Nová pětka

Prolog - Nová tvář

Yo-ho! Přinášíme vám s Noriko novou povídku, avšak tato je oproti ostatním jiná. Liší se hlavně v tom, že je to fanfikce na Kuroko no Basket! Snad se vám bude líbit.
Upozornění: Ani jedna z nás se basketu jako sportu nevěnuje, tudíž nečekejte, že budou zápasy zcela dokonalé, stejně tak jejich popis.

,,Kurokocchiiiiii~! To je tak kawaii," rozplýval se Kise Ryouta nad roztomilostí svého modrovlasého spoluhráče a jeho pejska, který byl jeho přesnou kopií. Tetsuya #2 seděl svému majiteli na hlavě a to, jakým způsobem oba dva koukali identickýma modrýma očima na svět, bylo prostě neskutečně roztomilé a Kise, jenž měl roztomilé věci rád, si nemohl pomoci a opakoval to stále dokola, až to jeho společníkům začínalo pořádně lézt na nervy.

,,Můžeš už sklapnout, Kise?" zavrčel podrážděně Midorima, kterému ti dva už strašně lezli na nervy. Neměl zrovna dobrý den, ještě k tomu kdesi nechal svůj šťastný předmět, takže se nebylo čemu divit, že se mu nynější situace vůbec nelíbila. Proč se jimi nechal vůbec přemluvit?

,,Ale Midorimacchi," zatvářil se blondýn překvapeně a nevěřícně. ,,Tobě to snad roztomilé nepřipadá?"

Oslovený si jen odfrkl a pokračoval dále v chůzi. ,,Kam máme vlastně vůbec namířeno, Akashi?"

Odpovědi se mu však nedostalo. Jejich kapitán, přezdívaný též Rudý císař, jinými slovy Akashi Seijuro, jen mlčel, jakoby snad jeho otázku ani neslyšel, a pokračoval v chůzi.

,,Tak Aomine?" otočil se zelenovlásek na dalšího ze svých spolubojovníků, jelikož když mu neodpovídat Aka, nejspíš odpoví on. A pokud ne, bude Midori už vážně naštvaný.

,,Co já vím," pokrčil tázaný rameny a znovu kopl do kamene, jako už mnohokrát po čas jejich cesty. ,,Zeptej se Murasakibary."

,,Atsushi?" naklonil se k němu Shintarou a poupravil si brýle na svém nose. Společnost těchto mlčenlivců mu začínala lézt na nervy, přestože je měl všechny svým způsobem rád. Jenže to, když po cestě, kde běželi, ztratil svou jehlu, dnešní šťastný předmět, způsobilo jeho náhlý pokles nálady.

,,Zeptej se *křup* Kuro-china *křup*," zahuhlal fialovovlásek s pusou plnou brambůrků, jež právě pojídal, a pokrčil rameny.

Midorima se nadechoval, aby jim už na to něco peprného odseknul, že si z něj akorát dělají blázny, když tu se kolem něj něco prohnalo. Pozorně zamrkal a upřel pohled na záda osoby, která už byla o několik metrů dál.

Podle postavy, hlavně podle nohou a boků, poznal, že se jedná o muže, spíše trochu staršího chlapce. Avšak nebýt těchto tělesných rysů, myslel by si, že to byla dívka. Za onou osobou totiž povlávaly dlouhé vlasy bílé jako popadaný sníh, které kdyby se měřily, když by dotyčný stál, tak by mu sahaly nejspíš až někam k bokům. Obdivuhodná to délka.

,,Oi, kawaii-desu!" prohlásil Kise a rozzářil se jako sluníčko. Tentokrát však nemyslel Kuroka a jeho mazlíčka, nýbrž onu neznámou osobu, za níž se vzápětí rozběhl, aby jí mohl pozdravit.

,,Konnichiwa!"

Vyjukaný bělovlásek se zastavil a vytáhl si jedno sluchátko z uší. S poloúsměvem se mu zadíval do očí a zároveň s tím odhrnul jeden z pramenů vlasů, které mu spadly do obličeje, přestože měl svou hřívu sepnutou v culíku posazeném dost vysoko na hlavě. Takže nakonec jeho vlasy ještě musely být o dost delší. ,,Konnichiwa."

,,Jsem Kise. Kise Ryouta. A ty?" zeptal se ho blondýn, zatímco se k nim pomalu přesunuli i jeho ostatní spoluhráči a onoho bělovláska si se zájmem prohlíželi.