Nová pětka

Část 3 - Přátelský zápas

Poledne

Kei a Rei procházeli ruku v ruce městem, oba šťastní z jejich vydařeného dne. Tak dobře jim už nebylo dlouho, oba se cítili tak... povznešeně, skoro až mimo realitu. Ani jednomu nechyběl na tváři radostný úsměv.

,,Kei-senpai, já vím, že jsi zapřísáhlý sadista a mučení mě zbožňuješ, ale příště neškrábej do samého místa dvakrát," zamumlal mladší a ohlédl se po své paži, kterou měl provizorně obvázanou černým tričkem, aby tekoucí krev nebyla moc vidět. ,,Kvůli tobě jdeme do lékárny pro obvazy."

,,Eh... za to se omlouvám," podrbal se černovlásek na hlavě a nervózně se zasmál. To už ale stanuli před lékárnou. A nebyli tam sami. Před automaticky se otevírajícími dveřmi stál Kuroko, před kterým se ty dveře nechtěly otevřít.

,,A hele, tebe znám," zamyslel se Rei, když si ho všimnul, a začal přemýšlet, jak se jen ten modrovlásek jmenoval. ,,Kuroko?"

Jakmile Tetsuya uslyšel jeho hlas, otočil se na ně.

,,Ohayo, Rei-kun a Kei-kun," pozdravil je a poté si povzdechl, kvůli těm dveřím.

Bělovlásek k nim okamžitě přiskočil a otevřel je, aby mohl vstoupit dovnitř. To tady za celou tu dobu neprošel nikdo, kdo by byl schopen ho vpustit dovnitř? Nad tím jen zavrtěl hlavou, dnešní lidí byli vážně hrozní.

,,Arigato," poděkoval mu Kuroko. ,,Mimochodem, Akashi-kun mi řekl, že pokud vás potkám, mám vám nabídnout přátelský zápas..."

To nás chce až tak moc vidět hrát? pomyslel si Makoto a hned za ním vplul dovnitř. Na jednu stranu to znělo dobře, mohli by si konečně zahrát jako tým, ale na tu druhou stranu se mu to vůbec nelíbilo. Nechtěl, aby je někdo viděl hrát do doby, než započnou první turnaje.

,,A kdy by to bylo?" zajímal se Kei a taktéž vešel.

,,Dnes odpoledne," odpověděl mu na to Kuroko.

,,Vážně? To znamená, že bychom nemuseli na trénink!" zazářil černovlásek.

Rei se trochu zamračil, protože věděl, že bude Shiro zuřit. A navíc měl momentálně poraněnou ruku a cítil se docela vyčerpaný, zvláště potom, jak dováděli v posteli. Přesto však koupil to, co potřeboval, a vytáhl mobilní telefon, vytáčejíc jejich leadera.

,,Co potřebuješ, Reii?" ozvalo se z druhé strany kupodivu docela vlídným hlasem, což bylo u Shira obdivuhodné. Málokdy byl 'hodný', většinu času byl spíš naštvaný. 

,,Dostali jsme nabídku přátelského zápasu. Na dnešek. Nemyslíš, že by bylo skvělé, zkusit si zase zahrát jako tým?" vysvětlil Rei, doufaje, že když má druhý dobrou náladu, že by mohl svolit.

Nějakou dobu bylo ticho, až si mladší myslel, že zavěsil, než se konečně ozvalo lhostejné: ,,Dobře. Až bude čas, zavolej mi, kam mám přijít."

Bělovlásek nadšeně přikývl a típl hovor, načež se otočil ke dvou osobám, které ho zatím se zájmem pozorovali. Bezděčně se usmál.

,,Takže to klaplo?" zazářil Kei a jakmile Rei kývl, jeho úsměv se ještě rozšířil.

,,To je úžasné. Už dlouho jsme nehráli opravdový zápas," zajásal a svého přítele nadšeně objal a políbil ho. Poté se otočil na Kuroka. ,,Kdy a kam máme přijít?"

,,Dnes ve dvě hodiny, na tuhle adresu," odpověděl mu modrovlasý a podal mu malý papírek.

,,Uááá, to máme málo času!" zapištěl bělovlásek, koukajíc na hodiny, až se po něm překvapeně ohlédla prodavačka, k níž vzápětí zamířil. Koupil vše potřebné a přenechal místo Kurokovi, jenž si určitě také pro něco šel, a probodl senpaie pohledem. Nemusel ho líbat na veřejnosti.