defenceless || larry stylinson

prolog\

Zrovna jsem stál u okna našeho bytu a vyhlížel svého přítele Nicka. Dnes se měl vrátit z týdenního pobytu někde na chatě, vlastně si už ani nepamatuju kde přesně, na kterém byl se svými přáteli. Mě s sebou nevzal, prý bych ho pouze rušil, což jsem samozřejmě nechtěl. Nick takto často odjížděl, nebylo to nic nového, ale mně se po něm vždycky tolik stýskalo. Už jsem se nemohl dočkat, až mu skočím do náruče a vtisknu mu polibek na rty.

Prsty jsem střídavě klepal o okenní rám z nedočkavosti a pozoroval silnici, na které dopadaly kapky deště. Bylo poměrně deštivé období, i přesto, že bylo jaro. Nevadilo mi to, miluju déšť, pokud teda není bouřka, tu rád nemám. Většinou si zalezu pod peřinu a snažím se usnout, když chci jít totiž za Nickem, odstrčí mě se slovy, že je to jen pitomá bouřka a ať se přestanu chovat jako malé děcko.

Z myšlenek mě vyrušil až zvuk pneumatik, brzdících na zapršené ulici. Na tváři se mi hned objevil velký úsměv a rychle jsem doběhl ke dveřím, kde už jsem nedočkavě přešlapoval a nemohl se dočkat, až vejde můj přítel.

Po chvilce se dveře přece jen otevřely a já spatřil Nicka spolu s jeho přáteli. Do bytu se dostal pach cigaret a alkoholu, ale to bylo to poslední, co mě v tuto chvíli zajímalo.

,,Nicku!" Vykřikl jsem nadšeně a skočil Nickovi kolem krku.

,,Čau Louisi." Odvětil lhostejně Nick. ,,Počkejte na mě v obýváku, v ledničce jsou nějaké piva." Řekl směrem k partě svých kamarádů a se svou taškou se vydal do ložnice.

Já ho následoval a spokojeně jsem se usmíval. Konečně je tady.

,,Jakpak ses měl?" Zeptal jsem se zvědavě a svalil jsem se na naši manželskou postel.

Nick mě odbyl tím, že to bylo fajn, a začal se přehrabovat ve skříni. Chtěl jsem ho potěšit a taky upoutat nějakou jeho pozornost, takže jsem si stoupl před něj a přitiskl se na jeho hruď.

,,Říkal jsem si, že by to bez tebe tvoji kámoši mohli chvíli vydržet, a my bychom se mohli chvíli zabavit jen spolu, co ty na to?" Řekl jsem koketně a svou ruku jsem položil na jeho poklopec.

Neměl jsem chuť na sex, ale chtěl jsem Nickovu pozornost. Abych se alespoň na chvíli cítil milován.

,,Nechovej se jako děvka, Lewisi." Odstrčil mě Nick. ,,A nachystej nám večeři." S těmito slovy opustil ložnici.

Naprosto zaskočeně jsem zíral na dveře. Vidí mě po týdnu a řekne tohle? Cítil jsem se příšerně. To se mu už nelíbím? Už ho nepřitahuju? Co to s ním je? Vždyť ještě předtím než odjel po mně chtěl sex pořád. Teď jsem se opravdu cítil jak děvka. Tak moc jsem se na něj těšil a on udělá tohle.

Zničeně jsem prošel kolem obýváku, kde jsem slyšel hlasitý smích Nicka a jeho přátel. Potřeboval jsem na vzduch. Vyběhl jsem z bytu na mokrou ulici, načež na mě začaly dopadat ledové kapky deště. Nevadilo mi, že jsem jen v ponožkách a pravděpodobně budu do minuty úplně promočený. Zvedl jsem tvář k obloze a nechal kapky deště stékat po mé tváři. Nebo to byly slzy? Asi oboje.

Je tohle opravdu to co chci? Jsem vůbec šťastný? Proč nad tímto vůbec přemýšlím? Vždyť nemám ani na výběr, Nemám rodinu, přátele, prostě nic. Mám jenom Nicka. Jak on sám říkal, kdybych od něj odešel, stejně by mě nikdo nechtěl. Podle jeho slov můžu být rád, že se mnou vůbec je. A taky že rád jsem. Měl bych být rád.

,,Louisi!" Uslyšel jsem Nicka volat mé jméno. Rychle jsem se otočil a viděl, jak za mnou běží. ,,Co tu kurva děláš? Vždyť prší. Pojď domů, jo? Sorry, že jsem byl tak nepříjemný, jsem jen unavený z té cesty." Povzdechl si a zvedl si mě do náruče.

I přesto, že jsem na něj byl docela naštvaný, jsem ho nakonec objal kolem krku a tvář zabořil do jeho hrudi. Nemohl jsem se na něj zlobit. Nechal jsem ho, aby mě donesl až ložnice, kde mi podal suché oblečení.

,,Omlouvám se..." Posmrkl jsem a pustil se do převlékání.

,,V pohodě. Za pár dní jedu na týden do Londýna kvůli práci a ty jedeš se mnou." Oznámil mi Nick jakoby nic a já vykulil oči.

,,Vážně?" Vypískl jsem nadšeně. Nechtěl jsem být zase další týden bez Nicka, i přesto, jak se ke mně někdy choval. Navíc jsem v tomto bytě byl neustále, neměl jsem žádné kamarády, se kterými bych mohl trávit čas venku.

,,Jo. Teď jdi spát." Přikývl Nick a opustil ložnici.

Doufal jsem alespoň v nějakou pusu na dobrou noc, ale ono nic, ani pohlazení. Za tu dobu už bych si mohl zvyknout na jeho ledové chování. Nakonec se mi ale i přes hlasitý smích Nicka a jeho přátel podařilo usnout.

☾

tohle byl tedy prolog k nové knížce, snad se vám bude příběh líbit <3
kapitoly ale asi nebudou vycházet tak často, jelikož mi psaní trvá déle, takže se za to předem omlouvám

přeji hezký zbytek dne <3