defenceless || larry stylinson

beautiful\⁶

Když jsem se konečně vybrečel, Harry se mi omluvil a řekl, že si musí vyřešit nějaké papíry do práce, což jsem naprosto chápal. Sám jsem si teda sedl do obýváku a začetl se do nějaké z knih, co tu Harry měl.

Cítil jsem se o dost lépe. S Harrym jsem měl neustále pocit, že jsem v bezpečí. Slyšet po tom všem Nicka, pro mě bylo dost stresující, ale díky Harrymu mi bylo fajn. Mrzelo mě, že musel jít pracovat. Nejraději bych s ním trávil každou minutu dne. Právě tohle byl můj problém. Stačilo, aby někdo projevil jen trochu zájmu a já mu naprosto podlehl.

Ze čtení mě ale vyrušil zvonek u dveří. Docela jsem se lekl, ale Harryho kroky na chodbě mě uklidnily. Slyšel jsem nějaké tlumené hlasy a po pár minutách se otevřely dveře, ve kterých stál Harry s tím blond klukem z hotelu.

,,Ahoj, jsem Niall, moc rád tě poznávám." Přátelsky se usmál blonďák.

,,A-ahoj, Louis, já tebe taky." Vykoktal jsem zmateně.

,,Niall mi donesl tašky z hotelu, které jsem tam nechal. Chvíli tu zůstane, jo?" Oznámil mi Harry.

,,J-jo, jasně." Přikývl jsem hned. ,,Já budu asi v ložnici, abych vás nerušil." Dodal jsem, vzal jsem si rozečtenou knihu a chytal se opustit místnost.

,,To nemusíš, klidně zůstaň. Rozhodně rušit nebudeš, spíše naopak, rád bych tě poznal." Zastavil mě Niall.

,,Pokud chceš, tak tu s náma klidně buď. Budu rád." Přidal se k němu i Harry, což mě přesvědčilo.

,,Tak dobře..." Řekl jsem nakonec a trochu nervózně jsem přešlápl.

,,Copak čteš?" Zeptal se kudrnatý, když si všiml knihy v mé ruce.

,,P-promiň, měl jsem se první zeptat, ale nechtěl jsem tě rušit a-"

,,V pořádku, nevadí mi to, vem si cokoliv chceš." Přerušil mě Harry a opatrně si vzal knihu z mé ruky. ,,Call me by your name." Přečetl název a já se začervenal. ,,Ta je skvělá, už jsem jí četl dvakrát."

,,To je." Usmál jsem se a on mi jí zase vrátil.

Posadili jsme se tedy kolem proskleného konferenčního stolu a Harry s Niallem začali něco řešit. Zpočátku jsem jen mlčel a poslouchal je, jelikož jsem jim nechtěl skákat do konverzace, ale postupem času jsem se rozmluvil i já. Tohle bylo za tu dobu poprvé, co jsem s Harrym vedl nějakou konverzaci, která byla delší než pár vět.

Čas s nimi utíkal rychle, vlastně jsem ani nečekal, že si s nimi mám tolik co říct. Neustále jsme se smáli a já se v jejich přítomnosti cítil komfortně. Nemohl jsem si ale nevšimnout, jak mě Harry neustále pozoruje. I když mluvil Niall, stále koukal na mě. Už mi to i trošku lezlo na nervy, jelikož jsem si připadal hnusný, a to jak mě zkoumal bylo trochu nepříjemné.

Niall byl skvělý. Překvapivě jsem si s ním hodně rozuměl, byl jen o dva roky starší, zatímco Harry o pět. Byl to typ člověka, který se nebál cokoliv říct a vždy s ním byla sranda, což jsem si hned zamiloval. Zjistil jsem, že jeho největší koníček je jídlo, což na něm vůbec nešlo poznat. Povídal mi historky o tom, co všechno dokázal spořádat a já se opravdu divil, jelikož byl dost štíhlý. Měl ale klučičí postavu, já měl velké množství ženských rysů, jako třeba velký zadek, ženské nohy, hubený pas, boky a v podstatě žádné svaly. Nenáviděl jsem svoje tělo, dlouho mi trvalo si zvyknout na to, že mě viděl Nick nahého neustále.

O Harrym jsem zjistil, ze pracuje jako organizátor svateb a večírků. Měl totiž - podle slov Nialla - až přehnaný cit pro módu, což na něm šlo poznat. Už v letadle jsem si všiml, že má úžasný styl oblékání, hned mě to zaujalo. Navíc jeho šatní skříň o něm dost vypovídala, měl tam více oblečení než kdejaká žena, a to bylo co říct. Pracoval pro nějakou agenturu, jejíž název jsem hned zapomněl, ale stejně to nebylo podstatné.

Kolem osmé večer se jsme si všichni uvědomili, jak rychle se ten čas posunul. Niall se plánoval stavit na hodinu, ale nakonec se to protáhlo na pět hodin. Fakt jsme si rozuměli, Niall mě dokonce stejně jako Harryho na rozloučenou obejmul, což jsem opravdu nečekal. Nebudu lhát, zahřálo mě to u srdce.

