Chci je jednou poznat! (POBERTI + HP FF)

12 - Učení

O 3 hodiny dříve:

Sirius se vydal do společenské místnosti, kde se za chvíli měl sejít s Hermionou. Chtěl využít příležitosti a zkusit prolomit Hermioninu pevnou slupku.

Přišel do místnosti. Hermiona už seděla v křesle u krbu a něco horlivě psala do svého sešitu. Sirius k ní přišel a sedl si vedle ní.

,,Ahoj, tak jdeme na to?" zeptal se Sirius Hermiony.

,,Jasně. Já už jsem teda začala. Můžeme jít nejprve na astronomii, potom bylinkářství a na konec bych dala lektvary. Mohli bychom teoreticky stihnout i obranu proti černé magii, ale uvidíme." odpověděla Hermiona.

Siriusovi spadla brada, jakmile si to však uvědomil, tak ji rychle zavřel. Hermiona byla naštěstí kompletně ponořená do psaní, takže si ničeho nevšimla. Nikdy nedělal domácí úkoly a najednou by měl strávit celý večer učením. Ano, řekl sice Hermioně, že jí pomůže s učením, ale nějak nevěděl, že to myslela doslova. Spíš doufal, že to je takové to ,,učení". 

Potom si však řekl, že takovou příležitost už mít nikdy nemusí. Hold se jednou bude muset obětovat. 

Proto jenom přikývl a začal Hermioně pomáhat. Šlo jim to rychle, takže za necelou půl hodinu už měli hotovou astronomii i bylinkářství. Sirius se zaradoval. Nakonec to nebude trvat tak dlouho, jak si myslel. Řekl si, že pomalu začne se svým plánem.

Chvíli se bavili, potom i smáli. Sirius už věděl, že tohle se povede, ale nechtěl nic uspěchat.

U lektvarů se trochu zastavili. Profesor Křiklan jim dal za úkol esej na 5 stran, ve kterém měl být popsán extrémně složitý lektvar. Jeho vzhled, přísady, přípravu, účinky...a dalších milión věcí

Naopak na OPČM strávili sotva 10 minut, protože si měli procvičit patronovo zaklínadlo. Hermiona, která už ho dávno uměla, se teď navíc cítila i šťastná, takže ji to nedělalo žádný problém. Samozřejmě to byla vydra...jako vždy. 

Siriusovi, který byl s Jamesem jeden z nejtalentovanějších studentů se to povedlo na druhý pokus. Jeho patronem byl velký pes a oba moc dobře věděli proč. 

Když skončili, rozhodli se, že si ještě sednou ke krbu a povídají si.

Sirius věděl, že teď už musí konat. 

,,Teď nebo nikdy." pomyslel si.

Nemohl však najít ten správný okamžik. Normálně mu to nedělalo problém, ale teď to bylo jiné.

,,Děkuji moc, že jsi mi pomohl. Bez tebe bych teď nebyla ani v půlce." poděkovala Siriusovi Hermiona a usmála se na něj.

,,Nemáš zač, ale myslím, že mi nějak moc věříš. Většinu věcí si stejně věděla sama, takže bych řekl, že bys to zvládla klidně i beze mě." odpověděl Sirius a položil ji ruku na stehno.

Hermiona neucukla a to bylo dobré znamení

,,Děkuji, ale mám pocit, že se podceňuješ. Opravdu si mi pomohl." řekla Hermiona a zadívala se mu do očí.

Měl krásné čokoládově hnědé oči,  ve kterých se cítila naprosto ztracená. Viděla v nich i jakousi jiskřičku, která mu dodávala uličnický výraz. Nikdy ho takto předtím neviděla. Vždycky to pro ni byl pouze člen řádu, Harryho kmotr, dobrý přítel. Teď však viděla i něco jiného. Nedokázala to popsat, ale bylo na něm něco výjimečného...něco nesmírně přitažlivého.

Sirius, jako by četl Hermioně myšlenky, vycítil, že tohle byl ten okamžik na který čekal. 

,,Pro tebe všechno." zašeptal. 

Naklonil se mírně k ní a ona jeho pohyb následovala.

Za chvíli už se dotýkali rty. Sirius byl nadšený. Dokázal to. Měl zase čistý rejstřík...žádné odmítnutí. Hermiona možná ze začátku vypadala jako oříšek, ale teď mu jeho polibky oplácela a bylo vidět, že si to užívá stejně, jako on.

V tu chvíli se to ale zvrtlo. Z ničeho nic, Hermiona vystřelila směrem k ložnici. Sirius nechápal proč. Když se však rozhlédnul, tak to rychle pochopil. U vchodu do společenky stáli dvě postavy. Lily a James.