Princess of Hell: Monster [2]

12-Růženka

Stála jsem uprostřed chodby naproti jemu. Jeho tvář byla zahalena do kápě, jež měl na sobě. Jediné, co lze spatřit, byly jeho smaragdové oči.

„To by stačilo, nemyslíš?!" zakřičela jsem směrem k němu. Ten se pouze usmál a sundal kápi. Blonďaté kadeře se pod plameny pochodní, ještě více leskly.

„Naopak, slečinko. Teprve jsem začal," s úšklebkem zdvihnul tabuli, jež třímal v rukou a dvakrát nadzvednul obočí. Věděla jsem, že je se mnou amen.

„Proč to děláš?" otázala jsem se jej nejistě a sledovala každý jeho pohyb. Pomalým krokem jsem šla k němu, doufajíc, že si ničeho nevšimne.

„Není to očividné? Ty si trůn nezasloužíš," se zlověstným úšklebkem na rtech hodil tabuli na podlahu, ta se rozbila na tři kousky. Vyděšeně jsem se podívala na tabuli spadenou na zemi, a poté na Rayla, který pouze zamával a dal se na útěk chodbou. Zakroutila jsem hlavou a rozběhla se za ním, nemohla jsem jej nechat utéct, ale zarazila mě něčí ruka. Podívala jsem se na osobu, které ona ruka patřila.

„I ty?" nevěřícně jsem na něj hleděla. Měla jsem pocit jakoby, se vše rozpadalo. A stačil na to jediný týden. Během jediného týdne se tu vše rozsypalo.

„Necháš ho jít. A tohle si nebudeš pamatovat," s úšklebkem na rtech přiložil dlaň k mému spánku, a najednou byly veškeré starosti pryč.

„Co...co se stalo?" podívala jsem se na Setha, který se pouze usmál a do rukou vzal pramen mých vlasů.

***

Otevřela jsem oči, a hned mě do nich uhodilo ostré světlo. Au, tohle nebylo příjemné. Pomalu jsem se rozhlédla kolem sebe, abych zjistila, kde to jsem.

„Jo, šoupli tě ke mně. Ne, neprosil jsem se o to. Vítej mezi živými, Růženko." Ozval se vedle mě pobavený hlas Sama. Pomalu jsem otočila hlavu směrem, odkud šel onen hlas, a spatřila Sama, který se usmíval, jako měsíček na hnoji.

„Co se stalo?" podívala jsem se na ruku, na které jsem měla přišpendlený nějaký pitomý kolíček na prádlo s drátem.

„Doufal jsem, že mi to řekneš ty. Před dvěma dny jsi omdlela, a nikdo neví proč," zakroutil hlavou Sam, a poté se podíval mým směrem.

„Ten nápis..." Zadrhla jsem se při vzpomínce na křídový nápis na zdi, v den, kdy se vše podělalo.

„Jaký nápis?" otázal se nejistě Sam a usadil se na posteli. Jeho pohled směřoval mým směrem, vypadal celkem ustaraně. Roztomilé.

„Na té zdi. Bucky se Stevem ti o něm neřekli? To je jedno. Díky němu se mi otevřela malá skulinka v potlačených vzpomínkách. Pokaždé, když jsme se začali bavit o tom, kdo kontroluje shedim, měla jsem pocit, jako bych věděla, kdo to je, ale nedokázala jej zařadit. Wanda se mi pak trochu hrabala v hlavě, ve snaze dostat potlačené vzpomínky na povrch, což se nepodařilo. Teda, alespoň jsme si to myslely. Teď když jsem omdlela, vzpomněla jsem jsi, kdo to je. Moment, řekl jsi dva dny?!" zakřičela jsem a podívala se na Sama, který si pouze s přikývnutím zacpal uši.

„Takže víš, kdo ten někdo je?" zvednul překvapeně obočí a rukou se chytil za bok. Souhlasně jsem přikývla a na pár sekund se mi po tváři rozlil slabý úsměv, který ihned opadl. Ačkoliv je hezké vědět, kdo onen záškodník je, stále jsou zde jeho schopnosti. Je silnější než já, vždy byl. A teď rozhodně, obzvlášť poté, co jsem přišla o velkou část svých schopností.

„Vím, ale...není to jednoduché. Je silnější, než jsem, kdy byla já," s povzdychnutím jsem si složila tvář do dlaní.

„Co přesně je jeho eso v rukávu?" podíval se na mě nejistě Sam.

