Bílé štěstí | SNARRY CZ

14. pololetí | Svět času

První, co zaznamenal, když otevřel oči, byla příšerná bolest hlavy. Chytil se rukama za spánky, stiskl zuby i víčka.

,,Hary?" ozvalo se u jeho ucha tiše. Silné ruce mu pomohly na nohy a dovedly ho do měkkého křesla.

Uslyšel zapraskání magie a pak přišla úleva.

Zlehka vydechl a znovu se podíval na svět. Vše, co viděl, byly zvláštní bílé zdi, Timmy a Godric Nebelvír. Všechno tohle si pamatoval ze svých snů.

,,Rolene?" zkusila opatně Timmy. Harmian naklonil hlavu na stranu.

,,Asi si furt nic nepamatuju," konstatoval. Godric si povzdechl a usadil se do křesla vedle něj.

,,Teoreticky bych ti mohla vzpomínky vrátit, ale bude to trvat strašně dlouho," navrhla Představitelka času.

,,Jak dlouho?" zeptal se Nebelvír.

,,Možná dvacet čtyři hodin čistýho času. Ale nejsem zas tak mocná, abych dokázala kouzlit v kuse takovouhle dobu." Timmy pokrčila rameny.

,,Chceš to zkusit?" otázal se starší muž s modrýma očima upřenýma do těch zelených.

,,Nevím, já... Vlastně ani nevím, kde jsem!" vykřikl Harry, ,,A proč tu jsem."

,,Vždyť už jsem ti to vysvětlovala," zasténala dívka, ,,Já jsem čas, tohle je Svět času, ty jsi Harmian Rolen, poslala jsem tě na Zemi odvrátit několik katastrof, ty jsi tam umřel a teď ses vrátil zpátky sem. A nic si nepamatuješ. A na Zemi ses zamiloval, a to dost možná změnilo běh úplně všeho." 

Černovlásek na ni chvíli vykuleně hleděl, než vzal pramen svých vlasů do ruky.

,,Jsou černé?" zamračil se.

,,Ano, vrať mu vzpomínky, buď tak hodná, Timmy, prosím," žadonil pobaveně Godric.

~

O dva dny později byl Harry schopná vstát z postele.

,,Timmy..." zanaříkal a protáhl se, ,,Tos nemohla nějak šetrnějc?"

,,Hele, Rolene, buď rád, že máš svoje vzpomínky zpátky a nefrfňej. Víc jsem udělat nemohla. Taky ti je můžu zase vzít, jestli si toho nebudeš vážit," pohrozila mu bruneta a zvedla se ze dřevěné židle, na které seděla.

Nacházeli se v Harryho pokoji. Hned vedle byl pokoj Salazara, z druhé strany ten Godricův a ženy měli své království ve vedlejším křídle domu.

,,Je tu Ari?" zeptal se Harmian hned potom.

,,Jo. Vsadím se, že už netrpělivě přešlapuje přede dveřma."

,,Tak ji přiveď..." poprosil.

,,Přiveď si jí sám," vyplázla na něj Timmy jazyk a vytratila se jako pára nad hrncem.

Harmian tedy vstal a ještě, než došel ke dveřím, rozhlédl se po pokoji. Byl celý laděný v dřevěném stylu, zdi byly obloženy dřevěným obkladem, podlaha byla z dubových prken a postel jakbysmet. Jedna strana místnosti byla zabrána gigantickou knihovnou a u té druhé stál velký stůl.

Zatažené závěsy dodávaly místu zvláštní atmosféru.

Na mysl mu přišla absurdně zvláštní myšlenka: Severusovi by se tu líbilo.

Výraz v modrých očích posmutněl. Jak se asi Sev cítí? Pomáhá mu někdo? Je s ním Lily? Jak se mají?

Aby zahnal takové myšlenky, konečně otevřel dveře. Ariana mu okamžitě vpadla do náručí. Její světle hnědé vlasy ho pošimraly na tváři a on pocítil zvláštní záchvěv.