mu na druhou stranu věřil natolik, že se mu podařilo nezaleknout se. Po celém těle mu naskočila husí kůže, jak z Byakuyových doteků, tak z vlastního narůstajícího vzrušení. To pro něj byly další neznámé vody.

Byakuya se jen pousmál a pokračoval ve své činnosti, rozhodnut způsobit mladšímu co nejvíce příjemných pocitů. Jakmile po celé jeho hrudi zanechal velkou cestičku, přesunul se na jednu Kageyoshiho bradavku, kterou začal žužlat, zatímco tu druhou obstarával prsty.

Senbi se musel kousnout do prstu, jinak by se projevil asi až moc hlasitě. Tohle bylo něco... slovy nepopsatelného, ale byl si rozhodně jistý jedním: líbilo se mu to. Dostávat takovou slast... to bylo to, co znamenalo, když jste někomu odevzdali své tělo pro potěšení?

Kuchiki si všiml tohoto gesta, proto své úsilí ještě zintenzivnil. Volnou rukou.mezitím začal putovat po mladšího zádech.

Ten se v důsledku toho mírně prohnul a zároveň s tím se o něj znovu otřel, avšak tentokrát rozhodně silněji než předtím. Byakuya tak mohl pravděpodobně ucítit jeho již značnou erekci, což Senbiho ho mírně znepokojilo. Jak ho mohl vzrušit tak snadno?

To už se holt stávalo, když byl ve vaší společnosti Kuchiki a dotýkal se vás tímto způsobem.

Po tomto se Byakuya rozhodl přestat ho zlobit a sjel svými rty přes bříško, až na jeho podbřišek.

Kageyoshimu se stáhl žaludek, nebyl si ale jistý, jestli to bylo nějakým druhem strachu nebo vzrušením. Co to s ním proboha Byakuya dělal, že se cítil tak neposatelně šíleně?

Kuchiki v duchu váhal, kam až zajít. Nechtěl Senbonzakuru vyděsit, věděl ale, že by se mu to nepochybně líbilo.

,,Tohle je... šílený..." vysoukal ze sebe Senbi, který si stále kousal svůj prst, přesto mu ale sem tam unikl tichý sten. Vždyť se ho zatím nedotýkal nijak výrazně, tak jak se mu podařilo, že je z toho Senbi tak mimo?

Byakuya jedním svým prstem zachytil ten jeho a opatrně ho vyprostil ze sevření zubů. ,,Mám pokračovat? Věříš mi?"

Senbonzakura jen zavřel oči a polkl. Byl nervózní, hodně nervózní, a trochu se i bál, ale musel to překonat. Pokud tak bude prospěšný pro Byakuyu, musí to udělat. Nepatrně kývl.

Mělo to vlastně ale být úplně naopak, to spíše Byakuya měl být prospěšný pro něj. Když dostal toto němé svolení, opět se pustil do laskání jeho těla a chutnání jeho kůže svými rty. Jednalo se pouze o předehru, rozhodl se, že dnes přinutí Kageyoshi hlasitě sténat slastí.

Senbi křečovitě sevřel kus deky, která pod ním ležela, a otevřel oči, jimiž se zahleděl do stropu. To, jak se musel držet a hlídat, mu doslova ubíralo energii, což se na něm projevovalo rychlým oddechováním.

Byakuya poznal, že už chybí jen málo, aby mladší odhodil sebeovládání, takže ještě přitvrdil. Tentokrát zapojil obě ruce, jež začaly mapovat Senbiho tělo.

To sice nemělo tak velký účinek, jak předpokládal, ale s oním odhadem se nemýlil. Ale nebylo se čemu divit, pod Kuchikiho doteky krotly i ty nejchladnější a nejodolnější osobnosti, takže se nezkušený Senbonzakura musel dostat do pravého ráje. Aneb kdo jiný by přesněji věděl, co mužské tělo rádo, než samotný muž?