Vůně tvého zapomnění [larry, au]

22.

Harry

,, Musíme Louise donutit aby si na tebe vzpomenul!" vztal Will z gauče.

,, Tak na to zapomeň. Ne!"

,, Ale tati. Je tady ta možnost že si vzpomene a budete zase spolu dál žít!"

,, To není tak lehké Wille!"

,, Ale je!"

,, Jak to chceš udělat? Jak chceš docílit toho že si vzpomene?!"

,, Staré vzpomínky. Určitě máš nějaké staré věci!"

,, Ne nemám"

,, Ale máš!" řekl Will. Jako kdyby mu něco docvaklo a letěl ke schodům. Ale ne. To je ale chytrý dítě. Celý Louis.

,, Proto si mi tam nikdy nedovolil chodit. Dáva to smysl" šel jsem za ním ale mlčel jsem. Stejně by to jednou našel. A jeho plán stejně nevyjde takže co.

,, Klíče" řekl a nastavil ruku když jsme došli ke dveřím. Mlčky jsem mu je podal a čekal až je otevře.

,, To fakt nic neřekneš. To je ti to jedno?" zatřásl jsem hlavou.

,, Řekni něco!!"

,, Stejně to nevyjde" odpověděl jsem.

,, To se budeš divit" řekl a konecně otevřel dveře.

Vykoukla na nás půda plná starých krabic s vrstvou prachu.

Will se rozběhl k jedné z nich a hned jí nedočkově otevřel. Jak on to dělá že ví kde se to nachází a jaká krabice je správná? Že by nějaké čarodějnické triky od Daniel? Hm, to mě taky musí naučit.

William

Vykoukli na mě staré papíry. Ale mě zaujalo jen jediné. Nějaký podivný deník.

Otevřel jsem ho a hned na první straně na mě vykoukla fotku. Chlapec se svetrem a rudou stuhou (určitě by jste si měli pamatovat z prvního dílu :))

A u toho nějaký text:

Zimní hvězdy padají a já mám přání.
Líbí se mi, jak ti sluší svetry.
Můžeme si celou noc dávat eskymácké pusy?
Svázal sis mě tou svojí rudou stuhou.

-Oko za Oko

Hmm zajímavé. To mu jako básnil před spaním nebo jak?
Pak tam bylo spoustu dalších trapných básniček.

Otočil jsem se na otce. Mlčky stál u dveřích.

,, To si mu básnil před spaním?" zašklebil jsem se.

,, Myslíš že si vzpomene?" vyšlo z něj.

,, Nemyslím si to. Vím to..."

*********

Miluju peníze :D

(Přemýslim nad tím že ten konec této kapitoly dám do popisu xd)