defenceless || larry stylinson

best friends\⁴

Jelikož byl Nick v práci a já nemohl ven z pokoje, celý den jsem se jen válel v posteli a přemýšlel. Náš vztah byl na tom teď opravdu špatně a já začal pochybovat o tom, jestli mě můj přítel stále miluje. Ať už je to jakkoliv, můžu být rád, že mě vůbec někdo chce.

Taky jsem musel neustále přemýšlet nad Harrym. Proč je na mě tak hodný? Když mě objímal, nebo když mi dal polibek na tvář, cítil jsem se úžasně. Možná to bylo ale jen proto, že jsem na to nebyl zvyklý. Nick totiž nebyl takový.

Dal jsem si horkou sprchu, se kterou jsem ze sebe dostal všechen ten stres. Prostě budu muset na Harryho zapomenout a být s Nickem.

Odpoledne už jsem ležel v posteli a četl si knihu, kterou jsem si s sebou vzal. Tohle byla asi má jediná zábava tady. Proč mě sem vůbec Nick bral, když ani nemůžu z pokoje ven a on se mi nevěnuje? To tu budu celý týden jen ležet v posteli?

Když se Nick vrátil, ani mě nepozdravil a rovnou se zamknul v koupelně. Mrzelo mě to. Doufal jsem, že se alespoň omluví za tu facku.

Zbystřil jsem, když jsem uslyšel, že s někým pravděpodobně volá. Nemělo by se to, ale i přesto, že mi nějaká část mě říkala, že bych neměl, jsem se vydal ke dveřím koupelny.

,,Ano, je tady, ale jsem zamknutý v koupelně, neboj." Řekl Nick a já nakrčil obočí. ,,Jo, dnes ráno to moc nedopadlo... Naštěstí se to spravilo hned, jak jsem byl u tebe." Podle hlasu jsem poznal, že se usmíval. S kým to sakra volá? ,,Jasný. Neuvěříš, kdo je tu taky ubytovaný. No Styles! Navíc u něj Louis spal, což není- ne, nespali spolu, teda snad. To děcko se mě moc bojí na to, aby udělalo něco takového. Nezdrhne, na to se moc bojí, jelikož by dopadl jak minule, což určitě nechce." Jen při té vzpomínce mnou projel mráz. ,,Jasně zlato, už brzo se ho zbavím a budeme spolu." V tu chvíli jsem naprosto ztuhl. Co to sakra řekl?! ,,Jo, však já jdu stejně ještě do sprchy. Jasný, měj se, taky tě miluju, pa." Rozloučil se s osobou v telefonu a mně chvíli trvalo, než jsem dokázal normálně dýchat.

Nemiluje mě. Zřejmě už je kdoví jak dlouho s někým jiným a já jsem jen nějaká jeho hračka. To jak o mně mluvil.. vůbec ne jako o někom, koho by miloval.

Proč jsem nekývl na Harryho nabídku a neutekl s ním? Nick mě jen využíval, nic víc, a já stále naivně věřil, že mě i přesto všechno miluje. Zase jsem začal brečet, ale tentokrát s vědomím toho, že mi nezbylo nic.

Musím odsud pryč. Prostě půjdu za Harrym a řeknu mu, že jdu s ním. On je má jediná záchrana. Co nejrychleji jsem sebral svůj batoh a potichu jsem vyšel z pokoje. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval a našel chodbu, která vedla k Harrymu pokoji.

Běžel jsem a ani jsem nevěděl proč. Už jsem chtěl být u něj. U dveří Harryho pokoje ale někdo stál. Chvíli mi trvalo, než jsem přes slzy v mých očích zaostřil. Stál tam mladý kluk, mohlo mu být asi tak jako mně. Že by měl Harry přítele? Že by všechno to, co mi říkal, nemyslel vážně?

Měl jsem pocit, že i moje poslední naděje zmizela. Otočil jsem se na patě a rozběhl se k východu z hotelu. K Nickovi už se nevrátím. Radši budu kdekoliv než s ním.

Harryho pohled

Uslyšel jsem zaklepání na dveře a hned jsem se musel usmát. Když jsem je otevřel, do náruče se mi vrhl Niall, můj nejlepší kamarád.

,,Harry! Tak rád tě vidím!" Vyhrkl nadšeně Niall a tiskl mě v objetí.

,,Já tebe taky." Zasmál jsem se.

,,Musíš mi toho tolik povědět! Jaká byla cesta?" Ptal se hned a posadil se na mou postel.

Strávili jsme asi hodinu jen mluvím o všem možném. Niall bydlí kousek od hotelu, tak jsme si domluvili sraz tady. Já jsem z Londýna, ale byl jsem na půl roku pracovně v Manchesteru. Nialla znám v podstatě od narození, naši rodiče jsou dobří přátelé, takže ho beru jako svého bratra.