Obsessed - D.R.

1.kapitola - Úvod

Dnes je ten den na, který jsem čekala celé dva měsíce. Prázdniny v oblibě zrovna nemám, připadají mi celkem zdlouhavé a nudné. Kamarády docela postrádám, a když už se nějací najdou, nebydlí zrovna poblíž.  V rodičích nemám vybudovanou dostatečnou důvěru, která by mi dovolovala si vyjít s kamarády na celý den někam daleko. Bydlím totiž na samotě.  Jen já a rodiče, ale musím uznat, že mám aspoň dostatečný klid, který mi vyhovuje. Ležela jsem na podlaze mého pokoje a hleděla jsem do stropu, jako kdyby tam bylo něco zajímavého. Byla jsem tak moc zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani neuvědomovala, že je čas vyrazit.

,,Milly!"

Zvolal ženský hlas s důrazem. V tu chvíli jsem sebou škubla a vrátila se zpět do reality. Rychle jsem se zvedla ze země, seběhla schody a byla co by dub u svých rodičů.

,,jsi snad hluchá? Volala jsem na tebe minimálně třikrát"

Povzdychla si má matka. Pouze jsem sklopila pohled ke svým botám, které jsem si záhadně rychle obula, když jsem běžela z pokoje ke hlavním dveřím domu. Tam už na mě čekali rodiče s kufrem v ruce.

,,dej nám ruku"

Pousmál se na mne otec. Pevně jsem chytla ruky otce a matky. Věděla jsem, co mě čeká. Z přemisťování mi bylo špatně, ale to skoro každému, kdo si tím prošel. Aspoň to mě lehce utěšovalo. Matka ještě pevněji uchopila mou ruku a pokývla na otce s náznakem, že jsme připraveny. Jakmile matka pokývla, na pár sekund jsem pocítila nepříjemný pocit připomínající závraťe. Lechtání v podbříšku ustálo a já věděla, kde se nacházím. Stála jsem na nástupišti devět a tři čtvrtě.

Naposled jsem se objala se svými rodiči a s kufrem v ruce nastoupila do vlaku. Rozhodla jsem se najít své kamarády, Kate a Cedrica. Kate je má nejlepší kamarádka zároveň i spolubydlící, která se se mnou pokusí přežít už čtvrtým rokem. I přes všechny hádky, kterými jsme si prošli a že jich nebylo málo, si vždy k sobě najdeme cestu. Nějak spolu vycházet musíme. Cedric si ke mně našel cestu už ve vlaku, když jsem jela poprvé do bradavic. Nevěděla jsem co mě čeká a právě zmiňovaný chlapec mi se vším pomohl.

Snažila jsem se tedy nalézt své kamarády a proto jsem opatrně nahlížela do všech kupé. Moc studentů se v lokomotivě ještě nenacházelo a proto to bylo jednodušší než kdykoliv jindy.

Když už jsem konečně zahlédla své kamarády, rozrazila jsem dveře a vrhla se jim kolem krku. Tak moc mi chyběli.

Na cestě do Bradavic jsme probrali vše možná témata se svými přáteli. Konečně jsem si mohla s někým pořádně popovídat. Měla jsem z toho radost.

Vystoupila jsem po třech hodinách z vlaku se zavazadlem v ruce. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla nespočet nových tvářiček, které zářily štěstím. Hagrid jako vždy na prvňáčky čekal se svítilnou v ruce u vstupu do lesa, který vede ke hradu. Na studenty vyšších ročníků čekaly kočáry a právě tam jsem se s Kate a Cedricem vydali.