The Fuc*ing Fa*e World

iv. James

Jako by viděl skrz mě a moje duše se mu v těch očích odrážela. Hlubinná temnota, kterou jsem v sobě křečovitě svíral.

Místo pozdravu jsem ho sjel od hlavy k patě, byl jsem mile překvapen, jelikož měl tričko s potiskem NEFFEX. Musím podotknout, že jeho hudba je vážně skvělá. Bílý tričko doplňovali černé kalhoty a vansky.

„Jak si na mě vůbec dostal kontakt?" zeptal jsem se jako první, jelikož mě zajímalo, jestli je fakt stalker nebo jen náhodou narazil na můj profil.

„Sany mi ho dala, doufal jsem, že ti to nebude vadit, když jen tak napíšu"

„No né, že by mi to vyloženě vadilo, ale nejsem nějak extra společenský."

„V tom případě můžeme vynechat společnost a jít do osamocených uliček města."

Mluvil tak vyrovnaně s ledovým klidem v hlase a já měl ten uspokojující pocit společnosti, která mé osamělé duši chybí. Něco jako mít po boku přítele se, kterým si rozumíte, až na to že tohle byl ten věčně nabubřelej debílek.

„To zní jako by si mě chtěl v nějaké té uličce zabít."

„No i když myslím, že by mi to s mým postavením prošlo, v plánu to opravdu nemám." Docela se bavil a mě přišlo, že po dlouhé době si s někým rozumím, jak nepřirozené a zároveň příjemný pocit.

„A jsi si jistý, že chceš chodit po městě takhle na večer?"

„Kdybych si nebyl jistý, nebyl bys tu a k tomu se říká, že noční město je nejhezčí, No tak, já vidím, že z toho nejsi nijak nadšený, očividně o moji přítomnost moc nestojíš, ale když už jsi přišel ~"

„Bože... nesnáším lidi jako ty." Prohodil jsem, když jsem byl poražen a už si v hlavě mapoval cestu kudy se vydáme. To mi bylo ale stejně k hovno, jelikož nás vedl on.

„Jako jaký lidi?"

„Všechny!"

Dříve nebo později si uvědomíme, že životem nelze proplouvat sám, bez jediné duše, které jde důvěřovat, scvokli by jste z toho, ale co ti kteří nemají přátelé a cítí se osamoceně... Dříve nebo později někdo tedy přijde a postará se o nás, věřím v to , že každý máme takového mecenáše, který nás vezme pod vlastní křídla a bude nás krmit takzvanou přátelskou láskou, které se časem nebudete moct nabažit, tak do vašeho života začne proudit více přítel a lásky, ale nepřežeňte to a vybírejte moudře lidi, které pouštíte do svého, života, protože ne všichni jsou věrohodní, každý se vám nemusí odvděčit příjemným způsobem.

Město je poněkud malé, avšak bych nevěřil, že ho za jednu noc stihneme projít skoro celé. Procházeli jsme se po sídlišti, svezli jsme se metrem, viděli školu, potkali pár podniků, v nich páry, mnoho párů, vyprávěl mi o svých bývalých a já jemu o sví rodině a on naopak mě o té své.

Povídali jsme si tolik a já ani nevím, jak ze mě odpadl ten všechen stud a já mu začal líčit svůj život jako nějakému profesionálnímu psychologovi. Ukázalo se, že není takovej za koho sem ho měl, že není tolik ovlivněný společenskou vrstvou, ve který žije. Je docela milej a skvěle se s ním povídá. Byla však znát jeho rozmazlenost a že vždy mě to co chtěl.

Vyprávěl jsem mu o svojí sestře, která má problémy s drogama a klukama. O všem možným, o tom, jak se řezala a já se o tom nemohl nikomu svěřit o rodičích, kteří mě krmí umělou mateřskou láskou. Na tomhle jsme se shodli, i když nám rodiče říkají, jak jim na nám záleží, máme pocit, že to říkají jen z principu, jako by tu byla barikáda, která nás odděluje od pocitů.

On ale naopak ode mě mi mohl vyprávět o svých bývalých, dozvěděl jsem se o tom, jak to zkoušel s holkou, ale že to nebylo ono. Chodili jsme ulicemi města, ve veselí náladě jsme zašli do podniku, abychom zapili to, jak si rozumíme, po dlouhý době jsem cítil pachuť hořkého alkoholu.

Měl jsem pocit pochopení. Přátelství s Jamesem mě nabylo ještě nepoznanou energii. A tak jsem začal poznávat Jamese úplně z jiného úhlu. Vlastně byl úplně jinej než když jsem ho sledovat zpoza svýho notebooku.

Takhle byl o něco snesitelnější. Po pravdě byl docela dost v pohodě.