„Že vidí budoucnost," zakroutila jsem hlavou. V tu chvíli se dveře od pokoje rozletěly a dovnitř vtrhnul Bucky. Se Samem jsme spolu oba leknutím trhli a podívali se na Buckyho, který si hrál na demoliční kouli.

„Takže jsi v pořádku," úlevně si oddychnul a pomalu došel ke mně. Usadila jsem se na posteli a sledovala jeho ustaraný výraz.

„Proč bych neměla? Protože jsem sebou sekla? To se stává běžně," pokrčila jsem rameny a koutky úst mi zacukaly do úsměvu.

„Takže vidí budoucnost? Ještě něco, co by nám mohlo zhatit jakýkoliv plán?" pozvednul obočí Sam, který těkal pohledem ze mě na Buckyho.

„Nepracuje sám," podívala jsem se na Sama nejistě. Ten pouze protočil oči.

„To je mi jasný, žádný padouch nepracuje sám. Proč nepracují sami? Proč musí vždy mít nějakého pomocníka? Kdybych já byl padouch, pracoval bych sám, abych zjistil, co všechno dokážu," ušklíbnul se.

„A že toho moc není," odfrknul si pobaveně Bucky.

„Víš ty co? Ne, každý z nás může mít sérum super vojáka, nebo vibraniovou ruku. Nebo...co, že to vlastně jsi?" podíval se na mě. Tohle bylo milé.

„To není podstatné. Podstatné je, že jsme v prdeli," podívala jsem se po obou.

„Zeptal bych se, jestli máš nějaký plán, ale on už jej pravděpodobně zná," zakroutil hlavou Sam. S povzdychnutím jsem přikývla a podívala se na Buckyho, který mi dal ruku kolem ramen. Tohle je divné.

„Víš, kdo je ten jeho pomocník?" podíval se na mě Bucky se zvednutým obočím. Nejistě jsem přikývla.

„Seth. Už jste se s ním setkali," podívala jsem se po obou. Ti pouze vytřeštili oči, a Samovi poprvé za celou dobu došla slova. No konečně. Vytoužené ticho. A pak, že pouze Stark nezavře hubu.

„Jo, a taky jsme jej poslali pod drn. Jakože nadobro. Byl dost mrtvý, když jsem ho viděl naposled. A to opravdu hodně, vzpomínáš?" vytřeštil oči Sam. A deset sekund ticha pominulo.

„Asi mu to někdo zapomněl říct," pokrčil rameny Bucky a podíval se na mě. Samotné mi nešlo do hlavy, jak je možné, že Seth žije. Viděla jsem jej umírat, ale taktéž jsem s ním potom byla v pekle. Něco se muselo přihodit, a já si to nepamatuji. Potřebuji si vzpomenout, jinak je nikdy neporazíme.

„Růženka se nám probudila," pronesl sarkasticky právě příchozí Stark. Bezva, ten tu chyběl. S protočením očí jsem se otočila jeho směrem. Tony vypadal rozrušeně, očividně se něco přihodilo.

„Jak je možné, že žije?" podíval se na mě se zvednutým obočím Sam, a vypadal, že každou chvíli do něčeho praští. Ani se mu nedivím.

„Vím já? Pohřeb jsem propásla," zakroutila jsem hlavou a podívala se na Tonyho, který na nás pouze nechápavě civěl.

„Co mi uniklo?" podíval se po nás třech a hodil si do pusy arašíd. Doufám, že shoří v pekle. Vlastně ne. Musela bych s ním strávit věčnost, a to bych nerozdýchala.

„Myslím, že na tohle bychom měli být všichni," podíval se na nás Bucky sklesle. Věděl, co to znamená. Pokud Seth je mezi živými, Rayl je silnější než kdokoliv z nás. Jsme totálně nahraní.

„Rád bych ti připomněl, že já se z lůžka jen tak nezvednu," prsknul na něj otráveně Sam. Bucky měl pravdu, měli by to slyšet všichni. Jsme opravdu v háji.

Namaskāra.
Tak už jsem také naočkovaná, jak někteří z vás víte. Teda, jen první dávka, ale to nechme stranou.
Nicméně, myslím, že ti doktoři na mě jen tak nezapomenou, neboť, když mi dali žihadlo, zakřičela jsem přes celou ordinaci. :D
Hrozně se totiž bojím jehel.
Well, vzhledem k tomu, že je mi fakt zle, a jsem unavená, tak jdu radši spát. Ach ta epilepsie.