Katia Salvatore

Rituál

•Z pohledu Katii•

„To je skvělé jsem bez upíra" agh zase mi to komplikuje. Já ji fakt nesnáším. Můžu zkusit udělat nového upíra. Ale to bude trvat dlouho a už mám jen třičtvrtě hodiny. No, tak Katio mysli, nemůžeš přijít za Klausem a říct mu jé já se omlouvám, já jsem ztratila někde upíra. To vážně nemůžu. Co budu „Hej Katio. Tak tady jsi ty mrcho" a rozeběhla se někam do lesa. Běžela jsem za ní a srazila jí na zem. Otočila jsem jí k sobě obličejem „Tak teď už nejsi tak odvážná"a zlomila jsem jí vaz.

Donesla jsem ji k sobě domu. Už bylo za 10 minut celá a já se rozhodla první odnést k vodopádům Tylera s Caroline. Když jsem tam přišla tak Klaus už byl na místě se svou čarodějkou. Odložila jsem upírku a vlkodlaka na zem a odešla jsem pro Ellenu. Ellena byla ve sklepě. Byla tam s ní Katerina „Kat. Ano Katerino. Já musím odejít. Proč.....proč musíš odejít....vždyť jsi zrovna přišla. Osobní důvody. Jaký osobní důvody? Prostě musím odejít. Tak mi to vysvětli? Vysvětlím ti to někdy jindy. Ne vysvětli mi to teď. Katio Salvatore neštvi mě. Budu nemůžeš odejít.....jsi má rodina. Je mi líto. Ty to nechápeš mí bratři mě od proměny nesnáší. Katio já už musím jít. Tak já půjdu s tebou. To nejde Kat. Ale slibuji že se vrátím. Budu čekat" obejmula mě a odešla.

Ellena se začala smát „ Přijde ti něco k smíchu? Ne...ne já vím že bych se neměla smát ale já si nemůžu pomoct. Agh. Takže tě opustil poslední člověk který tě měl rád není to smutné? Je ale tvoje smrt mi to vynahradí" v tu chvíli se přestala smát a byla zticha. Stále jsem se na ni dívala „ Půjdeš dobrovolně nebo ne? Dobrovolně" zvedla se a šla pomalu ven. Když otevřela dveře zařvala „ POMOC.....PROSÍM POMOZT..." chytla jsem jí pusu a odběhla jsem s ní do lesa. Hodila jsem jí na zem „ To nemyslíš vážně. Copak ty by jsi se nesnažila sehnat pomoc kdyby tě někdo unesl?" zakroutila jsem očima a dala jí facku. Pak jsem jí zvedla a upíří rychlostí jsme doběhly ke Klausovi.

•Z pohledu Klause•

Katia sem přiběhla s Ellenou. Odhodila Ellenu na zem. Já jí přiběhl za záda a přitáhl jí k sobě za pas. Podívala se na mě s úsměvem na tváři, ale se slzami v očích. Usmál jsem se na ni „ Copak se stalo? To je jedno" Ellena zařvala „Opustil jí poslední člověk kterému na ní záleželo" a začala se smát. Katia jí ignorovala „ Je to pravda?" nic neřekla jen příkývla hlavou. Opřela si hlavu o mou hruď a zavřela oči. Chvíli jsme takhle stály, ale pak to Caroline zkazila „ Nesnáším tě Katio. Kvůli tobě jsem se nedožila ani svých 18 let" Katia ji ignorovala. Pak zas otevřela oči „ Klausi? Ano lásko. Mám prosbu. A jakou? Chtěla bych aby tvoje čarodějka udělala ochranné kouzlo aby přežili. Od kdy ti na nich záleží? Mně na nich nezáleží ale bratrům ano. Dobrá zkusím to zařídit" odešel jsem k čarodějce.

•Z pohledu Katii•

Klaus tam něco řešil s čarodějkou. Já šla k Elleně „ Elleno zlato vždy jsem tě nesnášela....doufám že to víš" otočila jsem se na Caroline „ Tebe taky nesnáším nemůžu se dočkat až umřeš" Tyler zařval „ To je skvělé Katio....my tě taky nesnášíme" agh leze mi na nervy. Nemůžu se dočkat až bude mrtvý.
Klaus doběhl těsně přede mě. Byli jsme od sebe 5 centimetrů „ Domluvil jsem se s čarodějkou a udělá to kouzlo. Děkuji ti" a obejmula jsem ho, ale hned jsem se odtáhla. Podívala jsem se do země a pak zas na něj. Usmála jsem se a odešla jsem si sednou na kámen.

•Z pohledu Klause•

Koukal jsem se na ní jak odchází, když v tom na mě zavolala čarodějka „Klausi můžeme začít" a začala říkat kouzlo. Ale já stále stál na místě a koukal na Katiu. Sakra co to se mnou je. Měl bych se vzpamatovat, vždyť jsem Klaus Mikaelson. Otočil jsem se a kruh u Tylera zmizel. Tyler už se proměňoval, ale já mu vyrval srdce z hrudi. Vysál jsem ze srdce krev a pak ho odhodil na zem. Ta blondska začala brečet. Bylo to otravné. Nemohl jsem se dočkat až ji zabiju. Čarodějka ztrhla kruh u upírky a já sebral kus klacku a vrazil jsem jí ho do srdce. Konečně ten otravný pláč přestal. Zbyla už jen dvojnička. Katia skákala radostí a do toho tleskala a smála se.

•Zpohledu Katii•

Úsměv jsem měla přes celou tvář. Nemohla jsem se dočkat až uvidím umírat Ellenu. Čarodějka odříkávala nějaký kouzlo, ale pak strhla u Elleny kruh. Klaus k ní přišel. Ellena se na něj podívala „ Klausi prosím" Klaus se na ní nemilosrdně podíval. Ona radši nevzdorovala a dala hlavu na stranu. Klaus jí odhrnul zbylé vlasy z krku. Pak se do ní zakousl a pomalu z ní vysává všechnu krev.

Ellena pomalu umírá a já sotva popadám dech, jak se směju. Když Ellenu pustí na zem, tak čarodějka zvýšila hlas a začala dokončovat kouzlo. Po chvíli přestala.Klaus se začal promněňovat na vlka. Začali se mu lámat kosti v těle jedna za druhou.

Když v tom uslyším někde v dáli Damona. Nevím co mám dělat. Hlavou otáčím ze strany na stranu. Vběhnu před Klause a Damon mi vrazí kůl z bílého dubu do srdce „ Damone.. . Katino....ne..ne..ne..ne..NE ty nemůžeš umřít" vyndal mi kůl z hrudi, ale v srdci mi zbyli třísky "Odpusť mi"