Katia Salvatore

Setkání

•Z pohledu Katii•

Sedím na místě a přemýšlím jestli to je dobrý nápad. Klaus mi otevře dveře ,, Lásko musíme jít. Já vím" a vystoupila jsem z auta. Šla jsem ke dveřím. Dva kroky od nich jsem se zastavila a čekala na Klause. Společně jsme vešli dovnitř. Bylo to tu jako v krevní bance. Samí lidé, ale proč? To by Damona nikdy nenapadlo. Možná je to kvůli Elleně. Určitě to bude kvůli ní. Oba by pro ni udělali všechno. Stejně tak to bylo i s Katherin. Taky pro ni byli schopni udělat vše a jak to dopadlo? Jsou z nich upíři a ze mě taky. Narazila do mě Emma. Spolužačka. Nevnímám co říká, jen poslouchám její tep. Neodolám a zakousnu se jí do krku. Pak ji ovládnu aby si nepamatovala kdo jí to udělal. Šla jsem do obýváku. Uprostřed obýváku jsou poskládané skleničky  do pyramidy. Nenapadne mě nic lepšího něž vzít jednu skleničku zespod. Všechny skleničky které byly nad ní spadli na zem a já na sebe upoutala pozornost. Přesně jak jsem chtěla.

Napiju se a pak skleničku položím na stůl. Všechny pohledy směřují na mě. Usměji se ,, Dlouho jsme se neviděli. Katio?! Ano Damone?" vzal mě za ruku a snažil se mě odtáhnout do jiné místnosti. Podívala jsem se na něj ,, Mně se nikam nechce. Katio ty tady nemůžeš být. Ale může. Klausi?! Co takhle si promluvit v soukromí? Fajn" já, Damon, Stefan a Klaus jsme šli do Damonova pokoje. Damon vyhnal všechny lidi z jeho pokoje a zavřel za nimi dveře. Pak se zas otočil na nás. V jeho očích byla vidět jeho nenávist ke mně. Přišel blíž ke mně ,, Ty máš být mrtvá. Ale nejsem. To vidím...co tě to napadlo jsem po měsíci a půl přijít a vše zkazit" začal na mě řvát, ale já se jen usmála ,,Zábava Damone..Zábava...ale to ty nemůžeš pochopit jelikož jsi pořád s tou nudnou Ellenou a jejími blbými kamarádkami. Takhle o ní nemluv. Proč ne Stefane..co s tím uděláš...nic nic s tím nemůžeš udělat protože se bojíš co já bych udělala jí...nemám pravdu"

Klaus přišel ke mně ,, Oni to neví Katio" nevěděla jsem, že to nevědí. Podívala jsem se na Damona ,,A když jsi mě zabil Damone a pak ještě jednou tak jsem přešla na tribrida.  A to znamená co? Že jsem lepší než vy. Moc vtipné. Vraťme se k mé smrti. Když jsi mi vyrval srdce z hrudi tak jaký jsi k tomu měl důvod? Byl jsem na tebe naštvaný protože jsi obětovala všechny na kterých mi záleží. Nebuď blbej tobě záleží jen na sobě. Změnil jsem se a ty by jsi měla taky" vrazila jsem mu ruku do hrudi ,,Neříkej mi co mám a nemám dělat. Dobře ale teď prosím mi vyndej tu ruku z mé hrudi. Katio prosím je to dost nepříjemné...Katio" pomaličku jsem to srdce rvala ven, ale Klaus mi chytl ruku ,, Přestaň...později by jsi toho litovala" pustila jsem ho a dala jsem ruku ven.

Damon si lehl na postel a Stefan si k němu sedl. Ale já s Klausem jsme odešli ,,Katio já vím že teď ti je vše jedno ale později by jsi toho litovala. To by byl problém mého budoucího já" šla jsem do obýváku kde to bylo živé. Šla jsem k Emmě a Jackovi. To je Emmy přítel. Podívala jsem se na Jacka ,,Budeš zticha rozumíš? Ano rozumím" a z Emmy jsem vysála všechnu krev až do poslední kapky. Jackovi tekli slzy po tváři ,, Zapomeň že jsem ji zabila já" jakmile jsem to dořekla něco se stalo. Cítila jsem se jinak. Cítila jsem bolest. A pak mi to došlo. Já aktivovala svojí vlčí stránku. Nechtěla jsem tu zůstávat. Snažila jsem se najít Klause, aby mě odvezl. Začala se mi hrozně motat hlava a já nevěděla kam jdu. Snažila jsem se najít alespoň jednoho sourozence od Mikaelsonů. Ale nikoho jsem nemohla najít. Začala jsem mít migrénu. A už jsem nemohla udělat ani jeden krok. Když v tom zahlédnu Klause. Já jsem sice tribrid, ale i tak to bolí. Z posledních sil jsem se snažila dojít ke Klausovi. Byla jsem pět kroků od něj. Ale už se mi začalo dělat černo před očima. Nedokážu se už ani pohnout. Cítím jak se mi začínají podlamovat kolena ,,Klausi" a pak už nevnímám.

•Z pohledu Klause•

Otočím se na Katiu. Než stihne spadnout na zem, tak ji chytnu. Vzal jsem ji do náruči a šel jsem k autu. Moji sourozenci o ničem neví. Položil jsem ji opatrně na místo spolujezdce. Sedl jsem si za volant a jel co nejrychleji domu. Doma jsem ji opatrně položil do mé postele a pak jsem ji přikryl. Donesl jsem dva sáčky krve a sedl jsem si k ní. Vím že jí je vše ukradené, ale i tak ji začínám mít rád. Je chytrá a hezká a je obětavá. Když chce. Podívám se na ní „Mám tě rád Katio Salvatore" a pak si lehnu vedle ní. Koukám do stropu a přemýšlím. Asi po deseti minutách se začne probouzet.

Sednu si a podávám ji krev. Bez váhání ji vezme. Když ji dopije, tak se zvedá z postele. Stoupla si a chtěla udělat krok, ale sotva zvedla nohu, tak se ji podlomilo koleno. Chytnu ji a položím ji zpátky do postele ,,Dej mi to já to odnesu" podala mi to a během vteřiny jsem byl zas zpátky. Sednu si k ní ,,Klausi já...já jsem aktivovala svojí vlčí stránku. Ale to nevysvětluje proč se ti děje tohle. Kdo všechno ví že jsem omdlela? Jen já" slyšeli jsme jak někdo otevřel dveře. Zvedl jsem se a šel jsem se podívat. Dole stála Rebekah. Seběhl jsem schody ,,Klausi kde je Katia? U mě v pokoji. A proč je u tebe? Nebylo jí dobře. A už je v pohodě? JO JSEM V POHODĚ" zařvala Katia. A Rebekah šla za ní. Zůstal jsem dole a přemýšlel jsem co jí je. Nic mě nenapadá, protože jsem se nikdy s ničím podobným nesetkal.

Nenapadlo mě nic lepšího než zavolat čarodějce. Byla tu během 20 minut. A zamířila rovnou ke Katie. Použila její krev a začala dělat nějaké kouzlo. Nechápu co jí na tom tak trvá. Vždyť to nemůže být, tak těžké říct pár slov. Otočila se na mě ,,Už vím co jí je".