život plný očekávání /w Yzomandias *pozastaveno*

❄️Nine❄️

Obmotala jsem si ruce kolem jeho krku. On mě chytl pod zadkem a vyhodil si mě na sebe. Svoje nohy jsem mu obmotala kolem pasu.

Opřel si mě zádama o stěnu v mém pokoji. Držel mě pevně za zadek. Byla jsem na něj nalepená jak klíště. Neříkám, že to bylo nepříjemný.

Jeho ruce zabloudili ke konci mých šat. Chtěl mi je sundat, ale to se mu nepovedlo, protože ho přerušil člověk, který odemykal dveře. Bylo mi jasný, že to je táta.

„kdo to je? "zeptal se mě, když mě pokládal na zem.

„táta" řekla jsem nervózně a šla jsem na chodbu kde se můj otec zouval.

„neměl si být pryč? "zeptala jsem se ho překvapeně, ale zároveň naštvaně. Přerušil nás v ten nesprávný moment.

„to ti pak vysvětlím, ty tu někoho máš žejo?" wow jak si to poznal? Asi jo, když tu sou cizí boty.

„mám "poškrabala jsem se na zatýlku.

„tak Já si jenom vezmu něco k jídlu a vypadnu k mamce" tím myslel mojí babičku.

„to není potřeba "vyrušil nás Jakub, který vyšel z pokoje. Táta ho upřeně pozoroval. Nevěděla jsem, co se mu honí hlavou... Trochu jsem se toho bála, že si o něm bude myslet, že to je nějaký feťák.

„dobrý den, já jsem Jakub" natáhl k němu ruku.

„já jsem Martin "přijmul ruku a pozdravili se.

„nemusíte nikam chodit.. My jdeme na víno" oznámil mu. Byl jak výměněnej.

„proč si mi neřekla, že máš kluka? "zeptal se mě otec. Já jsem zkameněla.

„my spolu.." přerušil mě Jakub.

„my spolu chodíme krátce " podívala jsem se na něj s vykulenýma očima. On mi položil ruku na ramena a přitáhl si mě blíž.

Táta jenom přikývl a šel do kuchyně. Já jsem zatáhla Jakuba do mého pokoje.

„zbláznil ses? Bude se na tebe furt vyptávat a bude chtít, aby si k nám chodil a všechno, co dělaj mí přítele.. "

„tak si na něj zahraju" nad tím jsem pouze zakroutila hlavou a s povzdechnutím opouštěla pokoj. On mě následoval.

Abych řekla pravdu, moc se mi na to víno nechce. Nejradši bych zůstala doma, ležela v posteli a koukala na seriál. Já vím, je to divný, že zrovna já bych koukala na něco...

„jestli se ti nechce, tak můžu odejít. Já s tím jsem v pohodě. " jak kdybys mi četl myšlenky Jakube..

„moc nechce, ale nechci abys odcházel... Nechceš tady zůstat, pokud ti nevadí, že tu je i táta." nad tím se šibelácky usmál.

„No.. Vadí i nevadí" Chytl mě za ramínko od šatů a sundal mi ho dolů. Bylo mi jasný, kam tohle míří.

„promiňte, že vás zas ruším, ale vezmu sebou psa a půjdeme k Lucii.. Volala mi, že s něčím potřebuje pomoc "jenom jsme přikývl a rozloučili se s ním.

„on nás asi slyšel.." promluvil Jakub.

„neslyšel, byl na balkóně... "

„kdo je Lucie?" zvědavě se zeptal. Asi si myslel, že je to nějaká moje hezčí ségra, kamarádka nebo sestřenka.

„to je tátova přítelkyně "

„tvůj táta se nezdá "hned zareagoval. Jenom jsem se tomu zasmála.

„jdu se převlíct" vzala jsem si volný triko a krátký kraťasy.

Ležím s Jakubem v posteli a koukáme na televizi. Dávají tam nějaký hovna. Jakubovi se to zřejmě líbí. Já to ignoruji a pozoruji spíš jeho.

Hlavu mám položenou vedle jeho ramena a "nenápadně" koukám na jeho tetování.

„to se ti tak líbím? " vyrušil mě z pozorování..

„to víš..." zasmála jsem se.

Posadila jsem se a bouchla jsem ho do ramena.

„tebe to baví?"

„jako Joo"

„jako jooo" napodobila jsem jeho hlas. Zasmál se tomu a chytl mě za pas.

„hele jako... Hraju si na tvýho kluka "zareagoval, když viděl, že se na něj dívám s vykulenýma očima..

Svalil mě na postel a hlavu si položil na moje prsa. Já ho obejmula kolem krku a pomalu jsem usínala.

Uběhlo pět dní. Dneska spím u Jakuba, protože druhý den spolu jdeme na oslavu společný kamarádky.

S Jakubem si dost rozumíme, ale na vztah to moc nevidím. Sice máme ty chvilky, kdy se mazlíme, z legrace se pereme nebo hrajeme hry, ale není to nic extra. Teda pro něho. Jednou jsme se o tom bavili a on mi řekl, že vztah nechce. Nebo alespoň ne teď. Spíš měl namysli semnou.

Momentálně se chystám k Jakubovi. Do tašky si házím poslední věci. Jakmile mám všechno zabaleno. Hodím tašku přes rameno a vydáván se do ulic.

Sedím na lavičce před mým barákem. Čekám na tátu, abych mu dala klíče, protože si je zapomněl doma. Jak jinak.

Nabídl mi, jestli nechci odvézt. Já jsem odmítla, protože se chci projít a ne si furt vozit prdel.

Netrvalo to dlouho a už stojím v obýváku u Kuby a odkládám si tašku, ze který si následně vytáhnu telefon a začnu projíždět instagram.

„kdybys něco chtěla, tak si to vem "oznámí mi a odejde.

Dneska je nějakej divnej.

Po chvilce přijde a sedne si na gauč. Takovýho ho neznám, dneska je nějakej tichej a nasranej.

Od tý doby, co jsem u něj mi řekl jenom jednu větu.

Začínám si myslet, jestli jsem neřekla něco špatně, protože někdy plácnu úplnou kravinu a vůbec nepřemýšlím. Ale na nic jsem si nevzpomněla.

„Děje se něco? "prolomila jsem ticho, který mezi námi vládlo.

„ne" z jeho hlasů šlo poznat, že mu lezu na nervy, že nechce abych věděla, co mu je a už vůbec ne, abych se ho vyptávala. Proto jsem ho dál neřešila. Pozorovala jsem obrazovku televize a modlila se, aby se co nejdříve vrátil ten usměvavý Kuba..

Dobrou noc 😅❤️.. Nevím, co sem psát, takže tak no 😅💞