Bílé štěstí | SNARRY CZ

1. pololetí | Vyžle, uličníci a Oona

,,Mrzimor!" Velkou síní se rozléhal hlas velice starého a ušpiněného Moudrého klobouku. Z dřevěné stoličky seskočil drobný blondýn a překvapeně vykulil svá modrá očka. Mrzimor? Moudrý klobouk se musel splést, on měl být přeci zařazen do Zmijozelu, přesně jako jeho starší bratr.

Žáci oděni ve žlutých barvách začali ostýchavě tleskat. Tohle nikdo z nich nečekal.

Od zmijozelského stolu si Harryho měřil chladný, šedý pohled plný opovržení. Bratr se na něj vlastně nikdy nedíval jinak.

Harry sám sebe přesvědčil, že rozhodnutí Moudrého klobouku nemůže zpochybnit a odcupital si sednout k ostatním mrzimorským.

,,Ahoj, jsem Oona!" představila se ihned dívka, vedle které se posadil.

,,Harry." Trochu roztřeseně jí potřásl rukou a opatrně se na ni usmál. Klobouk zařazoval dál, jako by se nic nestalo. Nejčastěji vykřikl slovo ,,Nebelvír!" a od lvího stolu se opakovaně ozýval nadšený vřískot.

Několik zmíněných jmen Harry dokonce poznal.

Sirius Black, občas se potkávali na setkáních vážených kouzelnických rodin.

James Potter, toho otec zval jen výjimečně. Rodina Potterů nepatřila do řad Pána Zla.

Severus Snape, omyl a černá ovce rodiny. Tak ho nazýval Harryho otec. Severusova matka, jedna ze dvou dcer Princeových, se totiž vdala za mudlu, což byla v tak váženém rodě opravdová potupa.

Po dlouhém zařazování přišel na řadu ještě zdlouhavější Brumbálův proslov. Všichni studenti už netrpělivě poklepávali prsty o stoly a hladově si mnuli břicha.

Když konečně přišlo slavnostní tlesknutí a na stolech se objevily mísy jídla, Harry jen hleděl na prázdný talíř.

,,No tak, musíš něco sníst. Proč nejíš? Jsi úplná vyžle," přesvědčovala ho Oona. Byla to velice výřečná bruneta a on si s ní kupodivu docela rozuměl. Asi z nich budou přátelé.

,,Nemám hlad," usmál se smutně. Hlad neměl, ačkoli ho žaludek bolel jako čert. I když... Trochu zeleniny by mu asi neuškodilo.

Nandal si kousek krůtího masa a nějakou mrkev.

Oonin pohled sice stále trochu protestoval, ale zároveň byla ráda, že si vzal alespoň něco. Potom se jí ale zdálo škoda, že Harry nevyzkoušel ten delikátní čokoládový dortík.

,,Na, dej si tohle. Aspoň kousek, to ti neuškodí. Je to fakt hrozně dobrý!"

Harmian to přijal. Už při prvním soustu cítil, že to bude na jeho slabý žaludek moc, ale přál si udělat Ooně radost.

Hned potom se z Velké síně nenápadně vytratil. S blednoucí tváří se přimotal k hloučku starších žáků a odpojil se až u dveří s kovovou podobiznou chlapce uprostřed. Štěstí mu však nepřálo.

,,White, White! Hej, Harry!" Byl to hlas Siriuse Blacka. Hnal se za ním jako splašený a těsně ho následovali jeho tři noví kamarádi, Potter, Pettigrew a Lupin.

,,Proč se o něj zajímáš?" sykl James, ,,Vždyť je to Malfoy!"

Sirius jen otráveně mávl rukou, jako že mu to vysvětlí později.

,,Je ti dobře?" zeptal se hned potom. Harry jen beze slova přikývl. Kdyby něco řekl, obsah jeho žaludku by ozdobil kamennou podlahu. Když Sirius odvrátil svůj pohled a pokračoval v cestě, ať už vedla kamkoli, Harmian vtrhl na záchodky.

Vše přečkal relativně v klidu, na tohle byl zvyklý. Když jedl zeleninu, vše se zdálo být v pořádku, ale jakmile do sebe vpravil něco jiného, třeba chléb nebo dortík, bylo mu špatně.

Uklidil po sobě a na vratkých nohách vyšel na chodbu. Tam už na něj čekala Oona.

,,Promiň, neměla jsem tě nutit to jíst!" omlouvala se horlivě. Harry nad tím jen mávl rukou.

,,To nic, stává se mi to často..."

~

Takhle pokračovaly dny. Ze dnů se stávaly týdny a z týdnů měsíce.

Z Oony a Harryho se stala nerozlučná dvojka. Nikdo se už neptal, kde je Harry, nebo kde je Oona, ptali se vždy, kde je Harry a Oona?

Harrymu bylo po jídle stále špatně. Naučil se alespoň, jak si česat vlasy a zjistil, že je to vlastně docela zábava. Abraxas v těchto ohledech, stejně jako v jiných, nebýval příliš jemný, kdežto když ho Oona učila, jak správně chytit hřeben, aby se do vlasů nezamotal, vždycky se snažila, aby ho to moc nebolelo. Měl ji rád. Harry měl Oonu doopravdy rád.

Ze Siriuse, Jamese, Petera a Remuse se stali Pobertové. Byli to uličníci jak se patří a některé jejich vtípky se Harrymu docela líbily. Nejvíc se mu ale líbil Sirius. Možná měl jeho otec pravdu, když mínil, že z Harmiana vyroste slečinka. Možná měl pravdu, když říkal, že je jeho syn gay. Rozhodně ale neměl pravdu v tom, že je Harry odporný, to mu Oona opakovala pořád dokola. Jsi skvělý, Harry!

Harmian poprvé zjistil, jaké jsou Vánoce vlastně pěkné. Na Malfoy Manoru si je nikdy neužíval, ale teď, teď dostal hromadu dárků! Byl z toho jako u vytržení.

Ani se nenadáli a všichni už vesele slavili konec jednoho pololetí.

Hola!

Frknu sem ještě první kapitolu, protože je mi blbé nechat tu jen ten kraťoučký prolog. :D

Doufám, že se líbí a že to není moc... Velký špatný. :D

-R