Bílé štěstí | SNARRY CZ

8. pololetí | Sníš a vzpomínáš

,,Harry!" smál se hlasitě Godric a snažil se odstrčit opálené ruce, které ho lechtaly. Salazar nad nimi zakroutil hlavou.

,,Jako děti, vážně," poznamenal. Oba mladí muži se váleli v pokrývkách na posteli a celé je rozházeli. Helga za pomoci skřítků v kuchyni připravovala delikátní večeři a Rowena si četla v majestátní knihovně.

Godric konečně zvítězil a přehoupl se tak, aby hleděl svému svěřenci do očí.

„Milujeme tě," řekl vážně a vlepil Harmianovi mlaskavou pusu na čelo.

„Já vím," přitakal zlatovlásek a do očí se mu vkradl smutek. Nedokázal si představit, jak to bez nich vydrží tak dlouhou dobu. Celý jeden kouzelnický život...

Harry se zavrtěl a přetáhl přes sebe žlutou pokrývku. Z okna nad ním proudil chladný noční vánek a naplňoval kamennou místnost. Žluto černá nebesa obou postelí se jemně chvěla.

,,Nech mě!" zakřičel vesele černovlásek a volnou rukou si prohrábl zplihlé, mokré vlasy. Jejich konečky ho šimraly na ramenou a jak z nich kapala voda, kapky mu klouzaly po nahých zádech i hrudi. Hnědé lněné kalhoty měl celé promočené.

Přehodil si hůlku z jedné ruky do druhé a vyslal na Arianu proud ledové vody. Na jejích prostých šatech to už ani nebylo znát, jelikož je měla stejně zmáčené jako Harry kalhoty.

,,Ty uličníku!" zasmála se a vytvořila několik vodních koulí, které Harmian následně schytal.

,,Děcka!" zavolal za nimi Salazar a vykouzlil Tempus, aby jim ukázal čas.

,,Je čas na oběd," popohnala je Rowena jednoduchým mávnutím ruky, ,,Helga si dnes dala záležet."

Harry ze spánku něco zamručel a obrátil se na druhý bok.

,,Tyvole, ty mi jednou způsobíš infarkt!" vyčinila mu Timmy a Harry se zasmál.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Tak co se děje na Zemi?" zeptal se se zaujetím a posadil se do zeleného křesílka naproti velkému plátnu. Bílé zdi kolem nich se podivně vlnily v neviditelném vánku.

,,Nic moc. Přijde sem nějaká nová holka, myslím Ariana. Podle mě si budete rozumět, nechám ji tu," prozradila mu dívka.

,,Dobře. Jak umřela?" Až později se Harmian zamyslel nad tím, jak neurvale to znělo. Jenže tak to ve Světě času chodilo. Smrt jako taková pro ně nebylo žádné tabu, každý tam si tím prošel, někteří dokonce několikrát.

,,Zabil ji jeden ze tří kluků při rvačce. Avadou. Nejsem si jistá, který to byl."

,,Nejsi si jistá?" pronesl černovlásek jízlivě. Timmy jen pokrčila rameny.

,,Řekněme to takhle, její dva bratři to neudělali."

,,Už se to stalo, můžeš mi to říct bez vytáček," připomněl jí. Brunetka na něj jen pobaveně mrkla. Milovala svá malá tajemství.

,,Nemluv ze spaní, O.," zabručel Harry a znovu zavřel oči. Jeho kamarádka nijak nereagovala.

,,Kdo to je?" zajímal se Slazar.

,,Tvůj přímej dědic. Je ti trochu podobnej, nemyslíš?" podotkla Představitelka času a poposedla si ve svém křesle. V Mračné místnosti, jak své pracovně Timmy s oblibou říkala, se sešli všichni Zajatci času. Harmian, Salazar, Gordic, Helga, Rowena a Poppy. Ta se je však chystala brzy opustit.

,,Ani trochu," odfrkl si Zmijozel, ,,Mluví s hady?"

,,Jasně že jo!"

,,Jinak by to ani nebyl tvůj dědic, nemyslíš?" ušklíbl se Harmian a Ric souhlasně přikyvoval.

Salazar nad nimi jen mávl rukou a podrobněji si prohlédl prostředí, ve kterém se chlapec nacházel.

,,Je v sirotčinci?" ozval se potom nevěřícně.

,,Ano, jeho matka zemřela při porodu a otec je mudla," vyvětlila Timmy. Všichni překvapeně zamrkali.

,,Mudla?!" rozkřikl se Zmijozel a dál zíral na plátno, kde se pohyboval mladý chlapec s černými vlasy.

,,Ale no tak," zanaříkal Godric, ,,Myslel jsem, že tě tyhle předsudky už dávno opustily."

Salazar přikývl na souhlas. ,,To jo, ale i tak je to... Nesmysl."

,,Harry, měli bysme vstávat," zívla ospale Oona.

,,Je sobota, ještě spi," poradil jí Harmian a sám se znovu ponořil do snů.

,,Takhle daleko v lese jsem ještě nikdy nebyla," přiznala Ariana a rukama si přidržovala sukni, zatímco překračovala kořeny stromů.

,,Chodíme sem často," vysvětlil Salazar, ,,abychom nasbírali čerstvé byliny do lektvarů i Helze do vaření. Občas najdeme i nějakou houbu."

Harry jen přikývl a sklonil se, aby z mechu vytáhl krásný hřib. Ukázal ho Arianě a potom ho šetrně umístil do proutěného košíku.

Ozvalo se klepání na dveře a potom se ozval Lilyin jemný hlas: ,,Je tu Oona?"

Brunetka se vyškrábala z postele a ještě v pyžamu se vydala za svou kamarádkou. Harry stále spal.

,,Támhle je cíl," ukázal opálenou rukou na slaměný terč v dálce, ,,Na ten budeš střílet."

Stoupl si své kamarádce za záda a chytil obě její paže. ,,Takhle chytíš luk... A dávej pozor, ať si nezadřeš třísku." Ukázal jí, jak luk správně držet a srovnal jí prsty.

,,Pak natáhneš tětivu se šípem, přesně takhle..." Ariana byla na lukostřelbu přirozený talent. První střelou sice minula terč zhruba o dva metry, ale Harry věděl, že časem se to zlepší.

Sám měl na zádech pouzdro se šípy, postupně je vyndával a podával je dívce před sebou.

,,No vidíš, jak ti to jde!" pochválil ji, když konečně trefila terč. Ariana se na něj usmála a potom zamávala na Helgu, která to celé zpovzdálí sledovala.

,,Hel, už jsem to trefila!" zaradovala se a žena se širokým úsměvem zatleskala. 

,,No tak, no tak, zachvilku bude oběd, spáči." Oona mu třásla ramenem a rudovlasá Lily se na něj ode dveří pobaveně šklebila.

Harry zamručel.

,,Proč musím vstávat... Vždyť je sobota, už jsem ti to říkal!"

,,To jo, ale ty nemáš nic zabaleno. Zítra se jede na prázdniny, to jsem ti zas včera říkala já," připomněla mu brunetka.

,,Sakra!" Vystřelil z postele jako namydlený blesk. ,,To už je zítra?"

,,Jo..." přitakal Oona a hodila mu košili a kalhoty, ,,Tohle si obleč."

,,Ano, mami," zasalutoval Harmian. Rozhodl se, že svým snem se bude zabývat později.