Nová pětka

Část 5 - Reiga

O týden později

Od tohoto dne uběhl již týden za tu dobu se Kei pokoušel s Reiem usmířit, vysvětlit mu to, ale jeho kohai jej ignoroval, odmítal s ním komunikovat, takže to Ryuu vzdal. Byl tu jeden problém. Trénink, na který Makoto právě mířil.

Když byl Rei propuštěn z nemocnice do domácího léčení, společně s čímž vyfasoval i dvoutýdenní zákaz hrát basket, okamžitě zamířil na trénink. Nemohl sice hrát, ale dívat se ano. A také chtěl strašně moc vidět svého přítele a dát Shirovi jasně najevo, komu patří.

Jakmile dorazil, čekalo ho překvapení. Když ho jeho spoluhráči spatřili, okamžitě se k němu přemístili. Kei tam ovšem nebyl.

,,Yo, Rei, jsme rádi, že už jsi v pořádku," začal Shiro. ,,Nevíš, co je s Keitarem? Už týden nebyl na tréninku, nebere nám telefony, když u něj zvoníme, ignoruje to. Nemluví ani se svým manažerem. Jediný výjimka z tohoto je Hayato, který mu ale slíbil, že nám nic neřekne."

,,Hmpf, myslel jsem, že ty budeš moc dobře vědět, co mu je," odfrkl si bělovlásek a otočil se k odchodu. Nebyl tam Kei, nebyl tedy důvod tam zůstávat. Cítil se... podivně. Tak moc se těšil na to, že se se svým přítelem uvidí, usmíří se... a on tady nebyl. Byl s Hayatem. Jak? Proč? Rei moc dobře věděl, že je Hayato Keiův dlouholetý parťák, ale stejně ho to trochu ranilo. Tak nějak čekal, že bude na tréninku, ač třeba smutný. A Hayato taky. Jak mohli vynechávat tréninky? Povolil jim to snad Shiro? To se ale nezdálo, když ten o nich evidentně moc nevěděl.

,,Co tím myslíš?" zarazil se Shiro, který to vůbec nechápal. Na tu záležitost, jak u něj Kei přespal, už téměř zapomněl.

,,Nic." Reiův chladný tón překvapil dokonce i Kaita, který osobně trénoval se Shirem, ale dřív, než stihl dát svému bratrovi co proto, Rei odkvačil pryč. Namířil si to přímo k Hayatovi, protože chtěl dostat Keie z jeho spárů.

Cesta mu netrvala dlouho, protože všichni bydleli docela blízko jejich tělocvičně, a kde bydlel, věděl, takže se nebylo čemu divit, když dorazil k rodinnému domku zhruba o deset minut později. Byl u Hayata jen jednou, společně s Keiem, ale i tak si pamatoval, kde jaká místnost v domě je. Neostýchal se a vkročil do zahrady, odkud slyšel hlasy. Obešel dům, následujíc je, a nestačil zírat. Byl tam Keitaro, toho by poznal všude, ale... hrál basket. Hrál basket s někým, kdo měl prsa. Nemohl to být další kluk.

Několikrát zatřepal hlavou, jestli se mu to nezdá, ale nemohl se zbavit dojmu, že to druhé hrající je dívka. Zrzavá dívka. Zrzavá dívka hrající basketbal. Byl to snad... Ha-hayato?!

V tu chvíli, kdy to Reiovi došlo, dal Kei koš a posadil se na zem. Teprve tehdy si Rei všiml jistých rozdílů. Havraní vlasy jeho přítele byly rozcuchané, tvář měl bledou, pod očima velké černé kruhy. Na sobě měl vytahaný šedý svetr a roztrhané tepláky. Nebyl to ten Kei, kterého všichni znali.

Znenadání se všechno zkazilo, neboť se Hayato otočil přesně jeho směrem. Dívka doslova ztuhla a vytřeštila oči. Pomalu couvala až ke svému společníkovi, jemuž poklepala na rameno.

Ten se podíval nejdříve na ni a poté obrátil svůj zrak směrem, kterým ukazovala. Jakmile spatřil Reie, ztuhl stejně jako ona. Avšak přece jen se zvedl a pohlédl bělovláskovi do očí, udělal několik váhavých kroků směrem k němu.

Ten jen svěsil ramena a upřel svůj pohled k zemi. Cítil se trochu naštvaný, ale také věděl, že to přepískl. Nemusel kvůli tomu tak vyvádět, ale... žárlivost vzala za své. Tiše si povzdechl.

Kei zbývající vzdálenost mezi nimi překonal a objal ho. Hlavu si položil na jeho rameno a vzlykl. ,,Omlouvám se. Už nikdy neusnu venku, když se ztratím. Prosím, nezlob se už. Neignoruj mě."