Když se za Niallem zavřely dveře, Harry se otočil směrem ke mně.

,,Co by sis dal na večeři?" Zeptal se jemně stiskl mou paži. Bylo to naprosto nepatrné gesto, které ani nic neznamenalo, ale mé tělo na to reagovalo. Nejen to, že jsem v tu chvíli toužil po tom, aby se mě dotkl více, nebo alespoň déle, ale v mém břiše se rozletělo milion motýlů. Byl opravdu krásný, nemohl jsem si pomoct.

,,Cokoliv, to je jedno." Odpověděl jsem hned. Věděl jsem, že ať už uvaří cokoliv, bude to vynikající.

,,Hm.. co takhle palačinky?" Navrhl Harry a mně se rozzářily oči. Miloval jsem sladké. ,,Vidím, že tímto u tebe uspěju." Zasmál se, když viděl můj výraz. Poté vyrazil do kuchyně a já ho následoval, jelikož jsem neměl nic lepšího na práci.

Nějakou dobu bylo ticho. Posadil jsem se a barovou židličku a zaujatě pozoroval, jak vše Harrymu tak skvěle jde. Měl překrásný byt, teprve až teď jsem si ho pořádně prohlédl. Musel vaření opravdu milovat, když měl takto obrovskou kuchyň. Jemu šlo skvěle snad všechno. Celý byt měl perfektně uklizený, zatímco u Nicka byl vždycky bordel a smrad z cigaret.

,,Všiml jsem si, že jsi mě celou dobu pozoroval..." Řekl jsem trochu stydlivě, ale musel jsem vědět proč to dělal.

,,Jo, máš pravdu." Odvětil Harry nezaujatě. Myslel jsem, že se to bude snažit zakecat, ale on to hned potvrdil.

,,Um, nechápu proč." Snažil jsem se z něj postupně dostat vysvětlení.

,,Protože jsi krásný." Řekl tak, jakoby to byla úplně jasná věc.

,,Nejsem." Zavrtěl jsem bez přemýšlení hlavou. Věděl jsem, že nejsem.

V tu chvíli Harry nechal veškeré přípravy večeře a otočil se ke mně. ,,Cože?"

,,Nejsem krásný." Zopakoval jsem svá slova.

,,Proč něco takového říkáš?" Vypadal dost zmateně.

,,Protože je to pravda." Pokrčil jsem rameny. Nick mi to hodně často připomínal. Nikdy jsem si nepřipadal nějak zvlášť krásný, ale podle slov Nicka jsem krásný rozhodně nebyl. Často mi opakoval, že nemá ani smysl od něj odcházet, jelikož o někoho jako já by nikdo neměl zájem. Časem jsem se prostě s tím vším smířil.

,,To ti řekl ten idiot, že?" Po chvíli mu to došlo.

,,Nick mi to opakoval často, abych prý neměl falešné naděje o tom, že bych si mohl najít někoho jiného než jeho, když vypadám takto." Vysvětlil jsem mu a sklopil jsem hlavu.

,,Nick je neskutečný manipulátor, vždycky byl. Louisi, poslouchej mě..." Harry došel až ke mně, mezi dva prsty vzal mou bradu a hlavu mi nadzvedl tak, abych se mu díval do očí. ,,Tomu kreténovi šlo jen o to, aby si tě udržel u sebe. Byla to pouze manipulace. Chtěl, aby sis myslel, že on je tvá jediná naděje, ale není. Jsi nádherný. Jsi ten nejkrásnější kluk, jakého jsem kdy potkal. Bože, vždyť..." Na chvíli se odmlčel a jeho pohled se na přesunul na mé rty. ,,Jsi dokonalý, už v letadle jsi mě zaujal. Prosím, už nikdy neříkej, že nejsi krásný." Dokončil svůj menší proslov, odtáhl se ode mě a pokračoval v chystání večeře.

Vůbec jsem nevěděl co říct. Zíral jsem na něj s pootevřenými rty a vstřebával slova, které jsem právě slyšel. Někdo jako on si myslí, že jsem krásný? Nedokázal jsem tomu uvěřit. Vždyť to on je naprostý bůh krásy, myslel jsem, že mu mě bylo jen líto a proto mě vzal od Nicka. Nic takového mi v životě nikdo neřekl. Nick mi nikdy neřekl, že jsem krásný, vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem tyto slova slyšel naposledy, pokud je vůbec někdy někdo řekl.

Věděl jsem, že slovy nedokážu vyjádřit to, jak moc jsem mu za tohle byl vděčný. Došel jsem tedy k němu, protáhl jsem se pod jeho rukama a své paže mu obmotal kolem pasu. Se zavřenýma očima jsem se k němu přitiskl a zaposlouchal se do tepu jeho srdce.

Harry už podruhé nechal veškeré práce a objetí mi opětoval.