defenceless || larry stylinson

he loves me\²

Na náš hotelový pokoj jsme dorazili až k večeru, a já za celou cestu neřekl ani slovo, což Nickovi zřejmě vyhovovalo, jelikož si celou dobu s někým dopisoval. Oba jsme už leželi v posteli a rozsvícená byla pouze jeho stolní lampička. Já k němu byl otočený zády a rozhodl se ten nepříjemný pocit prostě zaspat, i když se mi to moc nedařilo. Neustále jsem musel myslet na to, že mě Nick pravděpodobně podvedl.

Mírně jsem pootočil hlavu a viděl, jak se nad zprávami neznámého člověka usmívá. Taky jsem si nemohl nevšimnout jeho boule v kalhotách. Dokázal jsem si živě představit, co si asi píšou. Bylo mi z toho zle.

Otočil jsme se zase zpátky zády k němu, ale po pár minutách jsem ucítil dotek na mém boku. V první chvíli jsem byl zmatený, ale když se Nickova ruka přesunula na můj zadek, došlo mi, o co tu jde. Tohle bylo to poslední, na co jsem měl momentálně náladu. Odsunul jsem se od něj a doufal, že toho nechá, ale on si mě prudce přitáhl k sobě a začal mě líbat. Jeho polibky byly vždy tak hrubé a kousavé, bez náznaku jediného citu.

Já mu ale hned uhnul, jelikož jsem s ním momentálně spát rozhodně nehodlal, což se mu nelíbilo. Chytil mě pod krkem a znovu mě začal líbat, přičemž mi hrubě mačkal zadek. Bolelo to a rozhodně mi to nebylo příjemné. Nechápu, jak se mi mohl za takovou chvíli tak moc zhnusit.

,,Nicku, nech toho, nebudu s tebou teď spát." Snažil jsem se ho ze sebe shodit, ale on byl moc silný.

,,Drž hubu a neodmlouvej." Odsekl a začal mi stahovat kalhoty.

,,Slez ze mě! Řekl jsem, že nechci!" Vyjekl jsem trochu hlasitěji a začal jsem kopat kolem sebe.

,,To je mi u prdele, seš můj přítel, takže tě můžu ojet kdy jen budu chtít, tak zavři hubu, nebo ti tam nacpu moje péro." Zavrčel rozzlobeně a hrubě mi zacpal ústa rukou, abych nemohl křičet.

Vytřeštil jsem oči a ze všech sil se snažil kopat kolem sebe, abych ho ze sebe dostal. Bylo mi z něj zle, takto se nikdy nechoval. Rozhodně s ním teď spát nebudu. Nakonec mě něco napadlo a hned jsem to taky provedl. Zakousl jsem se do ruky, která zacpávala má ústa, načež Nick sykl bolestí a trochu se odtáhl. Toho jsem využil, sebral jsem veškerou svou sílu a odstrčil jsem ho vedle sebe. Okamžitě jsem se zvedl a vyběhl z našeho pokoje.

Zaběhl jsem na nejbližší toalety a snažil se nebrečet, i když mi to moc nešlo. Spravil jsem si kalhoty a rozdýchával to, co se právě stalo. Vždyť se mě v podstatě pokusil znásilnit, kdybych neutekl, vyspal by se se mnou i přesto, že jsem řekl ne.

Po pár minutách mi ale došlo, že utéct z pokoje nebyl dobrý nápad. Zaprvé nemám kde spát a zadruhé na mě bude ještě naštvaný. Nechtěl jsem, ale musel jsem se vrátit do pokoje a omluvit se. Nějakým způsobem jsem se za to všechno cítil špatně, i když jsem k tomu asi neměl důvod.

Nerozhodným krokem jsem se nakonec přece jen vydal zpátky do mého pokoje. Byl jsem fakt unavený, potřeboval jsem se vyspat a na záchodech jsem rozhodně spát nehodlal. V hlavě jsem si už chystal omluvu, kterou Nickovi povím, aby na mě neřval a nechal mě normálně spát.

Po otevření dveří jsem ale kompletně ztuhl. Spatřil jsem Nicka a nějakého kluka, kterého jsem neznal, jak si to rozdávají na posteli. V tu chvíli jsem se nedokázal ani pohnout. Do teď jsem doufal, že se v tom letadle přece jen nic nestalo, ale teď jsem si byl jistý.

Nick ke mně otočil hlavu a věnoval mi úšklebek. To byla poslední kapka. Prudce jsem zabouchl dveře a rozběhl se přes chodbu hotelu neznámo kam. Z očí mi tekly proudy slz a já nedokázal pochopit, proč mi tohle udělal. Bylo mi jedno kam běžím, hlavně jsem potřeboval být co nejdál od něj.