Nová pětka

Epilog

Tyjo, už tu máme epilog! Wau, vážně to letí, všechno... takže až brzy skončí Souboj, bude vycházet další povídka :P Děkujeme za čtení!

Bělovlásek se viditelně zachvěl, opírajíc se dlaněmi o zeď před sebou. Proč mu to sakra Kei dělal tak těžké? Sice chtěl být tím, kdo ho trochu potrápí, ale teď to vypadalo, že to bude spíš naopak.

A Keitaro to tušil taktéž, proto ještě přitvrdil. Se záměrným úsměvem se přesunul na mladšího ouško, o které vzápětí začal svým jazýčkem a občas i zoubky pečovat.

To, jak byl mladší obklopen z jedné strany zdí a z druhé strany černovláskem, ho upřímně vzrušovalo. I když se zatím v podstatě nic nestalo, začínal ve svých kalhotách pociťovat prozatím malý problém. Nejvíc ho dráždily ony hbité prstíky, jenž ho škádlily na podbříšku.

A Kei to moc dobře věděl, proto v této činnosti pokračoval i nadále. Věděl, že to Rei moc dlouho nevydrží a přestane si hrát na nedostupného.

Jenže ten, ačkoliv měl pocit, že je to absolutně šílené, se pokoušel to vydržet dál. Pevně semkl rty, kdyby si ho k sobě chtěl Kei náhodou přitáhnout, ale nedopadlo to moc dobře. Ta scénka mu přišla tak komická, že se vzápětí hlasitě rozesmál.

Senpai na něj jen nevěřícně hleděl, tohle byla jedna z mála věcí, které opravdu nečekal. Čekal kdeco, ale... smích? To ho opravdu překvapilo.

Rei mu to však okamžitě vysvětlil, společně s další vlnou smíchu: ,,Mě by zajímalo, jak si to TY mohl beze MĚ a TOHOHLE v té Evropě celý měsíc vydržet! Ty sis tam snad někoho musel najít, nebo já nevím!"

,,Náhodou," odfrkl si Kei. ,,Já vydržet dokážu," prohlásil sebejistotě. Koneckonců, tehdy to taky dokázal.

,,Poprvé a naposledy," ušklíbl se mladší, pak se k němu konečně otočil a přitáhl si ho k sobě. ,,Protože nikam jinam tě už nepustím... i kdybych měl jet s tebou."

,,To si budu pamatovat," odvětil černovlasý, který si to uložil do imaginární kartotéky ve své hlavě.

,,A teď už mě polib, jinak tě asi zabiju," přikázal mu Rei. Avšak místo toho, aby čekal, jestli bude jeho rozkaz splněn, se sám hladově vrhl na jeho rty a sjel mu dlaněmi na útlé boky. Za ty si ho pak přimáčkl až k sobě, že mezi nimi nebyla ani malá mezírka.

,,Zajímalo by mě, co bys dělal, kdybych si teď na nedostupného začal hrát já," sdělil mu Kei do polibku. Opravdu by ho zajímalo, jak by se bělovlásek zachoval.

,,Jak jsem řekl: zabil bych tě. A kdyby ne to, možná bych si zkusil pozici seme... a jak by vypadalo takové znásilnění," zasnil se mladší, což byla vlastně i odpověď na onu otázku. Sice ještě nikdy seme nebyl, ale ani neměl v plánu to někdy zkoušet. Pozice ukeho, kdy byl opečováván, se mu zamlouvala, i když ho občas pekelně bolel zadek. Stálo to za to.

,,Vážně?" povytáhl obočí Kei a pak jejich polibek přerušil, načež pevně semkl rty k sobě. Byla to dokonalá odplata. Ještě ke všemu se od Reie odtáhl a otočil se zády.

Bělovlásek ublíženě fňukl, protože netušil, co teď. Nechtěl být ten nadřazený, rád někomu své tělo darovával. Tedy, darovával ho vždycky jen svému milému. Co to, proboha, zase vymysleli?

Pak ho něco napadlo. Měl štěstí, protože se starší nepřivinul přímo ke zdi, tudíž byl před ním volný prostor. Klekl si na všechny čtyři a přesně tak vyplnil ono prázdné místo. Nedal ale Keiovi šanci na únik, ani se mu nezadíval do očí, dlaněmi přejel po jeho stehnech, míříc k jeho klínu. Přes ten laškovně přejel, dost silně, aby to pocítil, až nakonec změnil směr a zamířil na jeho zadeček, který následně zmáčkl. Zuby zachytil kousek látky jeho kalhot, snažíc se rozepnout knoflíček.