Vůně tvého zapomnění [larry, au]

Epilog

Stál jsem za stroma.

Viděl jsem ho.

Šel po nedaleké cestě.

Nikdo jiný tam nebyl.

Chci ho oslovit.

Jakože fakt chci.

Ale co když to dopadne jako minule?!

,, Kurwa fix!" zanadával jsem potichu když jsem omylem šlápnul na klacek který prasknul.

,, Halo?!" ozvalo se z cesty. A sakra. Rychle jsem zalezl zpátky za strom.

,, Já vim že tam někdo je!"

,, Vylezte! Nebo tam přijdu sám!" nechtěl jsem aby si aby za mnou chodil tak jsem pomalým krokem vylezl z poza stromu.

,, To jste zase vy! Už mě zase špehujete! Co furt po mě chcete?!" vykřikl Louis.

,, Já...no..ehm.."

,, No dělejte. Mluvte!"

,, Ale nebudete mě už přerušovat"

,, Jo tak dělejte"

,, No...emhh....takhle... Já... Ach seru na to!"

,, Prostě..."

(Teď bych doporučila si k tomu pustit písničku nahoře)

,, Několik let jsem chodil ulicemi, aniž bych chtěl někoho poznat. Nebyl zde nikdo, kdo by mi stál za povšimnutí. Ale najednou se však objevil anděl, kterému jsem pohlédl do těch krásných oceánových očí a celý jsem se rozechvěl. Hned jsem věděl že potřebuju vědět každé jejich tajemství. Mé srdce bylo v tu chvíli moc šťastné a po dlouhé době mu zase nic nechybělo.
Tím andělem si byl Ty, Lou. Konečně jsem přišel na to co mi v mém životě tak chybělo. Ty. Strašně moc jsem se chtěl každé ráno vzbudit vedle tebe. Líbat ty tvoje malinové rty. Chtěl jsem aby si byl můj.

Nakonec se to se to splnilo. Slíbil si mi že semnou budeš navždy, nikdy mě neopustíš. Ale pak to auto..a-a.. ty si zapomněl. Zapomněl si úplně na všechno.
Já blbec to hned po týdnu vzdal.

Vzal Williama a odstěhoval se.
William. Jediná věc nebo osoba která mi po tobě zbyla. I když ne biologicky. Nějak jsem v duši doufal, že ho to bude táhnout k tobě, proto když mi jednou řekl že o tobě ví tak jsem tě začal sledovat. Za celých těch několik let jsem tě nepřestal milovat.

Ale to už je všechno jedno. Promiň že jsem tě sledoval. Promiň že jsem nějak doufal že si vzpomeneš. Promiň za to že tě miluju...." dořekl jsem svůj proslov a čekal na odpověď.

Ale místo odpovědi jsem dostal jeden sladký polibek který mi tak strašně chyběl....

*************************

Tak tohle je úplný konec...
Jestli teď brečíš, neboj nejsi jediný. Já taky...

Nejdřív jsem přemýšlela jak to ukončit. Happyend nebo snad tragický konec? Nakonec jsem zvolila takový otevřený konec a myslim si že jsem udělala dobře.

Tahle kniha vlastně absolutně nedává smysl ale i přesto ji mám ráda.

Nad pokračováním jsem samozřejmě přemýšlela ale nechám to být. Je to přeci docela hezký konec ne? Louis si vlastně nakonec vzpomenul ne? Dobře, sama mám takovýty otázky typu: Co když si pamatoval celou dobu? Kdy si vzpomenul? Atd. Ale na tohle nemá nikdo odpověď.

Ani já.

Doufám že jste si to užívali jako já. Nechápu jak jsem to mohla dokončit. Nikdy jsem nic nedokončila.

Zrovna mi tady jede ta písnička co je na hoře a mám chuť se začít třást, protože to k tomu tak sedí.

Doufám že to není poslední Larry kniha co jsem dokončila. I když už nejsem v tomhle fandomu. Budu stále psát. I klidně Larryovky.

To bude přeci jen všechno.
Tohle je tak strašně dlouhý příběh že bych tu mohla být ještě 5 let lul.

Mějte se! A nezapomeňte, nikdy se nevzdávejte!!

-Nexxie <3