Nová pětka

Část 6 - Jeden-na-jednoho

Rei, bledý jako stěna z toho, co právě zažil, se zadíval na telefon, který párkrát pípl. Jakmile si zprávu přečetl, nebrajíc ohled na svůj stav i na Shira, který začínal soptit vzteky, vyběhl ven, aby ho mohl zastavit. Minul přitom Reigu, jenž se opíral o stěnu a třel si načervenalou tvář, ale úplně ho ignoroval. Běžel ven, až do doby, než celý zadýchaný svého milého zastavil.

,,Neodcházej, prosím. Já... omlouvám se, přísahám, že jsem nic podobného neměl v plánu," šeptal mladší skoro až zmučeně, protože nechtěl, aby se na něj druhý hněval. Zezadu ho objal. Netoužil po tom, aby byli znovu odloučení.

Kei se na něj se smutným úsměvem otočil. ,,Ale já se přece nezlobím na tebe," oponoval mu.

,,Nechci, abychom byli znovu oddělení," přiznal Rei a zabořil svůj nos do jeho hebkých vlásků. Odmítavě zavrtěl hlavou, jako by chtěl staršímu už předem zakázat odchod. Prostě ho nehodlal pustit.

Keitaro si znovu povzdechl a objal ho. ,,Já přece taky ne," povzdechl si. ,,Jen nedokážu být v jeho přítomnosti. I když jsem mu nikdy nic neudělal, prostě mi nemůže dát pokoj a dělá věci, které mě zrazňují. Ani jedinkrát nemůže udělat výjimku a nechat mě být..."

,,Mrzí mě to. Ale když tam nebudeš, co když se tvůj bráška o něco znovu pokusí a já nebudu schopen se bránit?" nadhodil mladší, snažíc se nějakým způsobem svého přítele donutit, aby se tam s ním vrátil.

To byl argument, který nemohl Ryuu ničím vyvrátit, proto tedy nakonec svolil. Ještě dodal: ,,Jestli na tebe jen sáhne, tak mu rozbiju ksicht."

,,Rozhodně," uculil se mladší a kousek se od něj odtáhl. Ale to jen proto, aby mu mohl prsty zajet do vlasů a přitáhnout si ho pro polibek. Tak moc po něm toužil.

A černovlásek mu vyhověl, sám na tom byl velice podobně jako on. V duchu už plánoval, co Reigovi provede, když se k jeho milovanému jen přiblíží.

,,Tak pojď," zatáhnul ho Rei za ruku, jakmile se od jeho rtíků odpoutal. Rád by si dal přídavek, ale to teď nemohli. Museli na trénink, jinak by je Shiro nejspíš zabil. A nejen jednou.

Kei kývl a propletl si s ním prsty. Hned se cítil o poznání klidnější, proto se společně vydali zpět do tělocvičny, kde již čekali čtyři zbylí členové týmu Styx.

Bylo to jako obvykle. Shiro trénoval sám střelbu na koš, Hayato a Kaito trénovali společně obranu i útok, avšak Reiga, se stále červenou tváří, seděl na lavičce s hlavou opřenou na dlaních. Ostatní pozoroval takovým unuděným pohledem, když však do místnosti vstoupil Kei s Reiem, zvedl se se slovy: ,,Dáš si se mnou jeden-na-jednoho, bráško?"

,,Myslím, že ne. Koneckonců, jsem jen pouhý obránce, nepotřebuji takové věci." To, co Kei říkal, byla lež. V útoku totiž poslední dobou hrál dost často.

,,Nelži mi, zlato," provokoval ho Reiga laškovným tónem, přičemž se s pokrčením ramen zadíval na bělovláska. Svá slova doplnil svůdným pohledem. ,,A co ty, miláčku? Dáš si se mnou jeden-na-jednoho?"

Vypadalo to, že přesně ví, co na bratra platí. Ten se totiž postavil před Reie. ,,Rei nemůže, má otřes mozku. Zahraju si s tebou," povzdechl si.

,,Ach, otřes mozku. Počkat, vzpomínám si, že Shiro-chan něco takového zmiňoval, když mi volal..." zamyslel se náhle a otočil se na leadera, jemuž jeho post v podstatě přenechal. ,,On je ten, kvůli kterému mám s vámi hrát na turnaji, že?"

Modrovlásek jen přikývl a hned vzápětí trefil dokonalou smeč. Tohle by mu šlo.

Kei taktéž přikývl, i když spíše pouze pro sebe. Své doposud rozpuštěné vlasy si stáhl do culíku. Nechtěl hrát proti svému bratrovi, ale co se dalo dělat. Reiga se nevzdával, aby dosáhl svého cíle, využil veškeré možné způsoby.