Katia Salvatore

Druhá strana

•Z pohledu Katii•

Probouzím se na zemi někde v lese. Já jsem na druhé straně?! Ne ne ne ne to fakt ne já chtěla najít pokoj. Ikdyž je celkem logické, že za moje činny budu tady. Stává se. Za mnou praskl klacek otočím se. Za mnou stojí stojí Alica. Alica Wood. Alica Wood je holka kterou jsem přiměla zavraždit celou její rodinu. A pak jsem jí proměnila. Usměji se „ Ahoj Alis kdy jsi umřela?" dostala jsem takovou facku, že se divím, že mi neurazila hlavu. Zvednu se a chytnu jí pod krkem „ Pořád jsi mi neodpověděla? V roce 1920 zabil mě ten...jak se jmenoval... Klaus..Klaus Mikaelson. Klaus Mikaelson? Jo přesně ten" pak se otočila a odešla.

Šla jsem směrem k mým bratrům domu. Ale nebyla jsem ani v půlce a narazila jsem na Thomase O'Connela. Jeho jsem donutila vypít všechnu krev jeho manželky. A pak jsem ho taky proměnila. Já vím jsem krutá, ale on mě štval. Podívala jsem se na něj „ Katia Salvatore. Thomas O'Connel. Kdo tě zabil Katio? Na tom nezáleží!Dělej! Ne" a držela jsem mu srdce „Tady mě zabít nemůžeš. Kdo zabil tebe? Neřeknu dokut mi to neřekneš ty. To nemyslíš vážně. Ale myslím. Fajn zabil mě Damon ale byla to NEHODA. Nehoda? Jo nehoda! Klid...klid. A teď ty. Mě zabil Klaus Mikaelson. I tebe? Co i mě? Nic to je jedno" a odešla jsem.

Najednou jsem si to rozmyslela a šla jsem k místu kde jsem umřela. Jen jsem se otočila a stál za mnou Marcell Murphy. Toho jsem proměnila a 5 let jsem ho každý den pitvala. A pak si našel přítelkyni a tu jsem mu zabila před očima. Chytil mě pod krkem „Rozneslo se že Katia Salvatore je na druhé straně......a jak vidím tak je to pravda. Skvělé to asi k sobě nikdy nedojdu. Jaktože jsi mrtvá? NEHODA! A jaktože jsi ty mrtvý? Dlouhý příběh. Skvělý tak to mě nezajímá" odešla jsem.

Po nějaké době jsem viděla Noru Murphy to byla jeho sestra. Ta měla dvě děti Clarie a Dustina. Zabila je. Samozřejmě díky mé pomoci. Snažím se jí vyhnout. Všimla si mě. SAKRA. Usměji se „Noro to je ale doba....doufala jsem že se znovu uvidíme živé" Vyrvala mi srdce z hrudi. Čekala jsem to. Jen co jsem spadla mrtvá na zem, tak jsem zas ožila. Zvedla jsem se „Čekala jsem milejší přivítání. Donutila jsi mě zabít MOJE děti! To není můj problém" a šla jsem dál.

Šla jsem asi 5 minut a někdo mě schodil na zem. Agh asi jsem naštvala hodně lidí. Otočila jsem se, ale nebyl tu jen jeden člověk. Byl tu dav všech nadpřirozených, který jsem kdy naštvala. Zvedla jsem se „ To je ale doba...jak je to dlouho 100 let co jsme se neviděli. Moc ráda bych si svámi popovídala ale mám na spěch....mějte se" a upíří rychlostí jsem začal zdrhat ke svému tělu.

U mého těla byl Damon se Stefanem. Hádali se. Tak moc bych jsem se teď chtěla probudit a být tam s nima. Přeji si aby se přestali hádat. Navíc to byla moje chyba to já jsem vběhla před Klause. Ani nevím proč jsem to udělala. Agh jsem fakt blbá. Proč jsem se pro něj obětovala, vždyť ho ani neznám. Sedla jsem si na zem. Když v tom tam přišla Katerina. Řekla že tohle není konec a sedla si vedle mě. Jako kdyby věděla, že tu jsem. Podívala se na mě a usmála se. Bratři se tak nechápavě na ni podívali a zeptali se co tím myslí. Kat začala mluvit, ale kolem mě už byl ten dav. Začali mi jeden za druhým rvát srdce z hrudi takže jsem slyšela jen kouski toho co říkala.

Asi po stém vyrváním srdce z hrudi, ke mně přišla čarodějka a udělala nějaké kouzlo. Byla to Emily Bennet. Moje oblíbená čarodějka. Pak mi podala ruku aby jsem se zvedla. Když jsem konečně stála, tak se na mě usmála „ Já vím že jsi za tu dobu byla dost krutá ale svůj slib si dodržela. To já vždycky. Poslouchej mě Katio. Ty nejsi obyčejný upír. Tak co tedy jsem? Když mě necháš domluvit tak se to dozvíš....tvůj otec byl čaroděj a tvoje matka byla vlkodlak. Jednou je někdo přepadl a tvůj otec tě zaklel aby až umřeš tak aby jses vrátila zpět. To kouzlo si zlomila tím že jsi zemřela. Moje smrt ho zlomila?! Ano... stačí když se dotkneš svého těla a budeš zas s Damonem a Stefanem. To je vše co mám udělat to zní lehce. To není...." už jsem Emily neposlouchala.

Doběhla jsem ke svému tělu, ale kolem něj stál dav nadpřirozených „ Můžu prosím....chci se jen na sebe naposledy podívat...pak mě každý klidně dvacetkrát zabijte je mi to jedno" podívali se na sebe a udělali mi cestu. Přišla jsem ke svému tělu „ Sbohem mrchy vracím se mezi živý" a dotkla jsem se svého těla.