Nová pětka

Střípky minulosti: Reiga & Shiro

Koukejte, překvápko :3

Mohlo být něco kolem druhé hodiny odpolední, kdy se otevřely vchodové dveře a do domu, v němž žili Keitaro a Reiga společně se svými rodiči, vkročil modrovlasý mladík. Tehdy mu bylo teprve šestnáct, takže by si ho každý mohl splést s pěknou dívkou. Kvůli tomu tu však nebyl.

,,Yo, Shiro-chan," ozvalo se z druhé strany malé chodby, kde postával pohledný, jednadvacetiletý černovlásek. Reiga byl rád, že svého společníka opět po dlouhé době vidí. Bylo mu smutno, když musel Shiro odjet na týden pryč. Teď ale byl zpět, takže si neodpustil ukázat příchozímu svůj tradiční šťastně-přihlouplý úsměv.

,,Konnchiwa, senpai," oplatil mu pozdrav modrovlasý a s úsměvem mu zamával. I jemu Reiga chyběl, avšak dnes za ním přišel i z jistého jiného důvodu.

,,Pojď dál." S těmito prostými slovy se starší otočil a zamířil ke svému pokoji. Musel projít skrze obývají pokoj, v němž vysedával u televize malý, jedenáctiletý Keitaro. Zpozoroval, že ten chibík má popcorn, takže se k němu tiše přikradl a hrst se smíchem uloupil.

Kei se zatvářil velice uraženě, vzápětí však zpozoroval Shira za jeho zády, takže ho pozdravil. ,,Yo, Shiro-chan!"

S těmito slovy se zvedl a s kolečkovými bruslemi, které měl na nohách, se dostal až do kuchyně, kde si vzal velkou sklenici Nutelly a lžičku.

,,Hej, smrade, to je moje Nutella," zavrčel Reiga podrážděně, protože se mu nelíbilo, že mu ten prcek bere jeho majetek. Zamračeně se k němu natáhl, aby si sklenici vzal zpátky.

,,Notak, nesmím ji celou. To tě nazabije," ušklíbl se Keitaro a o kousek popojel.

,,Vrať mi to, chtěl jsem ji sníst se Shirem!" nechal se Reiga vyprovokovat a opět po něm chmátl, jenže nedosáhl, takže skoro spadl. Kdyby na poslední chvíli nezískal svou rovnováhu zpět, nejspíš by se už teď musel sbírat z podlahy. Jak moc ho jeho bratr štval...!

,,Lakomče," odfrkl si Kei a odbruslil až k Shirovi, kterému Nutellu podal. Poté opět začal bruslit po obýváku, než zamířil do kuchyně pro své tajné zásoby, z nichž si vzal jednu čokoládu.

Starší jeho poznámku přešel, pak si ovšem všiml nepatrné rýze v podlaze. Upnul svůj pohled na jeho nohy, respektive boty, brusle, a pokračoval v kázání. Tedy, spíš ho jen znovu seřval: ,,A vůbec, kolikrát ti rodiče říkali, že tady takhle nemáš jezdit, blbče?!"

,,Nemusíš se zlobit jen proto, že ty bruslit neumíš," odpověděl mu sarkasticky jeho mladší bráška a jeho řev ignoroval. Už si za těch jedenáct let zvykl.

,,Vážně tě nenávidím," odsekl na to Reiga a ohlédl se na Shira, který jen nečinně přihlížel. S pokaženou náladou, doufaje, že mu ji samota s modrovláskem zlepší, se rozešel do svého pokoje se společníkem v zádech. ,,Jen přiděláváš rodičům další problémy," mumlal si pro sebe cestou.

Keitaro na to pokrčil rameny, rodiče to beztak neřešili, příliš času na ně neměli. Poté se opět se svou milovanou čokoládou posadil a zahleděl se do filmu, který sledoval před tím.

,,Promiň mi to, Shiro-chan, že musíš sledovat naše věčné hádky. To pako prostě nikdy neposlouchá. Bojím se, co z něj vyroste, ze spratka jednoho," povzdychl si Reiga a podrbal se ve vlasech, načež se doslova svalil na podlahu. Byl tak strašně rád, že je tu teď Shiro s ním a může mu být nablízku. Měl ho raději než kohokoliv jiného.

Modrovlásek si sedl k němu a položil mu ruku na rameno. ,,Já myslím, že Kei to dělá schválně, aby sis ho všímal. Je pravda, že mu moc času nevěnuješ, senpai..."