Bílé štěstí | SNARRY CZ

7. pololetí | Zalíbení v rodině

,,Siriusi, Sirie!" zkusil na něj zavolat. Mladý Nebelvír se otočil a zastrčil si černé vlasy za ucho.

Prostým kývnutím Harryho vyzval k mluvě.

,,Myslel jsem... NechtělbyszajítdoPrasinek?" vychrlil na jeden nádech. Sirius se zmateně zamračil.

,,Zopakuj to pomaleji."

,,Ptal jsem se, jestli bys nechtěl zajít do Prasinek. To jako se mnou. No, ehm, možná to byl špatnej nápad, zapomeň na to..." Harmian se otočil na patě a pokusil se zbaběle utéct. Black ho však chytil za ruku, aby ho zadržel. Jeho dlaň byla teplá a jemná.

,,Půjdu," rozhodl. Plavovlasý mladík šokovaně pootevřel ústa. Řekl mu právě Sirius Black, že s ním půjde do Prasinek?

Nejspíš to vůbec nemyslí jako rande, blbečku.

,,Ani já ne!" osočil se na Liu. Už si na ni docela zvykl. Občas si spolu popovídali a Harry se rozhodl hodit za hlavu to, proč tomu tak je. Bylo mu to jedno. Tomu, že by byl Zajatec času, odmítal uvěřit.

Nebelvír mu prsty luskl před obličejem.

,,Netvař se tak ohromeně!" Zněl skoro až dotčeně. Harmian se nervózně usmál a Sirius byl ten tam.

,,Harmiane!" Harry se zmateně otočil. Takhle ho oslovoval málokdo. Stál za ním Potter. Kdo jiný, pomyslel si ironicky. Sirius nikde nechodí bez své party nebo bez holek za zády.

,,Co chceš?" vyštěkl. Nějak Jamese neměl rád. Vadilo mu, že se chová stejně arogantně jako Sirius. Beztak Blacka do toho všeho nutil on.

,,Co víš o Evansový a Srabusovi?"

,,Co bych měl vědět?" James se kysele ušklíbl a zatahal ho za blonďaté kadeře.

,,Skoro jako Lucius..." Harryho tyhle narážky vytáčely do běla. Nenáviděl, když ho někdo srovnával s bratrem. Nebyli bratři, ne pokrevní.

,,Co. Chceš. Vědět?" zavrčel a snažil se krotit. Byl přece Mrzimor!

,,Jsou jen kamarádi? Proč se kamarádí? Miluje ho Evanska? Miluje on ji? A čeho se Srabus bojí, co?"

Sevřel jeho vlasy v pěsti ještě pevněji, když se neměl k odpovědi, a tak Harry rychle vyhrkl: ,,Nic. Jsou jen kámoši. Nikdo nikoho nemiluje."

,,Dobře... A čeho se Srabus bojí?" To Harry nevěděl. Věděl ale, čeho se rozhodně nebojí.

,,Lektvarů!" zaskučel, ,,Bojí se lektvarů! Že mu něco nalijete do pití, toho se bojí."

Potter ho spokojeně pustil, a ještě měl tu drzost na něj přátelsky mrknout. Harry doufal, že Severuse uchránil. Věděl, že Zmijozel dokáže poznat jakýkoli lektvar a v podstatě se tak uchrání sám.

~

Nejdříve se spolu zkoušeli dostat ke Třem košťatům. Odtud je však vykázali, prý byli ještě moc mladí.

Nakonec se oba shodli na tom, že si prostě zajdou na čaj do Čajovny madam Pacinkové. Sirius sice nejprve ohrnoval nos nad všemi těmi zamilovanými páry, ale když mu Harry vysvětlil, že je to jediné klidné místo, kde si mohou popovídat, usadil se ke stolku a objednal si černý čaj.

,,Ehm..." Harmian opravdu nevěděl, jak zahájit konverzaci.

Jediné, co ho v tu chvíli napadlo, bylo: ,,To je dneska krásné počasí, že?"

,,Vole," reagoval se smíchem Black. Měl pravdu. Obloha byla toho dne zamračená a vypadalo to na pořádnou bouřku.

,,Ehm, no tak... Jak bych to... Máš oblíbenou barvu?" Sirius se jen pobaveně šklebil a nechával ho v tom pořádně vykoupat.

,,Hmm, jo, asi černá. Nebo červená." Pokrčil rameny. ,,A taky trochu modrá," dodal.

,,Já mám rád žlutou..."

,,Skvělý. Mrzimor až za hrob, co?" ušklíbl se mladík a kudrlinky se zavlnily. Harry měl chuť na ně sáhnout a ujistit se, že jsou tak jemné, jak vypadají.

,,Asi." Pokrčil rameny a bezděčně si upravil žluto černou šálu, kterou měl ledabyle přehozenou přes ramena.

,,Jak zvládáš školu a tak?" položil otázku tentokrát Nebelvír. Konečně se nad ním slitoval.

,,Jo, jde to. Mám rád Obranu, tak v tom jsem docela dobrej, jinak je to spíš takovej průměr," přiznal, ,,Ty?"

,,To samý. Já teda nemám rád nic, snad kromě famfrpálu, víš co. Ten mě baví. A Obrana taky není špatná. Ale já většinou opisuju úkoly od Remuse, takže známky neřeším," zašklebil se. 

,,Já se na famfrpál rád dívám, ale že bych ho musel hrát, to ne..." Harmian hádal, že takhle nějak se strhla debata o famfrpálu. Mluvili spolu dlouho, až do chvíle, kdy za nimi přišla číšnice a vyhnala je s tím, že je deset minut po zavíračce. Střídali témata, dostalo se i na rodinu. Oba řádně pomluvili všechny její členy.

Až když Harry přišel na pokoj, uvědomil si jednu věc. Jestliže si jeho bratr, ač nevlastní, vezme Narcissu Blackovou, Siriovu sestřenici... Nebudou pak taky příbuzní?!

Ale jdi ty! Kecy... ozvala se Lia, ale její hlas nebyl úplně jistý.

Harmian se šokovaně posadil na postel. Z transu ho probrala až Oona, která do místnosti doslova přitančila, boky se jí pohybovaly v rytmu neexistující hudby. Ihned ale přestala, když uviděla jeho výraz.

,,Co se stalo?" zeptala se starostlivě a posadila se vedle něj.

,,Je můj příbuznej?" Harrymu jeho hlas zněl na míle vzdáleně.

,,Cože? Kdo?"

,,Sirius. Je Sirius můj příbuznej?"

Oona vzala jeho obličej do dlaní a pootočila ho tak, aby jí hleděl do očí.

,,Měl by být?"

Harry jí zopakoval svou úvahu.

,,Asi... Asi jo," připustila sklesle dívka. ,,Ale můžete být přátelé!" snažila se ho povzbudit.

Harry i přes slzy v očích přikývl. Budou jen kamarádi.

,,Budeme jen kamarádi," zopakoval nahlas. Brunetka ho pevně objala a hladila ho v blonďatých vlasech, zatímco Harmian vdechoval její uklidňující vůni.