Chci je jednou poznat! (POBERTI + HP FF)

39 - To nemůže být pravda

Lily:

,,Co vy dva zase spolu." zeptala se Hermiona.

,,Tak jsme pár ne. Už nikdy nás neuvidíš odděleně." řekl James.

Dupla jsem mu na nohu tak silně, že mu vytryskly do očí slzy. ,,Auu." vykřikl.

,,James přehání, prostě jsme se potkali." řekla jsem jakoby nic.

,,Aha a proto jste dneska ani jeden nebyli v posteli." podezíravě se na nás usmála.

,,Já toho Siriuse zabiju." zašeptal James mezi zuby.

,,Ty nás jako sleduješ nebo co? Jsme snad dospělí." zanadávala Lily, ve snaze odradit Hermionu.

Hermiona se však nedala. ,,Mě se tak lehko nezbavíš Lil. A ne, nesleduji tě...jenom tak náhodou spím s jeho nejlepším kámošem." poslední větu dodala tiše, že jsem ji mohla slyšet jen já.

Rozhodla jsem se, už to dál nekomentovat a sedla jsem si. James si sedl vedle mě. 

,,Tak koukám, že už ti je líp." poznamenal Harry, který se k nám zrovna přidal společně s Mary.

,,Jo jde to." odpověděla jsem.

,,Jo abych nezapomněl." začal James. ,,S Lily jsme se vsadili, že ji dneska v souboji porazím." 

Usmála jsem se. ,,Jak už jsem říkala, leda tak ve snu." 

James se na mě zašklebil a znovu se obrátil na ostatní. ,,Takhle...my už jsme se vsadili, ale přijímám sázky i od vás." řekl.

Sirius se hned zapojil a vsadil na svého nejlepšího kámoše. Hermiona jenom zakroutila hlavou. 

,,No co je?" obrátil se na ni Sirius.

,,Nic." řekla a potlačovala smích. ,,Sázím na Lily." řekla klidně.

Sirius zakroutil hlavou. ,,Takto prohraješ má milá."

,,To se ještě uvidí." zašklebila se na něj.

Harry se rozhodl pro Jamese a Mary pro mě. 

Jakmile jsme dosnídali, přesunuli jsme se na hodinu historie. Já s Hermionou jsme si jako vždycky psaly poznámky, zatímco James a Sirius hráli piškvorky a Harry si čmáral cosi na lavici. 

Jakmile zazvonilo, zmocnil se mě zase ten nepříjemný pocit. 

,,Ne, už ne." zasténala jsem, rychle sbalila svoje věci a pelášila, jak nejrychleji to šlo na nejbližší toaletu.

Naneštěstí si mě všiml James. ,,Kam běžíš? Teď máme obranu." zeptal se.

,,Hned jsem zpátky." zakřičela jsem.

Jen co jsem zahnula za roh, zjistila jsem, že už to na toaletu nestihnu. Naklonila jsem se tedy nad nejbližší koš a vyzvracela se. Potom jsem vyslovila formuli, která ten ,,blivajz" uklidila a sedla si na zem. Snažila jsem se zhluboka dýchat. Když jsem sebrala sílu, vstala jsem a přesunula se na hodinu. 

Do třídy jsem přišla akorát se zvoněním. James se na mě nechápavě podíval a čekal vysvětlení. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti, a tak jsem se jenom posadila vedle něj a soustředěně se dívala před sebe. 

Za chvíli vešel profesor Brown a začal hodinu. 

,,Dnes máme dvouhodinovku, a proto si první hodinu probereme nějakou teorii a v druhé si opět zabojujete mezi sebou." 

První hodina pro mě byla jako mučení. Ačkoli jsem se opravdu snažila dávat pozor, nemohla jsem. Nebyla jsem schopná vnímat jediné slovo, co profesor říkal. Strašně se mi točila hlava a bylo mi špatně. Bylo to k nevydržení.