Chci je jednou poznat! (POBERTI + HP FF)

33 - Vysvětlení, běh a koupání

Harry:

Probudil jsem se v bíle povlečené posteli. Hned jsem poznal místnost, ve které jsem strávil nejspíš více času, než bych měl.

Všiml jsem si, že místnost není prázdná. U mé postele někdo seděl. Nebyla to ale madam Pomfreyová, jak jsem čekal.

,,Regulusi?" zeptal jsem se.

Regulus se na mě bleskově otočil.

,,Harry! Díky bohu...měl jsem o tebe takový strach." řekl a pomohl mi se posadit.

,,Co...co se stalo?" zeptal jsem se ho.

,,No jak jsme šli pro ten viteál, tak tě posedla nějaká kletba...já vlastně sám nevím, co se stalo. Ale bylo to fakt strašidelný a vůbec jsi na tom nebyl dobře." odpověděl a starostlivě si mě prohlížel.

,,Ajo, už si vzpomínám, nebo skoro. Od té chvíle, co jsem sáhl na viteál mám okno." pousmál jsem se.

Regulus se nepatrně usmál.

,,To ty si mě zachránil?" zeptal jsem se po chvíli.

Regulus přikývl.

,,Děkuji." řekl jsem upřímně.

,,To nestojí za řeč. Udělal jsem, co by na mém místě udělal každý."

,,No, aby ses nedivil." zasmál jsem se a Reg se přidal.

Nastalo ticho. Pořád jsem měl smíšené pocity ohledně něj. Opustil Marry bez žádného vysvětlení a ona z toho byla fakt špatná, to mu jen tak nezapomenu. Na druhou stranu mi právě zachránil život.

,,Harry.." vytrhl mě z mých myšlenek Reg ,,...já asi vím, co si říkáš. Víš... s Marry to není tak jednoduchý, jak si myslíš." pokračoval.

Pozorně jsem se na něj zahleděl. Na první pohled jsem poznal, že se mu do vysvětlování zrovna dvakrát nechce.

,,Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš." řekl jsem to jen z dobrého vychování. Ve skutečnosti jsem doufal jsem, že si to nerozmyslí.

,,Ne, chci. Musím to už někomu říct."

Napjatě jsem ho tedy pozoroval a čekal, co z něho vypadne.

,,Jednou, když jsme s Marry byli spolu, nás  zahlédl jeden kluk ze Zmijozelu. Byl to můj kamarád Dennis, slíbil, že to nikomu neřekne, ale pod podmínkou, že se s Marry už nebudu stýkat."

Dál už mluvit nemusel. Bylo mi jasné, proč to udělal a že to nebylo jednoduché.

,,Proč si to Marry neřekl? Mohl jsi ji to aspoň vysvětlit." nemohl jsem si pomoct, ale tohle jsem mu musel vytknout.

,,Víš...měl jsem dojem, že takhle to bude pro nás oba jednoduší. Kdybych jí řekl pravdu, řekla by, že se ničeho nebojí a že jí to riziko za to stojí. Já bych se ale nedokázal vyrovnat s tím, kdyby se jí kvůli mě něco stalo." řekl Reg.

Teď už jsem ho naprosto chápal, měl pravdu. Kdyby Marry řekl pravdu, určitě by si postavila hlavu. Ona by pro něj riskovala cokoliv.

,,Chápu, hele je mi líto, že jsem tě za to odsoudil, když jsem nevěděl, co je za tím. Fakt promiň. Možná bys to měl říct i ostatním..."

,,Ne, to ne. Nechci aby to věděli. Mohlo by se to pak dostat k ní." přerušil mě.

,,Jo, jasně."

Nastala ta nepříjemná chvíle, kdy ani jeden z nás neví, co říct. To naštěstí přerušila madam Pomfreyová.

,,Tak koukám, že už jste vzhůru...to je dobře. Pane Blacku, vy buďte tak laskav a nechte ho už odpočívat. Po cestě se můžete stavit za Brumbálem a říct mu, že se Harry probudil."