Bílé štěstí | SNARRY CZ

4. pololetí | Podivný sen

,,Hej, Harmiane!" zakřičela tmavovlasá dívka, která vypadala na svůj úděl příliš mladá.

,,Co je, Timmy? Copak jsem ti neřekl dost jasně, že dolů nejdu? Už jsem tam jednou byl. Stačilo to." Harry mluvil jasným, přesvědčeným hlasem, který nepřipouštěl námitky. Dívka, Timmy, se ho ale nebála.

,,Teoreticky jsem tady já ta, která dává rozkazy, Rolene!"

,,Dost!" Mladík, který měl vlasy barvy obsidiánu, se prudce postavil a židle, na které seděl, se převrátila. Magie kolem nich zapraskala.

,,Harry, nečerti se. Musíme se domluvit!" snažil se ho uklidnit muž, který seděl vedle něj. Delší, světle hnědé vlasy mu povlávaly kolem obličeje a modré studánky byly plné přívětivosti a zároveň nespoutaného ohně.

,,Já se domlouvám, Ricu. Vlastně už jsem domluvil. Proč bych to sakra měl bejt já? JÁ?!" Mladík na sebe zběsile ukazoval.

,,Věřím ti," odůvodnila své rozhodnutí Timmy.

,,Jo taaak. Hned je to jasnější. A jim nevěříš?!" rozmáchl rukama po všech přítomných. Kolem velkého dřevěného stolu sedělo zhruba dvacet lidí a každý se tvářil jinak. Někteří byli zmatení, jiní potěšení, další pobouření a zbytek nezúčastnění.

,,Poppy taky šla!" osopila se dívka.

,,Poppy chtěla!" Harry v sobě měl oheň, stejně jako Godric. Naneštěstí měl i Salazarův chlad, Helžinu trpělivost a Roweninu inteligenci. Každý jeho blízký přítel mu dal něco. Všichni ho vychovali k tomu, kým byl dnes.

Ale Timmy byla čas. Byla všechno, co se za čas pokládalo. Uměla hodně, jen ovládat dění na Zemi nemohla. Věděla, co se stane v příštích několika stoletích i tisíciletích, nemohla to nikomu sdělit ani tomu zabránit. Tak zněla pravidla. Jeď přesně podle naplánované časové osy, i kdyby měl přijít konec světa. Byla to největší tíha na jejích bedrech.

,,Potřebuju, abys tam šel..." prosila zoufale. Mohla alespoň něco naznačit?

,,Má se stát něco hroznýho, katastrofálního a já... Je mou povinností to zastavit! Jak to mám udělat, když nesmím Zemi ovládat?"

To Harmiana trochu uzemnilo. Možná že... Možná, že by své kamarádce nakonec přeci jen mohl pomoct.

Odevzdaně se na ni zahleděl.

,,Na jak dlouho?"

,,Nemám ponětí..." V překladu to znamenalo: Nesmím ti to říct.

Místností to zašumělo. Zdálo se, že i sněhově bílé zdi, které vypadaly jako tvořené z mráčků, si vzrušeně šeptají. Další člověk půjde na Zemi opakovaně!

,,Zvládneš to, Harry..." poplácal ho po rameni Godric, zatímco Salazar si posměšně odfrknul...

,,Harry! Harry, vstávej!" Oona nad ním stála, oblečená a přichystaná, a třásla mu ramenem.

,,Co, cože? Byl to sen?" Harry byl zmatený.

,,Jo, očividně se ti něco zdálo, ale my nestíháme snídani, Harry!" Typická Oona. Bylo by jí jedno, že nestíhají vyučování, zajímala by se jedině o jídlo.

,,Jdi sama, přijdu na vyučování. Nemám hlad," odbyl ji a znovu si lehl. Ten sen se zdál tak reálný! Jenže Harmian nikdy nic takového nezažil. Co si pamatoval, žil na Malfoy Manor s Malfoyovými. Ty lidi ze snu neznal, nikdy je neviděl. Pamatoval si ze spánku jedno jméno... Ric. Nic mu neříkalo.