Nová pětka

Část 4 - Tha-Thalia?!

,,Jsem mrtvý... zombie..." zaúpěl Kei, když se o několik hodin později vracel z onoho intenzívního tréninku. Shiro jim dal pěkně zabrat.

Šel, šel, nedával pozor na cestu a najednou se zastavil. Tuhle část města neznal a ani nevěděl, jak se tam dostal. A co bylo nejhorší, neměl se čeho chytit, neboť tu nebylo nic. Jen tráva, silnice a les v dáli. Zpanikařil a udělal první věc, co ho napadla - zavolal svému příteli.

,,Reiiiiiiii! Já jsem se asi ztratil!"

,,Tak mi alespoň kup koblihu, když si mě kvůli tomu probudil... je jedenáct večer, všiml sis vůbec?" zazíval mladší, který sotva dával pozor na to, co druhý říká. Chtělo se mu strašně spát.

,,Říkám, že jsem se ztratil!" fňukl černovlásek, který se začínal bát.

,,Tak zavolej Shirovi, ať pro tebe dojede, ne? Já ti moc nepomůžu," opáčil bělovlásek, který se zrovna převalil na bok, aby se mu lépe spalo. ,,Jsem ospalý..."

,,Ále já ani nevím, kde jsem! Co mám dělat?" zeptal se Kei, doufajíc, že mu mladší poradí a nenechá ho napospas přírodě.

,,Už jsem ti to řeeeeeekl~" zahuhlal Rei téměř v polospánku. Jeho hlas ho vyloženě uspával.

,,Hmm... tak arigato... Oyasumi, Rei," popřál mu Ryuu a poté zavěsil. To teda dopadl. Rozhodl se však poslechnout jeho radu a vytočil leadrovo číslo.

,,Shiro-chan, já jsem se ztratil!"

,,Jak si se mohl proboha ztratit, ty tupče? A proč mě vůbec otravuješ v jedenáct večer?!" ozvalo se z druhé strany. Shiro si zrovna česal své vlasy, na které byl velice pyšný, takže se mu vůbec nelíbilo, že ho někdo ruší. 

Po dlouhém přemáhání se si povzdechl a odložil kartáč. ,,Kde zhruba jsi? Dojedu pro tebe, ty moulo jeden..."

,,Já nevím. Je tu silnice... tráva... a kousek odtud les. Rei mi řekl, ať zavolám tobě," vysvětlil Kei svou situaci, přičemž si nervózně motal pramen vlasů kolem prstu.

,,Tos mi toho řekl. Jakým směrem od tělocvičny si šel? Ať alespoň vím, kde hledat."

,,Doleva. Chtěl jsem to vzít domů zkratkou," povzdechl si Kei, který se bál, že mu to Shiro položí a nechá ho tu.

,,Vážně, jak jsi krásnej, tak si blbej. Ale úplně," zamumlal si modrovlásek pro sebe a hovor mu opravdu vypnul, ale to jen proto, aby se z oblečení na spaní převlékl do kalhot a volného černého trička. Za pár minut už seděl venku v autě a startoval.

Kei mezitím klesl do trávy, kde se pohodlně usadil. Co se však nestalo. Několikrát zazíval, protáhl se, oči se mu začaly samovolně zavírat. Dnes byl abnormálně unavený. Ranní trénink, zážitek s Reiem, zápas a druhý trénink. Proto se nebylo čemu divit, když se za nějakou dobu položil na zem a usnul.

Zhruba po hodině hledání ho Shiro s hlasitým klením našel, avšak mladší se ne a ne probudit. Proto ho vzal do náruče a uložil do auta, kde ho řádně připoutal, aby se mu nic nestalo. 

Jenže bohužel nevěděl, kde bydlí, a on nevypadal, že by mu to řekl, takže i přes váhání zajel do svého domu. Jeho rodiče sice byli bohatí, ovšem on žil ve skromném domečku se dvěma kočkami. Neměl tedy pokoj pro hosty, nechtěl ho ale nechávat spát na gauči. Nevyspal by se dobře.

,,Zabiju tě, vážně tě zabiju," vrčel tiše Shiro, když ho balil do deky, aby mu nebyla zima. Pak se sám položil vedle něj, takže se dotýkali zády. Nemohl za to, že nehodlal spát na zemi a postel měl jen pro jednoho.