The Fuc*ing Fa*e World

xvii. Janny

I přesto, jak moc jsem chtěl Jamese vidět, jsem ho ghoustil. Zbytek víkendu byl přede mnou. Nebyl jsem si jistej, jestli s nim zvládnu komunikovat, když mám v sobě takovej bordel.
Musím uznat, že o komunikaci se snažil dobře, netrvalo sice dlouho než mu došlo, že nejspíš neodepíšu, a tak mi jen ve fotkách posílal hlavní části dne. Bylo to docela milí, ale nepomáhalo to. Neměl jsem sílu na to si to nezobrazovat, byl jsem příliš zvědavej. Poslal mi fotku kocoura, oběd, svoje podklady k maturitě a návrhy na absolventku. Mezi fotkama se ptal na mě. Jestli mám oběd a chuť k jídlu, vypsal mi suroviny co jsou dobrý na žaludek. Poslal web o novinkách z aktuální sezony mý oblíbený hry. Nečekal odpověď, teda podle mejch domněnek. Já měl za to že vyčkává na můj další krok, aby věděl že se nesnaží zbytečně. Kéž bych na tu otázku znal odpověď.

Noc byla ještě mladá a já jsem tohle všechno utápěl v medovině. Podnik, se pomalu začal plnit lidma a alkohol pomalu plnil svou roli. Nemyslet, to je to co teď potřebuju. Vyčistit si hlavu od všech těch sraček, který mi zasahujou do života.
Gestem ruky jsem odehnal obraz Jamese, který se mě už pár dní snaží vytáhnout ven, já ho úspěšně ignoruju a snažím se urovnat všechny ty nesmysly v mý hlavě, který tam vytvořil.

Snažil jsem se soustředit na Janny přítomnost. Po dni strávený na společný práci k maturitě jsme tohle potřebovali oba. Jen nezávaznej pokec a vypnout hlavu. Neměla zbytečný otázky na který jsem nechtěl odpovídat, ale zato spoustu spekulaci a nápadů kterejm jsem se mohl smát.
„Hele třeba ty teroristi. Podle mě jsou úplně blbý. Když chtěj zabíjet lidi ve velkym proč nejdou do metra k eskalátorům a nezačnou je střílet tam. Vic co, porad ty schody jedou nahoru, tak nemaj kam utyct" vyprávěla s hranou vážnosti a ja na to neměl co říct. Ta holka byla prostě střelená. To byly její typický úvahy, který mě dokázali odtrhnout od mejch myšlenek.
„Ne kecám, to jsem nevymyslela, jednou se mi to zdálo."
„No já nevím co je lepší varianta, třeba se ti ten sen snažil něco naznačit." I když nepotřebovala odpověď, snažil jsem se její monolog trošku narušovat, aby věděla, že vnímám.

Jenny byla vlastně takovej anděl. Přestoupila k nám na konci třeťáku takže jsem jí ani neznal. Což byla výhoda, jelikož ona neznala mě. Asi kvůli tomu neměla problém se mnou utvořit duo k závěrečný práci. Naprosto mi ta spolupráce vyhovovala. Já sem dělal návrhy a texty, ona to dávala do programu, dodělávala grafiku a starala se o věci který mi nikdy nešly. Docela jsme se doplňovali. Nebylo to poprvý co jsme spolu mluvili, ale nevím jestli se o prohození pár vět, dá říct komunikace.

Jelikož bydlela blíž k baru, a já měl aspoň něco na žíle, nechtěl jsem odmítnout nabídku na přespání. Bydlela ještě s rodičema, před kterýma jsem přesvědčivě hrál jak jsem střízlivej. Absolutně jsem nevnímal a točila se mi hlava, na záchodě jsem zvracel do tý doby než pro mě Janne přišla. Vystresovalo mě to ještě víc, ale očividně věděla co dělá.
Nechala mi ručník a čistý hadry v koupelně , helicid s aspirin na stolku u postele. Dala mi studenej ručník na hlavu, nechala mě spát u sebe v posteli a sama spala na zemi.

Když jsem se trochu uklidnil a stabilizoval, byla už jedna ráno. Měl jsem za to že usnula, když prolomila ticho. "Proč vlastně nejedeš na ten výlet s náma?"
Trochu mě ta otázka zaskočila, protože to bylo úplně mimo mísu. "Ani nevím, nikdy jsem nejezdil na školní akce."
„Myslím, že by si měl jet, bude to sranda. Plus tam tentokrát bude i Áčko"
„Já nevím co je na nich skvělýho, vždycky když máme společný hodiny jsou hrozný. Samí blbci"
„Děláš jako kdyby u nás jich nebylo požehnaně" Zasmála se. Vedla konverzaci schválně abych myslel na něco jinýho. Bylo vidět, že je unavená a nepřetržitě zívala.
„To jo, ale na ně už jsem zvyklej." Chvíli jsme ještě probírali lidi ze školy. Jamesovi jsme se oba záměrně vyhýbali, nějak jsem tušil že ona tuší. Chtěl jsem jí nechat spát, musel jsem se vymluvit na to, že mi není okay. Nechtěl jsem aby se kvůli mě přemáhala.
"Ten výlet si rozmyslím" Prohodil jsem ještě do ticha a v šeru viděl její spokojenej úsměv. Zpětně jsem tomu nevěřil, že se o mě postarala. Tohle bylo snad naposled co sem udělal tak nezodpovědnou věc.

Ráno bylo chladný, já zpomalenej a Janne nevyspaná. Nesnášela rána tak jako já. Odmítnul jsem snídani a usrkával kolu. Čekal jsem než pro mě Matt přijede. Není to zrovna stabilní kámoš, ale je na něj spoleh. Rozhodně jsem se necejtil na cestu metrem, na sobě jsem měl Janny infantilní tričko a stále jsem se trochu motal. Na hlavě jsem měl rozcuch, kterej rozhodně nepatřil k těm klasickejm filmovejm sexy rozcuchům po ránu. To však neplatilo ani o Janne která připomínala tak trochu nasranou čarodějnici.
Slíbil jsem jí že jí to tričko vrátím až z něj dostanu svoje DNA. Na což ani neodpověděla a nedočkavě sledovala kávovar. Vzala hrneček do ruky, nasála kávovou vůni a během tý vteřiny, jako by zmizel její absťák.