Katia Salvatore

Nový upír

•Z pohledu Katii•
Jdu za partou kamarádů a sleduji je až do chvíle dokud nezůstane sama. Pořád jdu za ní. Začíná zrychlovat. Zrychlil se jí tlukot srdce. Začíná běžet a přestává si všímat okolí. Má strach. Běží několika zapadlími uličkami.
Když v tom vyběhne přímo do silnice a srazí ji auto.

Řidička vystoupí z auta a začne ji poskytovat první pomoc. Já si sedám na lavičku a čekám co se stane.

Sleduji tu mladou holku jak umírá, ale ten pohled si užívám. V tom na mě zavolá řidička vozidla, ať zavolám záchranku, ale já dál sedím nehybně na místě. K té paní přiběhne pán který zavolá záchranku. Která sem do 10 minut přijela.

Mladou holku dali na lehátko a to dali do sanitky. Která během chvilky odjela. A já stále sedím na místě. Ale tentokrát začnu poslouchat rozhovor té paní s tím pánem „ Ta holka jak sedí na té lavičce nevypadá že by jí zajímalo že tahle holka umře. Vypadá jako kdyby chtěla aby umřela" začala jsem se zvedat a šla pomalu k nim. A okamžitě si začali povídat o tom, jak doufají, že to přežije.

Přišla jsem k nim „Kvůli mně téma přeci měnit nemusíte a ano je mi jedno jestli umře. I vy umřete a to brzy" začali panikařit.
Snažili se utéct, ale i tak jsem je oba vysálá, až do poslední kapky krve. Pak jsem šla směrem k nemocnici.

Když jsem přišli do nemocnice, tak jsem akorát potkala šerifku jak odchází, protože musí jít k těm dvoum mrtvolám. Ignorovala jsem její pozdrav a šla jsem k recepci. Na recepci jsem se zeptala „ Dobrý večer, můžu se zeptat kde najdu tu mladou holku, kterou sem přivezli? Momentálně je na sále, ale řeknu doktorovi, aby za vámi zašel až skončí, ale poprosím vás o jméno. Katia Salvatore. Děkuji, až skončí tak ho za vámi pošlu. Dobře já počkám v bufetu" a odešla jsem.

Čekala jsem hodinu v bufetu a najednou tam přišel mladý doktor „ Vy budete slečna Salvatore. Ano to jsem. Mám pro vás informace o pacientce. Dobře děkuji. Je na pokoji s číslem 7 a není na tom nejlíp, je možné že to nepřežije. A mohla bych jí vidět. Ano jak jsem říkal je na pokoji 7. Děkuji" odešla jsem na pokoj za tou mladou dívkou.
Když jsem přišla, tak tam jen neboze ležela a spala. Dala jsem jí svojí krev. A pak jsem odešla konečně domu.

Jen jsem si lehla do postele a hned mi někdo volal. Zvedla jsem to "Haló. Ahoj Katio, jde vše podle plánu? Ano. Dochází ti čas rodina Mikaelsonových přijede za dva týdný. Já vím. Musíš sehnat upíra, vlkodlaka a dvojničku. Pracuji na tom. Tak za dva týdný." a položila to.
Jsem na mobilu, tak dlouho dokud si nevšimnu že už je jedna hodina ráno.

Obula jsem se a šla ven. Přišla jsem k nemocnici a zamířila jsem rovnou na pokoj číslo sedm. Naše mladá dívenka byla plně při smyslech a četla si nějaký časopis. Když jsem vešla do pokoje tak se zarazila „Katio. Naše šípková Růženka se probudila" vzala jsem jeden polštář a jdu k ní blíž „Katio co to děláš? Ohh naše milá, sladká, nevinná Caroline má strach? Ne já nemám strach. Nelži zrychlil se ti puls. Katio měla bys jít. " zamyslela jsem se „Máš pravdu už je opravdu pozdě asi bych měla jít. Zbohem Caroline Forbs" a polštářem jsem jí začala dusit. Snažila se, ale marně. Když konečně umřela, tak jsem mohla jít spát.

Další den ráno jsem vstala v 6:30 a vzala jsem si snídani. Sáček s krví. Pak jsem si udělala kávu a šla jsem si vyčistit zuby. Když jsem dopila bylo už sedm, a proto jsem se šla upravit a obléknout. Zbyl mi ještě čas, tak jsem si pustila na chvíli televizi. V 7:40 jsem si sedla do auta a jela ke škole.

A před školou na mně čekal Damon „ Dnes do školy nejdeš sestřičko. Proč ne? Jedem hledat blondýnu. Proč? Protože včera zmizela z nemocnice a prý jsi za ní včera byla. No byla no. Takže jdeš se mnou jí najít. Ne. Já se tě neptám prostě jdeš" vzal mě za ruku a dotáhl k mému autu „ Fajn tak já půjdu ale řídím. Nehrozí . Ale to je moje auto." sedla jsem si za volant a nastartovala auto. Damon si s otráveným obličejem sedl na místo spolujezdce„ Damone kam vlastně pojedem? Nevím nemůže být daleko vždyť ji včera srazilo auto." fakt dík Damone hodně jsem se dozvěděla. Chvíli jsme projížděli různými uličkami Mystic Falls a najednou si všimneme několika těl bez krve „Katio jak moc jsi si užívala včera po odchodu z baru? Celkem dost ale ne až tak moc. Ale já piju jen ze sáčků s krví a Stefan....ten má bambiho. Takže tu musí být nový upír. No možná tu je jedna věc o ktéré jsem ti neřekla. Jaká? Naše sladká blondýnka už je dávno po smrti a. Ty jsi ji proměnila? Ne rozřezala jsem jí nakousky." podíval se na mě pohledem, jako kdyby nad tím opravdu uvažoval „Samozřejmě že jsem jí proměnila používej ten mozek někdy. Ty jsi fakt pitomá vždyť je to dcera šerifky. Já vím bude sranda."

S Damonem jsme se schodli že nebude daleko od těl a tak jsme se rozhodli, že půjdem pěšky. Neuplynulo ani pět minut a našli jsme ji, byla celá od krve a schovávala se ve stínu. Podívala se na mě „ Proč jsi mi to udělala? Protože jsem se nudila." Chtěla mi asi zlomit vaz, ale nemá denní prsten a tak se ji začala pálit kůže.
Povzdechnu si „Kdyby jsi zůstala v nemocnici vše by bylo lehčí." S Damonem jsme s ní rychle přeběhly do baráku, kde byla tma a tam jsme počkali až zapadne slunce.

Mezitím než zapadlo slunce tak jsem zavolala Bonnie, abych jsem zjistila kdy má čas. Ale nezvedá mi to. Caroline se na mě ustaraně podívala. Na první pohled vypadala nevině, ale v očích jsem viděla tu nenávist ke mně. Zkoušela jsem ještě několikrát zavolat Bonnie, ale stále nic.

Nezbývalo nám nic jiného než počkat až zapadne slunce. Po západu slunce jsme odvedli Caroline domu, kde nás šerifka pozvala dál a nabídla nám kávu. My s Damonem jsme slušně odmítli a šli jsme domu.