Katia Salvatore

Nový začátek

•Z pohledu Katii•

,,Co jí je?  Někdo z druhé strany na ní praktikuje magii. Chtějí jí zábít že ano? Možná...Katio kolik nadpřirozených bytostí jsi naštvala? Prakticky...každou kterou jsem potkala. Takže je možné že tě chtějí zabít? Mě chce mrtvou každý"  mám hrozný hlad. Nedokážu se na nic jiného soustředit než na puls té čarodějky. Sednu si a pořád se dívám té čarodějce na krk a poslouchám její puls. Něco mi říká ať jí zabiju, ale zaslechnu svoje jméno a hned se vzpamatuji.

Otočím se za hlasem „Katio. Co chceš." protlačila jsem oči v sloup. Někdo mi něco říkal, ale hlas, který mi v hlavě křičel, ať uteču byl hlasitější. Pomalu jsem se zvedla z postele a šla jsem k zrcadlu. Bylo mi jedno co kdo říká, hlas který mi v hlavě řval byl čím dál tím víc hlasitější. Na sobě jsem měla to samé co na té party. Jen jsem vypadala, jako bych týden nic nejedla.

Někdo mi dal ruku na rameno. V tu chvíli jsem se otočila k oknu a vyskočila jsem z něj. Hlas mi říkal že mám utéct. A já poslechla. Mám hrozný hlad jako bych nejedla sto let. Agh co to se mnou sakra je. Zastavila jsem se kousek od jezera. Slyšela jsem lidi spoustu lidí. Ale nemůžu myslet na nic jiného než ten hrozný hlad. Přijde mi jako bych ztrácela smysly, jako bych to nebyla já. Nemůžu si pomoct, musím jít za nimi.

• Z pohledu Rebeky•

Nechápala jsem co se děje Katia z ničeho nic vyskočila z okna. Všichni jsme stály na místě, jako by jsme se nemohly pohnout, ale naše pohledy směřovali k oknu, ze kterého Katia vyskočila. V místnosti bylo ticho a nikomu se nechtělo začínat konverzaci. Stačil mi jeden pohled na Klause a bylo mi jasný, že ji chce najít.

Šla jsem do lesa, mám pocit, že tu bude. Směrem od jezera byl slyšet jekot. Kemp. Agh to neudělala. Šla jsem směrem ke kempu. Bylo tu asi deset stanů a třicet mrtvol„ Kurva Katio cos to udělala" nečekala jsem, že by mi někdo odpověděl. Ale vím, že právě teď stojí za mnou. Otočila jsem se a zprava se ozvalo praskání větví. Nikdo tam nebyl. Agh fakt mě nebaví ty její pitomé hry. Pak se praskání ozvalo zleva.

•Z pohledu Katii•

Bum. Zlomila jsem Rebece vaz. Slyšela jsem jak někdo jde. Určitě to bude někdo z jejích sourozenců. Nemám náladu se potkat s dalšími původními. Běžela jsem tak rychle jak jen to šlo. Ani sama nevím kde jsem a možná to tak je lepší. Vždyť ani nejsem sama sebou, tak proč by mě mělo zajímat kde jsem. Nové město, nový lidé. A hlavně spoustu jídla. Začínám svůj život milovat. Začne mi zvonit mobil*Klaus*agh zahodím mobil, ani nevím kam, protože jediný na co se soustředím je ten hlad. Nechápu co se to se mnou stalo před tím ta migréna, jak jsem omdlela. Ale je mi to jedno, protože už to je pryč ,tak co by jsem s tím já měla dělat.

Zastavím se před nějakým městem. Je to sice kousek od Mystic Falls ,ale tak co přece jenom je tu jídlo je to tu jak krevní banka.