The Fuc*ing Fa*e World

vi. Cesta

- James –

Byl docela zvláštní. Ty jeho modrý oči na mě hleděli jako bych byl vetřelec v jeho osobním prostoru. Asi nebude jen tak někdo. Vypadá na komplikovanou osobnost. Na dost pěknou komplikovanou osobnost. Ze začátku mohl být dobrou děvkou na dnešní noc, ale po čase stráveném společně s ním mám pocit, že mi rozumí víc než kdokoli jiný. Stále tu byl sice pud, který mě chtěl dohnat k tomu abych ho svedl.

Zavrhl jsem tu myšlenku, při vědomí, že máme být spolužáci a teď z jeho strany asi dobří přátelé, je pravda, že jsem mu začal říkat věci, které nikdo jiný neví.

Stéle tu ale ta nicotná myšlenka byla a sžírala mě jako by nechtěla abych se bránil, hádám, že to bude mým sexuálním půstem, který byl posledních pár dní v Evropě dost znát, i teď jsem dost nervózní a nemohu zastavit ty myšlenky v hlavě. Dal by se vůbec svést? Hrál jsem si s tou myšlenkou, až to přešlo k představám.

„Bože to bych si nechal líbit" prohlásil jsem omylem nahlas, když jsem se dostal k tomu, jak mi ho kouří. Taylor ke mně jen s tázavým pohledem zvedl oči. Tím zastavil můj myšlenkový výlet. Nepřišlo mi, že jsme tak seděli tak dlouho, ale on už byl zlitej pod obraz. Pil už několikátou sklenku griotky, ale nenapadlo by mě, že mu stačí takhle málo.

„Bože ty si amatér Taylore."

„Já~ jsem v pohodě." Drmolil mezi pauzama škytavky.

„Myslel jsem, že vydržíš víc. " S těmi slovy jsem se zvedl, vzal ho kolem ramen a pomohl mu na nohy. Nechal jsem na stole několik stolek a pomalu se vydával ke dveřím.

U dveří jsem se ještě ohlédl a díval se na ty divný existence, který hleděli na mého opilého kamaráda ukázkovým rape facem. Hromádka neštěstí, vybízející se takhle všem podivným existencím v baru, nebude to jeden úchyl, který by byl schopný vzít si ho teď do postele a ojet ho, aniž by o tom věděl. Je mi ho docela líto. Vlastně je to asi moje chyba. Co jsem chtěl sakra dokázat tím, že nějakýho asociála opiju v zašlým baru? Nu, pravdou je, že se opil sám, já ho nenutil.

Nadechl jsem se příjemného čerstvého vzduchu a vydal se směrem k náměstí s Taylorem, kterého jsem podpíral, aby nespadl na špinavou, kamennou cestu.

„Kam to jdeme?"

„Sám nevím. Není tady nějaký hotel poblíž, kam bychom se mohli uklidit?"

„Kde vůbec jsme?"

„Zrovna teď? Podle támhleté cedule na náměstí OSN."

„Jdi dva bloky rovně a pak zahni do Tronský uličky, tam bydlím."

„Nemyslíš, že je trochu brzo na to, aby si mě bral k sobě domů?"

„Ty to máš trochu pomíchaný. Já neberu tebe k sobě, ale ty bereš mě ke mně. Jasný?!" Zasmáli jsme se nad větou, která nedávala moc smysl, a přitom by díky ní mohl učit na filosofický fakultě.

Cestou jsme potkali víc než dost pobudů, snažil jsem se přidat do kroku. Taylor mi to, ale vůbec neulehčoval. V neosvětlených částech ulice se na mě nalepil, jako by věřil, že zrovna já ho můžu zachrání před tou temnotou, která nás obklopuje.

„To je ono. " Ukázal na vchodové dveře k bytovce. Dřevěný zdobený portál v renesančním stylu jsem nijak nezapadal. Špinavé sídliště vypadalo klidně. Zvedal se mírně vítr a několik stromů v okolí se pod jeho náporem rozechvělo. Ale nejen ty. Také Taylor, tisknoucí se ke mě, a vypadající čím dál víc jako hromádka neštěstí, se zachvěl. Ušklíbl jsem se nad tou trapnou situací a vývojem událostí, až sem zabrouzdal k tomu, co jsem dělal před tímhle vším.

Je to pár hodin, co jsem se vrátil z Evropy. Po tom, co jsem tam strávil pár měsíců, mezitím co se provalilo, že jsem gay, chtěl jsem se vrátit zpatky. Nešlo to přesně podle mých plánů, jelikož jsem si na to musel dobrý další měsíc počkat, a teď budu muset dodělat školu tady.

„Už mě můžeš pustit," promluvil Taylor, a tím rozbil celý můj výlet do minulosti.

„No, když jsem tě dostal až sem, pomůžu ti aspoň do schodů, tak se nekaboň a pojď. Jaký patro?"

„Třetí," utrousil a vydal se vstříc schodům.

Už v mezipatře hledal klíče, které se následně snažil zasunout do díry. Očividně mu to moc nešlo. Vážně k smíchu. Ten fakt nebude aktiv. Stoprocentně.

„Ty seš neschopnej. Ukaž, když neumíš ani strčit klíč do díry, udělám to za tebe." Vytrhl jsem mu klíče z ruky, odemkl, vešel, nic těžkýho.