defenceless || larry stylinson

call\⁵

Louiho pohled

Ráno jsem se probudil zase v té hřejivé náruči. Pomalu jsem otevřel oči a cítil se o dost lépe. Už Nicka pravděpodobně nikdy nebudu muset vidět, byl to skvělý pocit.

Zvedl jsem hlavu z Harryho hrudi a podíval se mu do tváře. Vypadal tak klidně když spal, na rtech měl malý úsměv a pevně si mě držel u sebe. Byl nádherný.

Nevěděl jsem co teď bude. Nechá mě u sebe bydlet? Nedivil bych se, kdyby nenechal. I tak jsem v to ale doufal. Neměl jsem kam jít a s ním jsem se cítil bezpečně.

Uvědomil jsem si, že na něm ležím celou váhou. Připadal jsem si těžký, tak jsem se opatrně snažil dostat z jeho sevření, abych ho neprobudil, ale to se mi nepovedlo. Harry pomalu otevřel oči a když mě spatřil, usmál se.

,,Přeji dobré ráno." Řekl svým ranním chraplákem a uvolnil sevření kolem mého těla. Na to, že jsme se neznali ani týden, se mě možná až moc dotýkal, ale že by mi to vadilo? Ne.

,,Dobré ráno." Lehce jsem se z této blízkosti začervenal a posunul se vedle něj, abych ho nezatěžoval svou váhou. ,,Předtím, než cokoliv řekneš, ti chci neskutečně moc poděkovat za vše, co jsi pro mě za poslední dny udělal, ani nevíš jak moc si toho všeho vážím. Taky děkuju za to, že jsem tady mohl přespat, ale už tě tu nebudu dál otravovat, takže-"

,,Počkej, cože? Ani trochu mě neotravuješ, co to povídáš? Myslel jsem.. samozřejmě jen pokud chceš.. že budeš bydlet u mě. Stejně si myslím, že nemáš kam jinam momentálně jít, a já budu moc rád, když v tomto bytě nebudu muset být sám." Přerušil mě Harry a já vykulil oči.

,,To myslíš vážně?" Zeptal jsem se překvapeně.

,,Ano, myslím. Vůbec se neznáme, to přiznávám, ale lepší, než se vrátit k tomu kreténovi, ne?" Podle jeho tónu hlasu šlo poznat, jak se mu Nickovo jméno hnusí, že ho ani nechce říct.

,,Wow, děkuju ti. Jsi má záchrana." Usmál jsem se. ,,Ty Nicka znáš? Když jste se potkali, řekl tvé příjmení, takže..." Musel jsem se na to zeptat.

,,Bohužel ho znám. Mám s ním ne zrovna hezkou minulost." Při té vzpomínce se otřásl.

,,Nick byl.. vy jste spolu..." Bylo mi blbé se na to ptát.

,,Ne, panebože jen to ne." Zasmál se. ,,S Nickem jsem nikdy nic neměl, kdysi jsme bývali přátelé, ale to je vše."

Cítil jsem se trochu trapně kvůli tomu, že jsem se na to ptal. ,,A proč už nejste?"

,,Ehm.. to je na dlouho, jednoduše jsem zjistil co je zač." Vysvětil vyhýbavě. Zřejmě o tom fakt nechtěl mluvit a já mu nechtěl neustále pokládat dotěrné otázky. Na něco jsem se ale ještě zeptat musel. ,,Ten kluk.. když jsem šel za tebou, potkal jsem ho u dveří..." Ani jsem nevěděl na co se vůbec ptám.

,,To byl Niall. Je to můj nejlepší kamarád už od dětství, beru ho jako svého bratra. Měl jsem tam s ním sraz, neviděli jsme se půl roku kvůli tomu, že jsem byl pracovně v Manchesteru." Odpověděl Harry na mou nezodpovězenou otázku.

Takže to jeho přítel nebyl. Nevím proč, ale nějakým způsobem mě to potěšilo.

,,Když jsi ho viděl po půl roce, proč jsi šel za mnou?" Nechápal jsem.

,,Řekl mi, že na chodbě potkal nějakého kluka, a když mi tě popsal, poznal jsem, že jsi to ty. Budu mít ještě dost příležitostí se s ním vidět." Odvětil Harry. ,,Fajn, konec mluvení o zbytečnostech. Co bys řekl na smažená vajíčka se slaninou?"